Letec Josef Bryks: Mistr útěků a válečný hrdina, který skončil v uranových dolech

GALERIE MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Držitel Řádu britského impéria, vězeň nacismu i komunismu. Angličané o odvaze Josefa Brykse natočili film, komunisté poslali slavného pilota do uranových dolů.

Josef Bryks s leteckou posádkou Hawker Hurricane Mk.II.

Josef Bryks s leteckou posádkou Hawker Hurricane Mk.II.,zdroj: Wikimedia Commons

Za ostnatým drátem strávil Josef Bryks (1916 - 1957) celkem třináct let. Slavný útěkář a pilot RAF se narodil  v nelehkých časech první světové války 18. března 1916 v Lašťanech u Olomouce do mnohočetné selské rodiny. Otec František byl "vysoký sedlák s ostře řezanými rysy", maminka Anna, rozená Nasvetrová zase "velice laskavá, hluboce nábožensky založená malá žena příjemného vzhledu", vzpomíná Bryksova manželka ve své knize Naděje a beznaděje.

Josef absolvoval olomouckou obchodní akademii, spíše jej však přitahovala uniforma. Podařilo se mu úspěšně proniknout na prestižní vojenskou akademii v Hranicích, kterou opustil s výtečným prospěchem jako poručík letectva ve dvaadvaceti letech. Týden na to byla podepsána Mnichovská dohoda…

Mladý muž se rozhodl pro zahraniční odboj. Předtím ještě stihl pomoci několika českým pilotům k útěku do Polska. A oženit se. Bohužel ne šťastně, dcerka zemřela krátce po porodu a Marie Černá se s Josefem po jeho odchodu za hranice urychleně rozvedla.

Pro svůj útěk do Francie zvolil Josef Bryks tzv. balkánskou cestu přes Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii. Vstoupil do cizinecké legie, leč do bojů ve Francii už nestihl zasáhnout. Čekala jej Británie.

Obávaný útěkář

V létě 1940 byl zařazen do 310. československé stíhací perutě RAF. Zde měli pilotů nadbytek, a tak Brykse, ovládajícího díky obchodní škole výtečně angličtinu, přeřadili na jaře následujícího roku k 242. stíhací peruti RAF. Té velel "stíhací eso RAF" sir Douglas Bader, slavný pilot, který již ve třicátých letech přišel při havárii o obě nohy.

Dlouho si však Bryks pod jeho vedením nezalétal. Již 17. června 1941 byl se svou stíhačkou Hawker Hurricane sestřelen německým leteckým esem Adolfem Gallandem. Bez bot a s popáleninami přistál na poli poblíž francouzského Lille. Od vesničanů získal civilní oblečení, přesto skončil v zajateckém táboře pod falešným jménem Ricks. Ne naposledy - později se vydával ještě za Blaskiewicze a Saxe.

S pověstí obávaného útěkáře byl přesouván po říšských lágrech. Zkoušel uletět s německým Messerschmittem, uprchnout podzemním tunelem, dokonce i v bečce na močůvku. Při jednom z útěků se dostal až do Polska, kde se připojil k podzemní armádě. Poláci s anglickými spojenci domlouvali Bryksovu evakuaci, místo toho však dostalo českého letce gestapo.

Bryks byl krutě mučen, kopán do bezvědomí, probodli mu břicho a zničili ušní bubínek. Nakonec byl pod jménem Bruno Sax umístěn do blázince. Zkoušel utéct, ale byl znovu chycen: "24. března jsem se s kapitánem Wilsonem zúčastnil útěku tunelem, ale z tunelu jsem nevyšel, neboť při útěku z budovy bylo na mne stříleno. Při tomto útěku se dostalo celkem 87 zajatců ven, ale 50 z nich bylo postříleno." Přestože byl nacisty odsouzen k smrti celkem třikrát, před plánovaným oběšením jej zachránil příchod americké armády.

Návrat do vlasti

Po válce byl Bryks oslavován doma i v Anglii. Získal několik vyznamenání, Řád britského impéria a hodnost štábního kapitána. A nejen to, o slavném letci natočili Britové film Srdce v zajetí (The Captive Heart, 1946). K létání se Bryks vrátit nemohl kvůli zdravotním obtížím způsobeným válečnými zraněními, vyučoval tedy angličtinu a teorii létání na leteckém učilišti v Olomouci.

A znovu se oženil, hned po konci války v červenci 1945. Vyvolenou byla Angličanka Gertruda "Trudie" Rose, která se s Josefem seznámila již na jaře 1941 při práci pro Ženskou pomocnou službu letectva. Po třítýdenní známosti si celou válku pouze dopisovali.

"Svatby s Josefem jsem nikdy nezalitovala," vzpomíná Trudie, přestože původně s manželským svazkem váhala. "Stál na zastávce, celá ulice věděla, že tam na mne čeká pilot RAF. Neviděli jsme se skoro pět let, ale on mne okamžitě poznal a objal. Byla jsem překvapená. A on se hned zeptal, jestli si ho vezmu."

Po líbánkách na ostrově Man se vrátili do Československa speciálním vlakem vypraveným pro válečné navrátilce a jejich manželky. Na pražském nádraží čekala kapela a slavnostní nápis: "Vítáme britské válečné nevěsty". Trudie netušila, že za tři roky bude všechno jinak.

"Zrádce, který odešel na Západ"

První varování přišlo záhy. Josef tlumočil roku 1946 u soudu s německými kolaboranty a kýmsi byl nazván zrádcem, který odešel na Západ. "Když se ohradil, v novinách se objevil požadavek komunistického šéfredaktora, aby se omluvil."

Ano, mezi komunisty se členové RAF netěšili zrovna velké přízni. A blížil se Vítězný únor. Někdejší válečný hrdina byl propuštěn z armády. "Politické vzdělání: neuspokojivé. Není vhodný pro politické vzdělávání svých podřízených kvůli negativnímu postoji ke všem úspěchům lidově-demokratického zřízení. V důsledku jeho neschopnosti ocenit ideologii lidové demokracie a armády - nevhodný. Užitečnost: neužitečný." Tak zní posudek z převýchovných kurzů, kterým se musí Bryks spolu s dalšími důstojníky podrobit.

Plánovaný odchod z republiky se zdařil pouze manželce s dcerkou, Josef padl do nastražené pasti a 2. května 1948 byl zatčen. "Je to jako za starých časů. Tehdy byl nepřítel jiný. Dnes to jsou naši vlastní lidé..."

Komunistická moc nebyla ještě zcela pevná v kramflecích, a tak Vrchní vojenský soud Brykse osvobodil. Státní soud rozhodl jinak. Válečného veterána čekal vykonstruovaný proces a deset let vězení. Marně zasílala jeho anglická manželka prosby a protesty československým státním orgánům a generálnímu tajemníkovi Rudolfu Slánskému, později rovněž zlikvidovanému svými spolusoudruhy. Roku 1950 bylo Josefovi přidáno dalších dvacet let za údajný podíl v přípravě vězeňské vzpoury na plzeňských Borech.

Podezřelá smrt v uranových dolech

Číslo 868 Bryks se chová "vzpurně", odmítá se podřídit. Vyslouží si přesun na jáchymovský uranový důl Rovnost. "Josef Bryks byl hrozně tvrdý. Sám k sobě. Bylo v něm cosi nezlomného. V Leopoldově válčil s dozorci, držel hladovku, chtěl do jiné trestnice. Dávali ho do korekce, ale nepřestal. Nakonec ho poslali do Jáchymova, snad aby od něho měli pokoj," vzpomíná kolega z anglického letectva i komunistického vězení Josef Šišpera.

Zdravotní stav válečného veterána se zhoršoval, obzvláště srdeční potíže. Zemřel v noci z 11. na 12. srpna 1957, dle oficiální zprávy na zvláště silný infarkt. Dle názoru spoluvězně Martínka se jednalo o cílenou likvidaci - po příchodu na celu nalezli prý dekou zakrytého bezvládného Brykse se známkami udušení.

Tělo rodině vydáno k pohřbu nebylo ("ostatky nepřátel státu příbuzným nevydávat"), a urna s Bryksovým popelem zmizela neznámo kam.

Roku 2000 byla dík mravenčí práci historiků objevena na motolském hřbitově - v neoznačeném společném hrobě politických vězňů. Tehdy devadesátiletá Trudie mohla konečně položit kytici na místo posledního odpočinku svého muže. Na stuze v barvě trikolory stálo: Josefu Bryksovi – po 52 letech hledání.

Tagy: Česko domácí komunistická totalita druhá světová válka dějiny a fakta české dějiny

Zdroje: vlastní