A na svět nepřišla sama. Dcera Viktora Emanuela I., vévody savojského a krále sardinského, totiž měla dvojče - sestru Marii Terezu. Obě holčičky pokřtil sám papež Pius VII. Jejich dětství však také poznamenaly důsledky velké francouzské revoluce a napoleonské války - rodina před vojsky uprchla do sardinského Cagliari.

Právě proto prý Marie Anna vyrostla v konzervativní dámu, nedůvěřivou vůči jakýmkoliv revolučním myšlenkám.

Marie Anna Savojská | zdroj: Wikipedia.cz

Zatímco Marie Tereza se vdala už jako sedmnáctiletá, její sestra zůstala dost dlouho svobodná a uvažovala prý i o vstupu do kláštera. Teprve ve svých 27 letech byla provdána za následníka rakouského trůnu Ferdinanda. A do šťastné nevěsty měla patrně dost daleko.

Pár byl oddán nejdříve v zastoupení v Turíně, druhá svatba se pak konala 27. února 1831 ve Vídni. Když tam prý Marie Anna svého o 10 let staršího nastávajícího poprvé viděla, neubránila se pláči. Ferdinand byl totiž sužován řadou potíží - epilepsií, křivicí i fyzickým postiženým obličeje.

Ferdinand I. Dobrotivý | zdroj: Profimedia

Do jeho devíti let Ferdinanda prakticky nevzdělávali, neboť lékaři věřili, že by mu jakákoliv námaha uškodila. Ráznou změnu pak udělal až jeho nový vychovatel, který začal chlapce učit a utužovat. I přes vážné postižení totiž Ferdinand rozhodně nepatřil mezi slabomyslné, jak se občas vykládá. Mluvil pěti jazyky, hrál na klavír i trubku a vedle botaniky ho zajímaly i technické novinky.

Nesplněná touha

Navzdory počátečnímu šoku však k sobě manželé nakonec našli cestu a jejich soužití se dá zřejmě popsat jako šťastné. Hluboce věřící Marie Anna se stala oddanou pečovatelkou o svého muže, jemuž byla po boku ve chvílích, kdy ji potřeboval.

Právě Ferdinandovo chatrné zdraví však jeho obětavé italské manželce odepřelo to, po čem velice toužila - vlastní děti. Pokusy o naplnění manželství byly, ale často prý končily epileptickým záchvatem nešťastného arcivévody. Byť je samozřejmě otázkou, co by případní potomci po svém otci podědili.

Už rok po svatbě pak novomanželé prožili několik těžkostí. Na Ferdinanda totiž nejdříve během procházky zaútočil jakýsi kapitán v penzi. Atentátník díky Ferdinandově intervenci neskončil na šibenici, ale dostal jen doživotní trest. Následně se ovšem Ferdinandův stav výrazně zhoršil a zdálo se, že má namále.

Poslední s korunou

Ferdinand se nicméně z nejhoršího dostal a v roce 1835 se stal císařem. Vládli však za něj jiní - především slavný kancléř Klemens Metternich. Císař byl spíše symbolickou, k panování nepřipravovanou postavou a v neposlední řadě na to prostě neměl povahu.

V září 1836 pak byli Ferdinand a jeho žena korunováni též českým králem a královnou. Slavnostní akt se konal v září roku 1836 a svatováclavskou korunu Ferdinandovi ve svatovítské katedrále posadil na hlavu pražský arcibiskup Ondřej Alois Ankwicz ze Skarbek-Poslawice. Ferdinandovi nástupci už tento oficiální akt nepodstoupili. Pražané si to nicméně naposledy "dost užili" - štědře dotované oslavy byly velkolepé.

Ferdinand nakonec na trůně zůstal pouhých 13 let. Konec jeho vlády přinesly revoluční bouře roku 1848, které šokovaly i jeho ženu, jež si nesla špatné vzpomínky z dětství. Císař byl nakonec v prosinci 1848 donucen k abdikaci ve prospěch svého synovce Františka Josefa I.

Poté se on i jeho žena uchýlili do ústraní. A protože měl, tehdy už excísař, pro české země velkou slabost, usadili se právě v Čechách. Zatímco léto trávili na zámcích v Zákupech a Ploskovicích, v zimě bydleli na Pražském hradě.

Historky o dobráckém Ferdinandovi, který se rád procházel po Praze a rozdával dětem sladkosti a žebrákům almužny, jsou známé. Příjemně se však v Čechách angažovala i jeho žena. Silně totiž podporovala různou charitativní činnost.

Navzdory pesimistickým lékařským předpovědím i počátečnímu zděšení překvapené nevěsty spolu pár nakonec strávil úctyhodných 44 let. Někdejší císař zemřel 29. června 1875 ve 82 letech. Jeho manželka, která se nikdy nenaučila německy ani česky, ho přežila o necelých devět let.

Poté, co 4. května 1885 odešla na věčnost i ona, byla uložena vedle svého manžela v císařské kryptě ve Vídni.