Se zebrou je prostě potíž. Vypadá jako legračně počmáraný kůň, podobně jako kůň běhá a patří s ním do jedné skupiny. Tak proč se na ní také nedá jezdit?

Kritici občas snaze o populační kontrolu či hubení komárů vyčítají, že komáři jsou přece součástí přírodních ekosystémů, a proto plní svou roli. Že to však může být poněkud složitější, ukazuje neslavný komár tygrovaný. Ten je totiž původem z jihovýchodní Asie a celosvětově se rozšířil až v posledním půlstoletí. Je nepochybné, že za to může člověk. Například v USA byl komár nalezen mimo jiné v zásilce importovaných pneumatik. Lze jej tedy považovat za invazivní druh a snaha o jeho limitování je spíše žehlením nepřímého důsledku aktivity člověka. Čínští vědci nyní vyzkoušeli novou kombinaci metod pro redukci populace těchto krvesajů.

Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Divocí předkové našich milovaných hafanů ale umějí vydávat i další zvuky.

Banán je, jak známo, chutí mdlé. Opicím je to ale fuk a banány milují. Anebo je to jen klišé?

Není žádným predátorem a už vůbec nevypadá nebezpečně. Má v sobě však tolik jedu, že by dokázala zabít dva slony, deset tisíc myší nebo patnáct lidí. Seznamte se s pralesničkou strašnou, nejjedovatější žábou na světě.

Příběh o vaření živé žáby je známou metaforou, která poukazuje na nebezpečí pozvolných změn. Jsou ale skákající obojživelníci vážně tak hloupí?

Hnědá vejce od hnědých slepic a bílá od bílých? Kdepak, to je zažitý mýtus. Navíc by nám v tom ty kropenaté dělaly tak trochu zmatek.

Fenomén parazitismu není v přírodě žádnou výjimkou. Dokonce je možné, že se získáváním energie a živin na úkor jiného organismu při jejich dlouhodobém soužití živí většina pozemských druhů. Jeden typ parazitického vztahu však ani dnes svou až hororovou makabrózností nepřestává uchvacovat fantazii laiků i odborníků. Jde o parazitoidy, organismy, jejichž potomstvo se vyvíjí v úzkém soužití s hostiteli, přičemž je pomalu zabíjí až do konečného pozření.