Německou bojovou strategií byl upravený Schlieffenův plán, původně vypracovaný někdejším náčelníkem německého generálního štábu Alfredem von Schlieffenem. Jeho nástupcem byl Helmuth von Moltke, a to i v prvních válečných týdnech.

Němci doufali, že vše s Francií vyřídí rychle a dříve, než na východě stačí rozvinout své síly ruská armáda - a vyhnou se tak boji na dvou frontách. V srpnu 1914 tedy provedli překvapivý útok přes - do té doby neutrální - Belgii a následně postupovali přes francouzské území.

Německé velení počítalo s tím, že Francouzi budou soustředěni na území Alsaska a Lotrinska. Mělo tedy v plánu francouzské armády obejít, zasadit jim úder to týlu, západně od Paříže překročit Seinu a obsadit hlavní město. Francouzská vojska měla být obklíčena během pouhých šesti týdnů.

Při zářijovém ústupu francouzských vojsk, která překročila řeku Marnu, však došlo v německé strategii ke změně. První německá armáda Alexandera von Klucka, která měla obejít Paříž západním směrem, se s druhou německou armádou generála Karla von Bülowa odchýlily od původního plánu.

Pravé křídlo se stočilo předčasně k jihu s cílem odříznout francouzskou armádu a mělo zamířit přímo směrem na Paříž. Němci však přitom odkryli své slabé místo a velitel pařížské posádky Joseph Gallieni přesvědčil velitele francouzských vojáků Josepha Joffreho, aby ustupující vojáci přešli do protiofenzívy. Když si Němci uvědomili svou chybu, bylo pozdě.

Šestá francouzská armáda pod vedením generála Michela-Josepha Maunouryho 5. září zaútočila na von Kluckovo vojsko, které tvořilo samotný konec pravého křídla.

Alexander von Kluck se rozhodl přeskupit vojáky k obraně křídla, neboť počítal s tím, že ačkoliv Francouzi útočí, Britové se k činu mít nebudou. Tímto rozhodnutím vznikla mezi první a druhou německou armádou mezera. Do ní pak vtrhl do té doby váhající britský expediční sbor.

Němci se bránili urputně. V kritických okamžicích však z Paříže dorazila několikatisícová posila. Vojáky z hlavního města pomáhaly dopravit i pařížské taxíky! Situace se obracela v neprospěch německých vojsk, von Moltke se nervově zhroutil.

Boje mezi 5. a 12. zářím byly nesmírně krvavé. Na straně Spojenců zemřelo 82 tisíc lidí a více než 180 tisíc vojáků utrpělo zranění. Němci měli skoro 68 tisíc mrtvých a přes 180 tisíc zraněných.

Němečtí vojáci se nakonec museli stáhnout. Helmuth von Moltke byl 14. září odvolán a nahrazen Erichem von Falkenhaynem. Ústup Němců skončil u řeky Aisny, kde byly brzy nato vybudovány také první zákopy.

První bitva na Marně, někdy nazývaná "zázrak na Marně", zmařila plány Němců na bleskové vyřešení situace ve Francii. A padla také jejich snaha vyhnout se bojům na dvou frontách. Jejich útok se proměnil ve válku poziční - zákopovou.