Znám problémy obyčejných lidí, nejsem jen vtipný kluk s afrem, říká Dominik Feri

ROZHOVOR EXKLUZIVNĚ - Magazín autor: Jaroslav Bican

Teplický radní a nová tvář TOP 09 Dominik Feri v rozhovoru pro Tiscali.cz hovoří o veřejné službě, zákonu o sociálním bydlení a problémech tzv. pracující chudoby. Také uvádí, jaká by byla jeho reakce na účast TOP 09 ve vládě s komunisty.

Dominik Feri

Dominik Feri,zdroj: Tiscali.cz

Máte se objevit na posledním místě pražské kandidátky TOP 09 do sněmovny. Do jaké míry to je skromnost a jak moc pragmatický krok v tom smyslu, že můžete říkat: 'Pojďte mladí k volbám, protože jinak se Feri poslancem nestane'.

V každé straně bez rozdílu volebních preferencí probíhá neuvěřitelný, sveřepý boj o čelní místa na kandidátce. Chtěl jsem to úplně obejít. Topka podle mě řeší mnohem zásadnější problémy a ještě "lejt olej" do ohně tím, že se budeme hádat o to, kdo bude na kandidátce nahoře, mi přijde hloupé a zbytečné. Rozhodl jsem se kandidovat v Praze, což samo o sobě vyžadovalo poměrně velké přemýšlení, poněvadž jsem dlouhou dobu odmítal jakoukoli participaci na vyšší politice.

Jsem student práv, což je k tomu dobrý předpoklad, na druhou stranu jsem velmi rád mezi studenty po republice a nejsem si jistý, jestli bych to dokázal skloubit s výkonem uvolněné, full-timové politické funkce a zároveň se studiem práv. Nicméně nakonec jsem řekl, že budu kandidovat. Nominovala mě žižkovská organizace, bydlím na Žižkově, už jsem tam i členem. Kandidátka se teď sestavuje a zatím se zdá, že poslední budu.

Nakolik je to krok, který je motivovaný tím "Běžte volit a kroužkujte Feriho, aby se stal poslancem", těžko říct, protože hype kolem kroužkování byl v roce 2010, když se tady také měnil zákon, že se můžou kroužkovat čtyři a ne jen dva kandidáti. Tehdy to mělo velkou váhu. Upřímně, nejsem si jistý, jestli mladí o institutu kroužkování vědí. Samozřejmě poslední místo je velmi viditelné, protože kandidátka je dlouhá a poslední a první místo vždycky upoutá.

Vy už ale s kroužkováním přece pozitivní zkušenost máte z krajských voleb, kde jste získal velké množství preferenčních hlasů. Nevím, jestli to bylo od mladých lidí...

Těžko říct. Pro mě to bylo strašně velké překvapení, protože jsem během volební kampaně byl všude, jenom ne v Ústeckém kraji. Tam jsem se vůbec nezúčastnil žádných volebních mítinků, měl jsem tam snad jednu besedu se studenty. Nechápu, kde se tam těch 13 procent hlasů vzalo, to bylo krásný. Jestli se to v Praze bude opakovat, nevím. Praha je pro mne přeci jenom neznámé prostředí, nedokážu úplně říct, jestli to bude nad pět procent nebo méně.

Na druhou stranu, kdo se nechá napsat na kandidátku, ten se chce do sněmovny dostat, a mrzelo by ho, kdyby se tam nedostal. Kdybych ale nelpěl na ničem jiném než na tom být zvolen, asi bych se opravdu hnal na vyšší místa, takže skromnost v tom je. Pro mě to skutečně není zásadní, zásadní je pro mě dostudovat vysokou školu, jezdit po republice a besedovat se studenty.

Zmínil jste, že kdo je na kandidátce, byl by rád zvolen. Proč chcete být poslancem?

Jestli český právní řád umožňuje kandidovat od 21 let, považuji za extrémně důležité to naplnit. Vždycky, když se o tom s někým bavím, častým argumentem je: Myslíš si, že tam takhle mladý člověk může obstát? Podle mě rozhodně může a ještě k tomu může tvořit spojku, která bude pojit velmi vzdálený a nepřístupný malostranský svět se světem mladých lidí. Je to velmi důležité, stejně tak v rovině programové, může to přinášet vůli mladých lidí do zákonodárného sboru, ale zároveň i z hlediska osvěty.

Když mladí lidé uvidí, že je tam někdo, kdo je mladý, kdo si třeba vezme tenisky a je přístupný, může to ovlivnit zájem mladých o společenská témata. Zároveň poslanci disponují více či méně iluzorní mocí propojovat lidi. Teoreticky můžu propojovat studenty se zajímavými organizacemi, s podnikateli, shánět jim stáže, dávat jim kontakty. Networking je extrémně důležitý. Na tom, si myslím, krachuje dost ambiciózních mladých myslí. Nemají kontakty a nevědí, jak se někam dostat.

To by jim mladý poslanec mohl zprostředkovat, pokud předpokládám, a to je strašně daleká úvaha, bych byl zvolený. Upřímně, nemyslím si, že budu zvolený. Kdybych zvolený byl, pořád bych trávil dost času v regionech. Nejen proto, že mě to baví, ale i z toho důvodu, že člověka to nějakým způsobem uzemňuje.

Na Facebooku dost často, zejména na účet topky, slýchám, že jsme odcizení lidem, nevnímáme jejich reálné problémy, nevíme, jaké to je žít z ruky do huby. Jenže nejsem si úplně jistý, jestli je to patřičné říkat člověku, který pochází z Ústeckého kraje, který v tom vyrůstal, tráví většinu týdne mimo Prahu a je s tím světem za Černým mostem poměrně dobře seznalý.

Udělat politiku sexy

Chcete být spojka mezi mladými a světem poslanců. Z toho, jak o tom v různých rozhovorech mluvíte, se zdá, že si sám uvědomujete, jak je to křehká věc mladým rozumět, a že to spojujete s tím, že jste sám mladý. Lze si s tím vystačit, když za pár let ta schopnost pomine?

Ta časová omezenost je pro mě strašně velká spása, protože mimo jiné to pro mne znamená, že v politice, jestli je můj cíl zprostředkovat politiku mladým takhle efektivně, nebudu navěky. To by si měl říct asi každý politik. Rád bych byl v politice po nějaký časově vymezený úsek a pak se z ní odebral a věnoval se oboru, který studuji a který mám velmi rád a to je právo.

A můžete si se schopností rozumět mladým vystačit?

Politik by měl v každém případě oplývat alespoň elementárními znalostmi ústavního systému, což snad jako student právnické fakulty, který z toho úspěšně složil zkoušku, splňuji, a právu se chci opravdu věnovat, takže to k tomu jistou kompetencí být může. Zároveň ale je tam to hledisko mládí, které je podle mne v Česku dost podceňované. Když někdo říká, budovat v mladých zájem o politiku není program, je tím myšleno, že to není nutné, ale ono to sakra nutné je.

Už asi do dvacátého rozhovoru říkám to hrozné číslo, 57 procent mladých lidí se v Česku nezajímá o politiku. Je to druhý nejhorší výsledek v zemích OECD, tristní. Mým největším úkolem a všech mých ostatních kolegů a známých, kteří se tomu také věnují, je udělat politiku pro mladý sexy. To neznamená rezignovat na komplexnost a sofistikovanost témat, ale naopak je vhodně interpretovat a přizpůsobit mluvě a znalostním schopnostem mladých lidí, což je úkol úplně nejtěžší.

Když topka prezentovala svou Vizi 2030, sám jste určitý program pro mladé představil. Jsou kulturní vouchery, výjezdy do zahraničí a elektronické volby, o kterých jste mluvil, tím, co byste chtěl ve sněmovně v případě svého zvolení prosazovat?

To, co jsme představili, je programová vize. To je to, co bychom chtěli, aby v roce 2030 bylo. Teď s tím objíždíme republiku a získáváme zpětnou vazbu. Připomínky veřejnosti a členů budou zohledněny a z programové vize pak bude vycizelovaný volební program na čtyři roky.

Co se tam z těch témat objeví, těžko říct. Podle mě jsou všechna v nějaké své podobě možná, tedy budeme podporovat výjezdy studentů středních škol do zahraničí nebo prosadíme kulturní vouchery v podobě, která by v danou situaci byla schůdná, protože je to velký fiskální zásah. Kulturní vouchery jsou velmi třaskavé téma. V první vlně si dokážu představit, že by byly například jenom na státní instituce nebo obecně na akce, které jsou zaštiťované veřejnými rozpočty. Myslím, že od topky je to velmi rozumný krok, že explicitně cílí na mladé.

Konzervativní, nikoli levicová investice

Když jste představoval kulturní vouchery, řekl jste, že působí levicově, ale ve skutečnosti jsou konzervativní.

Nechtěl jsem to stavit do juxtapozice. Postavil jsem tam proti sobě levicové a konzervativní proto, že nelze tu věc odbýt jen jako levicovou v tom smyslu, že je to další přerozdělování, ale je nutné uvažovat v trošku širších kontextech. Třeba ve smyslu, že podpora kulturního vyžití a vzdělání mladých lidí je investice.

A v čem to je konzervativní?

Podporujeme tím kulturní vyspělost mladých lidí. Premisa je taková, že aspoň část peněz, která by na to byla alokovaná, by směřovala na nákup knih, na návštěvu státních zámků atd. Ostatně argument konzervatizmem je úplně stejný v Itálii, kde jsme se inspirovali. Chceme vzbudit zájem o naši kulturu, ale zároveň je to liberální třeba v tom smyslu, že už by se neříkalo, můžete jít jenom na koncerty tady té vybrané kapely, můžete všude.

Záměrně utíkám od toho pravicového a levicového, protože to je lineární pojetí a pro člena Strany svobodných občanů jsme největší levičáci, pro něj je levicová i ODS. Rád bych z tohoto pojetí decentně vystoupil.

Když to vrátím zpátky, je podle vás TOP 09 pravicová strana?

Ano, TOP 09 je pravicová strana a platí to zejména ve věci fiskální odpovědnosti, odpovědnosti ve vztahu k veřejným rozpočtům, což je něco, v čem nechceme činit jakékoli ústupky. Když to řeknu takhle, je to okamžitě napadnutelné: "Jenže vy chcete dávat peníze těm studentům". Je to samozřejmě transfer obyvatelstvu, na druhou stranu je to investice. Podobnou logikou by se dalo zrušit školství a všechny prvky sociálního státu, protože je to také přerozdělování.

Znamená to, že kulturní vouchery schvalujete a například stravenky odmítáte?

U stravenek se bavíme o daňovém zvýhodnění zaměstnavatele. Stravenky stojí někde úplně jinde. Nicméně stravenky jsou příkladem, že systém voucherů musí být co nejefektivnější, tzn. jeho správa musí být co nejlevnější.

U kulturních voucherů tak velké transakční náklady nebudou?

Jasně. Dá se to udělat mnoha způsoby. V Itálii je to řešené skrze aplikaci na mobil, kde si pak lze vouchery proměňovat. Asi by bylo rozumné věřit ve schopnosti mladých lidí, že používají mobilní telefony, že používají smartphony, ale pak by byla možná i varianta analogová.

Už je jasné, o jaký objem prostředků by v případě kulturních voucherů šlo, respektive kolik by to bylo na rok na jednoho studenta?

Přesnou částku nikdo není schopný úplně vykouzlit, protože nejsme správci státní kasy a nesedíme v koalici. Když ty debaty vedeme, rozsah je od 18 do 26 let, což čítá asi 920 až 930 tisíc lidí. Bude to opravdu skokový nárůst na výdajové straně rozpočtu. Na druhé straně, když to srovnáme s navyšováním počtu úředníků, zase tak ohromná částka to nebude. Můžeme uvažovat o částce tisíc či dva tisíce korun ročně pro každého studenta, což by představovalo přibližně miliardu korun, což jsou opravdu velké peníze, to nechci nijak marginalizovat.

Financování voucherů lze zajistit mnoha způsoby, například právě omezením počtu státních úředníků, jejichž počet teď velmi narostl třeba s implementací EET, nebo mám trochu problém s organizací CzechTourism, která hospodaří se stamilionovými rozpočty. Není to tak, že bychom rozpočet jen nafukovali, pravicově, tedy odpovědně ve vztahu ke státnímu rozpočtu bychom se snažili ty prostředky najít.  

IMG_8097-edit

Dominik Feri,zdroj:Tiscali.cz

Nejsem jen vtipný kluk s afrem

Zmínil jste, že je vaším cílem učinit politiku pro mladé sexy. V jednom z vašich videí na Youtubu, když jste vysvětloval, proč chcete podobná videa točit, jste řekl, že je třeba s mladými o politice mluvit, aby jednou nevolili Tomia Okamuru třeba kvůli tomu, že mají rádi sushi. Není tento typ zkratky i v pozadí toho, proč mladí volili nebo budou volit také vás? Řeknou si: Feri je vtipnej, má pěkný afro, dám mu hlas. Nehraje ve váš prospěch přesně to, co kritizujete?

Bezesporu ano, protože mladí volí velmi charizmaticky, nedá se to změřit, ale řekl bych víc než dospělý volič, protože je jim sympatický Karel Schwarzenberg, Dominik Feri, Babiš, kdokoli jiný, ano, jistě. Na druhou stranu tím, že se v nich snažím vzbudit zájem o politiku, dát jim nějakou občanskou průpravu, občanské znalostní minimum, sám sobě to ucházení se o jejich hlasy vlastně ztěžuji.

Kdybych byl jenom vtipnej, usmíval se a česal si vlasy, budu to mít jednoduchý, nicméně objíždím školy, mluvím s nimi, předávám jim znalosti skrze videa a tak v nich podporuji kritické myšlení, že pak můžou říct: "To je super, ale jaký na to máš názor? Ale ty na to máš jiný názor než já, protože já si myslím tady to." To znamená, že to mám o to těžší, což je dobře.

U vašich videí mi přišlo, že se snažíte o určitý poměr vtipu a informací a nakonec mi překvapilo, jak moc jsou vaše videa informačně nabitá. Kolik je s nimi práce? Pomáhá vám někdo?

Když se bavím se studenty, ptají se mi: "Ty si ty statusy píšeš sám?" Říkám, vždyť je mi dvacet, nemám na to žádný budget, abych si platil nějaké poradce. Dělám si všechno sám od námětu až po střih a postprodukci. Teď jsem delší dobu žádné nenatočil, což je škoda, vrátím se k tomu. Jsem rád, že jste zmínil tu snahu o poměr vtipu a informací. Je to taková moje deformace z besed se studenty. Ty se skládají z přednášky a následné diskuze. V přednášce, která má přibližně hodinu, se snažím o velmi vyvážený mix humoru, stand-upu a politologických informací.

Musím se přiznat, že nejsem moc "vykoučovanej", že by do mě lili: "Musíš říkat tady to, musíš se usmívat, musíš mít takhle ruce a tak", to vůbec ne. Jsem v tom velmi sedláckej, vzniklo to postupně, učím se to za běhu. Jedna z těch pouček říká, že musíte člověka, když přednášíte, zaujmout v prvních pár minutách, podle mě je to kec. Musí to být v prvních pár sekundách, okamžitě toho člověka musíte natáhnout, takže tam mám na úvod nějaké dobré džouky a pak si je získávám.

Připodobňuji to k tomu, když se třeba snažíte dát svému nemocnému dítěti lék a zabalíte ho do nějaké dobrůtky. Přesně tak je to s předáváním těch informací studentům, tedy že se jim snažíte předat něco, co jim přijde nepříjemný, s čím se moc nesetkali, u čeho by je vůbec nenapadlo se tím zabývat, tak jim to zabalíte do té atraktivní formy. Vhodně střídáte humor a věcnost a pak to funguje.

Mezi Babišem a komunisty

Máte představu, do jaké míry mladí lidé vstupují do TOP 09, jestli tam je patrný nějaký nárůst?

Ta čísla bohužel nemám k dispozici, ale dost často se mě studenti ptají: a kam můžu vstoupit? Když jedu na besedy, nemůžu se úplně odpolitizovat. Už jsem tam fyzicky přítomný jako politik. Ti lidé už vědí, že jsem v topce. Na druhou stranu vždycky mluvím obecně, jednak kvůli školskému zákonu a mně samotnému by bylo blbý přijít do hodiny a začít říkat topka je super. Říkám, můžete se obrátit, ať podporujete jakoukoli stranu nebo hnutí, na místní organizaci a tam vám poví víc.

V souvislosti s výrokem premiéra Sobotky, že koalice s KSČM pro něj není problém, jste poznamenal, že se ČSSD střelila do kolena. Jaká by byla vaše reakce, kdyby se po volbách začalo vyjednávat o koalici ČSSD, KSČM a TOP 09, aby se zabránilo vládě Andreje Babiše? Kdyby s tím přišel Miroslav Kalousek, jak byste reagoval?

Okamžitým vymezením se. Pro mě je spolupráce s KSČM naprosto nemyslitelná, snad ji zakazují i stanovy nebo nějaký interní dokument. Myslím, že to je ve stanovách. To si opravdu nedovedu představit. KSČM je antisystémová strana, která se nezřekla svého trestuhodného dědictví a nesnažila se vůči němu vymezit a reagovat na něj. Pro nás je to absolutně nepředstavitelné.

Kdyby s tím někdo přišel, zbytek strany se vzbouří?

Samozřejmě, přesně tak. To je nemyslitelné.

Nezabere ani argument, že se tím zabrání vládnout Babišovi?

Jistě uznáte, že chvíle, kdy se rozhodujete mezi komunisty a Andrejem Babišem, nebude úplně veselá, ale i za těchto okolností rozhodně ne.

Kdyby z nějakého důvodu Kalousek skončil jako předseda TOP 09, jsou podle vás dnes v TOP 09 osobnosti, které by stranu mohly vést?

Mnohdy se říká, máte jenom Kalouska a nikoho jiného. Předsedové strany ale nerostou na stromech, nefunguje to tak, že se utrhne už nějaký hotový předseda. Lidé se k tomu musí nějakým způsobem dostat a dorůst do toho. V topce máme velké množství kompetentních lidí, ne třeba tak mediálně známých, kteří by mohli být v nejvyšších stranických funkcích. Třeba Tomáš Czernin, náš nově zvolený senátor, nebo Markéta Adamová, Leoš Heger a další, se kterými se dá nějakým způsobem pracovat.

Spíš než diskuzemi o předsedovi, které akorát pálí čas a energii, se zabývám tím, aby právě předseda byl opravdu předsedou na pevném piedestalu a měl bytelný základ. Mám na mysli fungující členskou základnu v regionech a velké množství mladých lidí, kteří jsou aktivní a představují krásnou perspektivu partaje, a v tom si myslím, že máme velký dluh.

Otázka předsedy je pro mě uzavřená. Je uzavřená celostranicky, protože po volbách se nechal Miroslav Kalousek slyšet, že otestuje svoji důvěru, ukázalo se, že za ním vedení, výkonný výbor stojí. Teďka byla Podskalská výzva, Jablonecká výzva a výstup z toho je: Miroslav Kalousek stranu dovede k volbám. 

IMG_8112

Jaroslav Bican s Dominikem Ferim,zdroj:Tiscali.cz

Marshallův plán potřebuje každý region

Sám jste naťukl téma bariéry mezi venkovem a Prahou. Co se dá podle vás ve prospěch venkova dělat? 

Politici by měli do svých regionů jezdit mnohem častěji, než to dělají dneska. Ptal jsem se v Ostravě, kde jsem byl minulý týden na dvou gymplech: "A víte, kdo je váš poslanec za nějakou stranu?" Nebyli schopní dát dohromady ani jednoho, což je samozřejmě ohromná škoda. Poslanec má hrazené cestovné, může cestovat, má k tomu i prostor.

Jistě, poslanci makají na Malé Straně, beze sporu, ale občas si mohou najít čas a zajet do svého regionu a pobavit se tu se studenty, tu se zaměstnanci nějaké firmy. Spor venkova a centra, tedy Prahy, měst a takové té intelektuálské "bubliny", to je nutné řešit, protože se může objevit nějaký vůdce, mesiáš regionů, který řekne: "V Praze vás neposlouchají, vůbec tam na vás nemyslí, nepumpují vám sem prachy, nepomáhají vám, my to zlepšíme."

Ve všech mých aktivitách lze vysledovat nějakou kontinuitu. Chtěli jsme třeba v krajských volbách Marshallův plán pro Ústecký kraj. Teze byla jednoduchá, Ústecký kraj byl dlouhou dobu těžce zkoušený těžbou, roli sehrál příliv nového obyvatelstva po válce, ale sám si nepomůže. Bylo by to velmi pravicové, že si každý má pomoci sám, ale Ústecký kraj si prostě sám o sobě nepomůže, pokud ta situace nebude komplexně řešená mezi krajem, vládou, městy, investory atd. Neuspěli jsme, bohužel.  

Šlo také o nějaké investice?

Ano, přesně tak, byl to plán obnovy na všech úrovních. Chtěli jsme určitá odvětví podpořit na úrovni škol, propojit region s investory, začít spolupracovat s obcemi na územních plánech, aby tam byl dostatek místní výstavby. Šlo o to udělat to komplexně, aby to mělo nějaký rámec a systém, nejenom že tam ad hoc nalijeme peníze, ad hoc pomůžeme tady, ad hoc pomůžeme tam, zkultivujeme nějaký brownfield. S tím jsme bohužel neuspěli, ale plán obnovy, Marshallův plán by potřeboval v zásadě téměř každý region.

Vezměte si Karlovarský kraj, teď pojedu do Sokolova. Zdánlivě se tam žije slušně, když to poměříme jenom čísly, ale nálada tam je o poznání horší. Dost často se podceňuje Vysočina, protože Vysočina je pro mnoho lidí jenom to místo, kudy vede dálnice, ale situace tam je prý také velmi špatná. Místní mi říkali, že odtamtud zmizel průmysl. Lidé jsou neochotní dojíždět za prací. Tomu regionu to činí problémy. S venkovem se bude muset nějakým způsobem počítat.

Sociální dávky účelně

Mezi regiony a Prahou jsou také velké rozdíly ve velikosti platů. Jak vnímáte snahu zvyšovat minimální mzdu a skrze to tlačit nahoru třeba i úroveň mezd v regionech?

Nejsem tak vyhraněný ohledně minimální mzdy jako Miroslav Kalousek, který ten institut spíše neuznává. Považuji ho za důležitý, ale růst minimální mzdy by měl být komplementární k finančním možnostem ekonomiky, protože skokový nárůst je jistě politicky velmi líbivý, ale část lidí to postihne. Jsou to zejména lidé, kteří pracují v oblasti sociální péče a sociálních služeb a mají takto nízké mzdy a zvyšování minimální mzdy není něco, co by ten problém řešilo.

Je to obecně problém České republiky, podpora segmentů trhu, které mají nízkou přidanou hodnotu. To znamená, že jsme země montoven a skladů, neinvestujeme do vývoje, do IT atd. To by se mělo řešit. Platy v regionech jsou tak nízké i proto, že co by člověk, který vystuduje vysokou školu nějakého zaměření, dělal v regionu, kde mu nabídnou třeba jako účetní devatenáct tisíc, byť má vysokoškolské vzdělání.

Často se říká, že lidé nemají motivaci chodit do práce a raději zůstávají na sociálních dávkách, protože rozdíl mezi dávkami a mzdami není velký. V loňském roce byla sněmovnou schválena veřejná služba, kdy lidem, kteří nevezmou veřejné práce, klesnou sociální dávky z životního minima na existenční. Je to ta správná motivace?

Jsem upřímně fanoušek testovaných sociálních dávek, tedy aby dávky byly využívány co možná nejúčelněji. Tohle je věc, u které si nejsem jistý, jestli to není až příliš velký bič na ty lidi. Veřejná služba by mohla být účinným nástrojem, ale nemyslím si, že je všelék.

Zavést ji a tvářit se: Spasili jsme svět, udělali jsme konečně pořádek, vyženeme nepracující do práce, je politicky líbivé, ale jestli to vyřeší samotný problém, těžko soudit. Nejsem úplně odborník na sociální politiku, to vůbec ne, je ale zajímavé, že veřejná služba vzniká za levicové vlády. Nejdůležitější motivací k práci je odpovídající mzda. Zásadní je, aby stát podporoval podnikatele, lákal investory a zajistil jim kvalifikované pracovníky. Zkrátka více řešil příčiny, než jen látal důsledky.

S čím souhlasím, je zákon o sociálním bydlení. Ten by podle mého soudu mohl nějakým způsobem řešit problém podnikání s chudobou, který je zejména pro sever Čech velmi typický. Jde o bydlení za deset, patnáct tisíc na ubytovně v nevyhovujících podmínkách jsa živ z příspěvku a doplatku na bydlení. Obzvláště mám na mysli druhý návrh zákona, který neukládá povinnost zajistit bydlení obcím, ale má dobrovolný charakter.

To je něco, čím bychom se měli zabývat už jenom s ohledem na to, že náklady na správu bytové pomoci, respektive na doplatek a příplatek na bydlení jsou rostoucí a budou představovat stále větší náklady. Sociální bydlení je něco, co by ten problém mohlo řešit. Je to ale velmi těžko obhajitelné, protože najednou dáváte "nemakačenkům" byty, jak velmi často slýchám.

Zejména to zaznívalo v případě Brna, kde rozjeli kampaň Rapid Re-Housing. Třeba levicová KSČM se proti tomu vymezovala, protože to je politicky obtížně obhajitelné. Když o tom tady mluvíme, je z toho zjevné, že byť jsme pravicová strana, jsme ale pravicová strana, která má velmi silný sociální prvek.

Odpovědná společnost

Co se týče sociálního bydlení, jste se svým názorem v TOP 09 spíše v menšině nebo je to sdílený názor?

To nedovedu posoudit. Co ovšem posoudit dokážu, je zjevné, že sociální témata pro nás nejsou stigmatem, nebojíme se jich, nejsou pro nás tabu. Je to zcela logické ve chvíli, kdy děláte pravicovou politiku ve státě, který od Taaffeho vlády za Rakouska-Uherska buduje sociální stát. Sociální politika u nás má dlouhou tradici a za první republiky jsme v ní byli průkopnici. Vzpomeňme profesora Grubera, Josefa Macka, Karla Engliše a další. To jsme zase u té relativity. Bavil jsem se s lidmi, pro které je důchod znakem socialismu, a kdo si myslí opak, ten je levičák. Takhle pravicovou politiku rozhodně nepojímáme. 

Často se setkávám s výtkou: tak vy jste tedy hodně sociální, vzpomeňte si na Drábka. To je samozřejmě argument s něčím, s čím nesouhlasím, s Drábkovou reformou. To se s námi bude táhnout, ale myslím si, že topka se sociálních témat opravdu nebojí a to je důvod, proč je namnoze mylně titulovaná jako levicová strana nebo ČSSD pro lepší lidi.

U mě ta příklonost k sociálním tématům je daná tím, že jsem sám ze severu Čech. Není to pro mě abstraktní problém, ale něco, co jsem vídal za svého dospívání, v době, kdy jsem chodil na gympl, ve svém okolí, když jsem viděl tíživé životní situace, znal to zprostředkovaně. To jsou problémy, které jsou možná pro mnoho lidí nepředstavitelné. Když se vám rozbije lednice, pro velkou část lidí z tzv. pracující chudoby je naprosto nemyslitelné, že by si koupili novou, protože na ni zkrátka nebudou mít peníze. Jakýkoli nenadálý výdaj ve výši pěti, sedmi tisíc korun je pro ně absolutně mimo dosah.

To je důvod, proč jsem více sociálně smýšlející, protože uplatňování pravicové maximy, že každý si pomůže sám a že stát je až poslední pomocí, je sice krásné, ale vede to k blokování řešení problémů stigmatizovaných regionů a lidí s nižšími příjmy, kdy se mi zdá, že pravicové v dnešní době je nedělat vůbec nic a jenom se koukat, jak se svět rozpadá pod rukama. Stát tak lidem v tíživé situaci pomůže, ale jako pomyslná trampolína, od které se člověk odrazí, což funguje mnohdy jen iluzorně. Zatímco levicové je snažit se alespoň o nějaké dílčí kroky.

Ve vaší Vizi 2030 je ovšem důraz na odpovědnost jednotlivce velmi silný. Na začátku dokumentu se zmiňuje nejistota, kterou část společnosti cítí, protože se mnoho věcí mění. Píše se zde: "Naší nejistoty nás však může zbavit jen naše vlastní odpovědnost, se kterou budeme budovat společnost svobodnou a odolnou." Je tohle ta odpověď i směrem k regionům a k lidem, o kterých mluvíte?

To je dané tím, že ten dokument je deklaratorního charakteru a říká: v roce 2030 bychom chtěli tohle. Chceme, aby v roce 2030 byla společnost odpovědná. Už jenom s ohledem na všechny výzvy ekonomického charakteru. Například ve chvíli, kdy průměrný důchod nebude ve výši čtyřiceti procent průměrné mzdy jako dnes, ale jenom třiceti, pětadvaceti procent, už to bude představovat strašně velkou výzvu. Navíc výzvy typu robotizace, průmyslu 4.0, výzvy ve vzdělávání, výzvy společenské, proto bychom chtěli, aby byli lidé co možná nejodpovědnější.

Tagy: Česko TOP 09 domácí pražská TOP 09 česká politika

Zdroje: Vlastní