Světlo má v mnoha směrech skutečně negativní dopad na naše okolí. Způsobuje to, že oblečení vyšisuje, hřbety knih v knihovničce vyblednou, zkysne nám mléko a nenamazaný člověk se snadno spálí. Příčinou je velká energie světelného záření. Ta se většinou mění na teplo, určitá část ale na chemickou energii. To znamená, že světlo působí na molekuly barev, které následně reagují s látkami z okolního vzduchu. Při tom vznikají kyslíkové radikály, které ničí chemické vazby v barvivech. A obraz tím pádem bledne.

Takový záblesk fotoaparátu má sílu zhruba 100 tisíc luxů, což je dost. Ale záblesk se odehraje během jedné tisíciny sekundy, což znamená, že přepočteno na jednu sekundu by to bylo 100 luxů. (Jen pro připomenutí: Lux je jednotka intenzity osvětlení odpovídající světelnému toku jednoho lumenu na metr čtvereční.)

Běžné muzeum bývá osvíceno nějakými pěti sty luxy, což znamená, že pět blesků by odpovídalo jedné sekundě nepříliš výrazného muzeálního osvětlení. A tisíc pět set blesků by vystaveným exponátům ublížilo asi tak, jako kdybychom nechali o pět minut déle rozsvíceno. Vezmeme-li ovšem v úvahu nával návštěvníků v případě takových skvostů, jako je Mona Lisa nebo Sixtinská kaple, pak je třeba přiznat, že těch několik stovek let přece jen nutně nějaké stopy zanechá.

Na druhé straně bude za zákazem fotografování asi něco jiného než jen snaha chránit obrazy. Blikající fotoaparáty nutně obtěžují ostatní návštěvníky, nehledě na to, že ten, kdo si v přítmí muzea pořídí bleskem dokonalý snímek, asi těžko bude tím nejlepším zákazníkem pro nákup pohlednic či obrazových publikací. Čili se zdá, že v případě blesku jde zřejmě především o komfort návštěvníků a autorská práva, potažmo o prachy. Jako ostatně skoro vždycky.