Seehofer a jeho bavorská Křesťanskosociální unie (CSU) požadují, aby Německo vracelo rovnou od hranic uprchlíky, kteří už byli registrováni v jiné zemi Evropské unie nebo zde požádali o azyl. Angela Merkelová ze sesterské Křesťanskodemokratické unie (CDU) to naopak odmítá, protože to považuje za neslučitelné s evropským právem a obává se dominového efektu s negativním dopadem na celou EU.

Pohni kostrou - máš dva týdny!

Od ministra dostala Merkelová minulé pondělí dvoutýdenní lhůtu: buď do konce června přijde s celoevropským řešením, anebo Seehofer svá plánovaná opatření na hranicích uskuteční na vlastní pěst. Něco takového by v Německu nemělo obdobu a mluví se o vážné vládní krizi.

Merkelová se tedy nyní snaží nalézt s evropskými partnery shodu na migrační politice EU před unijním summitem, který se bude konat 28. a 29. června. Do té doby vede bilaterální jednání a o víkendu věc projednala i na neformálním minisummitu šestnácti států EU k migraci a azylové politice. Česko se jej - stejně jako ostatní státy visegrádské skupiny - nezúčastnilo.

Minisummit samozřejmě dle očekávání nevyřešil vůbec nic. Jeho výsledek shrnula Merkelová konstatováním, že členské země se musí snažit najít evropské řešení migrační problematiky. Kde takové řešení nebude možné, je prý namístě spolupráce skupin konkrétních zainteresovaných států. Země, kam migranti nejčastěji přijíždějí, nemůže EU podle Merkelové nechat, aby se se situací vyrovnávaly samy. Migranti si prý však také nesmějí vybírat, v jaké evropské zemi chtějí o azyl žádat. Skutečně objevné!

Francouzský prezident Emmanuel Macron označil nynější "migrační krizi" za projev politické krize a sporu mezi liberálními demokraciemi a populisty. Vyslovil se pro finanční sankce vůči zemím EU, které by odmítaly migranty s prokázaným nárokem na azyl. Prostě nic nového na západní frontě, stále stejná písnička.

Doutnající spor v konzervativní unii

Migrace je nepochybně důležité téma, za Seehoferovým ultimátem se ale skrývá doutnající konflikt, který může rozdělit vládní konzervativní unii CDU/CSU a který kancléřka, jak je jejím dobrým zvykem, zase jednou podcenila. Ostré spory mezi Merkelovou a Seehoferem kvůli migraci se přitom projevily už na přelomu let 2015 a 2016, kdy se kancléřka rozhodla v době vrcholící migrační krize otevřít německé hranice.

Od té doby uplynuly bezmála tři roky, během nichž se CSU sice podílela na vládě, ale chovala se vlastně spíš jako vnitřní opozice, která kritizovala vlastní kabinet a okopávala kancléřce kotníky. Zdá se tedy, že s tímto rozporem chce teď CSU definitivně skoncovat a bouchnout pěstí do stolu - tentokrát pořádně.

Bavorsko je na hranicích a je první na ráně, kdo musí nést neblahé důsledky kancléřčiny migrační politiky. CSU a stále větší část Němců stále nedokážou pochopit, jak lehkomyslně se tehdy Merkelová vzdala kontroly nad německými hranicemi. Její naděje, že se k ní připojí i další evropské země, byla zcela lichá a příliv migrantů přes Balkán do Bavorska zastavila až odstrašující opatření zavedená Rakouskem a Maďarskem.

Seehofer chce hraniční režim, který bude opravdu hraničním režimem

CSU inklinuje v migrační politice k tvrdé linii, Merkelová nadále trvá na té měkké. CSU chce avizovanými kontrolami a vracením migrantů přimět ostatní členské státy EU k tomu, aby konečně přispěly k lepší kontrole vnějších evropských hranic. Jinými slovy požaduje takový hraniční režim, který bude skutečným hraničním režimem. Merkelová a její suita se naopak obávají, že to vyvolá dominový efekt, který by mohl vážně poškodit už beztak nalomenou evropskou jednotu.

Německá společnost je rozdělena. Zatímco jedni přirovnávají Seehofera k malému Trumpovi, jiní mu naopak fandí. Podivné je na tom pouze to, že se svým ultimátem přichází právě nyní, kdy Evropa ani Německo žádnou akutní uprchlickou krizí neprocházejí. Podle statistik přichází nyní do Evropy migrantů výrazně méně než v uplynulých letech. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) očekává, že Středozemní moře na cestě do Evropy letos překoná asi 80 tisíc uprchlíků, tedy zhruba o polovinu méně než loni.

Řada komentátorů proto vidí hlavní důvod Seehoferovyých výhrůžek v říjnových bavorských zemských volbách a ministrově snaze zajistit si tvrdým přístupem voličskou podporu, která mu utíká k pravicově populistické a protiimigrační Alternativě pro Německo (AfD).

Pokud se CSU se svým požadavkem neprosadí, je podle posledního průzkumu většina Němců pro to, aby současná velká koalice konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD) skončila. SPD navíc říká, že i když se CDU a CSU dohodnou na jakémsi kompromisu, ještě to nutně neznamená, že s ním sociální demokraté budou automaticky souhlasit. Podle SPD se Seehofer vydal na cestu "k německému brexitu", chce s Německem jako rukojmím získat hlasy na úkor uprchlíků a stává se nebezpečím pro Evropu.

Kompromisem se tedy Seehoferova dvoutýdenní lhůta nazvat nedá. Zvlášť když ministr den před víkendovým minisummitem zopakoval, že ve sporu s kancléřkou ustoupit nemíní. Ale je opravdu možné během dvou týdnů z gruntu změnit německou azylovou politiku?

Pokud kancléřka nedosáhne nějakého – pro Seehofera jakž takž přijatelného – výsledku, otevírá se celá škála dalších možných scénářů. Od vzájemných opatrných ústupků, přes výměnu ministra, hledání jiného koaličního partnera (Zelení se hlásí!) až po pád vlády a předčasné volby. Podle Merkelové navíc prý neexistuje "žádný automatismus", což znamená, že bez ohledu na výsledek jednání nemusí ještě nutně následovat bezprostřední akce.

Evropskému řešení už nevěří asi nikdo

Racionální diskuse o uprchlících a integraci se stává čím dál tím obtížnější. Pokud se mluví o migrantech, prakticky vždy jde o zločiny, které někteří z nich páchají.

Vždyť o ochraně vnějších hranic EU se hovoří již dlouho, žádný zvláštní efekt to ale nepřineslo. Reforma dublinského systému je v nedohlednu, šance na celoevropské řešení jsou prakticky nulové. Jednání Merkelové s jednotlivými zeměmi, jako je Itálie, Rakousko nebo Řecko, je jenom přiznáním toho, že si Evropa jako celek prostě neví rady.

Evropskému řešení už nevěří asi nikdo a Merkelové věří stále méně Němců. Osmnáct let stojí v čele CDU a dokonale ztělesňuje německý systém: pragmatickou a opatrnou politiku a snahu dosáhnout společenského vyrovnání za cenu zdlouhavého a obtížného vyjednávání.

Tento princip v zásadě vyznávaly tradiční partaje zleva doprava, a procházejí krizí i proto, že úspěch již nepřináší tato snaha, ale silné výroky. Nejistotu, která je v posledních letech pro politiku typická, zastiňují návrhy jednoduchých, rychlých a radikálních řešení. Vzestup AfD a rozhádanost konzervativní unie CDU/CSU jsou právě důsledkem kancléřčiny migrační politiky. Podle posledního průzkumu by už AfD volilo 16 procent respondentů, tedy jen o dva procentní body méně než sociální demokraty.

Merkelové jde o křeslo

Když se nyní bude kancléřka snažit získat jednotlivé evropské země pro svou migrační politiku, zdaleka tedy už nepůjde o osud migrantů, ale o její vlastní křeslo.

Kardinální problém totiž tkví v tom, že se kancléřka vůbec neměla pouštět do další kandidatury. Už od chvíle, kdy ji oznámila, bylo jasné, že to bude naposled, a od té doby se také usilovně hledá její nástupce.

Takhle se ale přece nedá pořádně vládnout. Je-li na obzoru konec moci, znamená to prostě konec moci - a motivace je v čudu. Demokracie přitom potřebuje vůdčí osobnosti mající dostatek síly a zodpovědnosti, aby společnost nerozdělovaly a nevedly ji do slepé uličky. A Merkelová už takovou osobností zkrátka není.

Němci by to se slabou vládou snad ještě nějak mohli pár let vydržet, ožehavá domácí témata počkají. Evropa ale nepočká. Evropa potřebuje silnou německou vládu víc než kdy předtím, a na to už Merkelová nestačí. O tom svědčí i to, že největší evropskou ekonomiku teď drží vlastně v šachu regionální partaj.

Hrozí jednoduchá a radikální řešení

Seehoferův plán může ve finále vyvolat dominový efekt, kdy se uzavřou všechny evropské hranice - a tou poslední z nich bude moře.

Beatrix von Storchová z AfD má jasno: "Musíme zabránit slučování rodin, kontrolovat hranice a rovnou od hranic vracet nelegální migranty. Z Rakouska přece nikdo prchat nemusí, tam nikoho nepronásledují. Pak Rakušané zavřou Brennerský průsmyk a Italové nebudou přijímat lodě s uprchlíky. A potom budeme pomáhat přímo v místě původu a budeme podporovat UNHCR." Zní to logicky, ale tak jednoduché to zdaleka není.

Jasno má i rakouský kancléř Sebastian Kurz. O tom, kteří migranti přijdou do Evropy, musí podle něj rozhodovat Evropa, nikoliv převaděči. Důraz přitom klade na ochranu vnějších hranic a dlouholeté zbytečné debaty o kvótách na přerozdělování uprchlíků považuje za chybu.

Jedinou alternativou k bezpečné vnější hranici schengenského prostoru je totiž podle něj návrat ke kontrolám na hranicích vnitřních. To si Kurz podle svých slov jako mladý člověk, který volný pohyb po Evropě považuje téměř za samozřejmost, nepřeje. Pohrozil ale, že jeho země zavede kontroly na hranici s Itálií, pokud Německo zavede kontroly na hranici s Rakouskem.

Bývalý, současný, budoucí, designovaný, jmenovaný, pověřený, v demisi, bez důvěry, trestně stíhaný a bůhvíjaký ještě český premiér Andrej Babiš se nechal v pátek slyšet, že pokud Německo a následně Rakousko zavedou kvůli migraci hraniční kontroly, učiní tak Česká republika také. "Uděláme stejná opatření, půjdeme na přechody a budeme kontrolovat hranici," konstatoval. Připomněl, že Česko je pro to, aby Evropa zřídila uprchlické tábory mimo své území. Jižní hranici pak mají bránit státy, které na ní leží, přičemž ostatní země EU by měly těmto zemím pomáhat.

Také vlády Maďarska a Itálie chtějí lépe zajistit hranice ve Středomoří, vybudovat azylová centra v tranzitních zemích a odmítají společný evropský azylový systém navrhovaný Macronem.

Ti všichni mají silného spojence za oceánem. Americký prezident Donald Trump na twitteru komentoval migrační debatu v Německu a kritizoval Evropu, že dovolila uprchlíkům, aby "násilně" změnili její kulturu. Přijetím migrantů vzrostla podle Trumpa zločinnost v Německu o deset procent. Prezident si přitom nijak nelámal hlavu s tím, že podle německých statistik je počet trestných činů naopak nejnižší za poslední čtvrtstoletí. Statistiky přece nikdo nečte, prezidentův twitter ano.

Populistickou politiku tak živí opakované tvrzení o existující krizi (Trump) a o údajném časovém presu (Seehofer). Časový pres je přitom vytvořen uměle a krize je pouhý mýtus. Pokud se nebudou moci shodnout dvě tolik evropské strany, jako je CDU a CSU, bude to pro evropskou jednotu znamenat období temna. Tady totiž už nejde o zpětné přijímání migrantů, tady jde o mnohem víc - o budoucnost Evropy.

The people of Germany are turning against their leadership as migration is rocking the already tenuous Berlin coalition. Crime in Germany is way up. Big mistake made all over Europe in allowing millions of people in who have so strongly and violently changed their culture!

— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) June 18, 2018