Již prakticky od Zemanova návratu do vysoké politiky v roce 2013 si stále častěji můžeme číst bombastické titulky o tom, jak sebou prezident někde málem seknul na schodech, jak mu musela pomáhat při chůzi jeho ochranka, jak se kvůli němu protáhnul, pozměnil nebo úplně zrušil nějaký ten ceremoniál, jak na něj museli během mezinárodních setkání čekat ostatní přítomní politici nebo jak bylo novinářům zakázáno fotit a natáčet, když prezident opouštěl místnost.

Do toho se vždy spekuluje o tom, zda je na vině především alkohol, únava, léky, prezidentův věk, jeho problémy s neuropatií dolních končetin spojené s cukrovkou nebo kombinace všeho dohromady. Místy se objevují i divoké a nijak nepodložené spekulace o závažnějším zdravotním stavu. Loni to například byla dodnes omílaná rakovina slinivky, případně se českým internetem šířily legendy o tom, že hlavě státu musela být amputována pravá noha a že má protézu.

Všeobecným fabulacím o kondici hlavy státu ve veřejném prostoru většinou nepomáhá ani přístup Hradu. Sám prezident Zeman o svém zdraví mluví většinou v žertu. Ostatně jeho hlášky o tom, že kouřit po sedmadvaceti letech života je bez rizika, že má "prostatu panice" nebo že se vyléčil z cukrovky tím, jak jedl spoustu sladkého, prakticky zlidověly. Hradní mluvčí Jiří Ovčáček zase většinou o zdravotním stavu svého šéfa mlží a otázkám tohoto typu se vyhýbá, případně na ně tradičně reaguje otevřeným útokem na tazatele.

Pořádného oficiálního vyjádření ke zdravotnímu stavu Miloše Zemana jsme se prakticky dočkali pouze těsně před druhou přímou volbou prezidenta na začátku ledna. Tehdy v rámci kampaně prezidentské lékařské konzilium pod vedením Martina Holcáta prohlásilo, že Zeman je v dobré kondici na to, aby zvládl dalších pět let ve funkci, a rovněž byly popřeny spekulace o rakovině. Podrobnou zprávu, z níž vycházeli, však lékaři nezveřejnili, stejně tak nebyl dán prostor pro dotazy.

Černý humor, kam se podíváš

Zemanův zdravotní stav se pochopitelně stal i velmi vděčným tématem pro příznivce internetového humoru, někdy opravdu hodně černého. Vtipů, fotomontáží, memů a podobných srandiček na prezidentovu kondici najdeme za ty roky na webu doslova stovky. Ať už jde o narážky právě na zmíněnou legendu o prezidentově chybějící noze, o parodování jeho četných fotek z různých akcí, kde se při chůzi klátí, nebo o jeho často omílané problémy s alkoholem.

Vznikla dokonce i jednoduchá hra PussyWalk (která se dokonce dočkala pokračování), tropící si žerty z viditelně se horšících prezidentových schopností se pohybovat a jeho lásky k alkoholu.

Nedávno založená satirická událost na Facebooku | zdroj: Repro Facebook

Někdy je to stále ještě vtipné a originální (tedy pokud jste zlý milovník černého humoru), jindy už se ale některé vtipy o prezidentově zdraví opakují tak často a jsou tak neoriginální, ohrané a trapné, že vedle nich třeba filmy Zdeňka Trošky působí jako vrchol české komedie. A někdy, což není správné, se stávají spíše součástí politického boje, než pouhým černým humorem.

Zdravotní stav jako politická zbraň

Útoky na prezidenta Zemana přes jeho zdraví nejsou žádnou vzácností, což není úplně fér. Ano, existuje nemálo důvodů, proč kontroverzního prezidenta kritizovat a vymezovat se proti jeho názorům a politickým postojům. Brát si ale na paškál v rámci politického boje i jeho fyzický stav a napadat ho přes něj opravdu není správné.

Krásně to bylo vidět během druhé přímé volby, když se do Zemanova zdraví otevřeně opřel například jeho protikandidát Mirek Topolánek, který mluvil o tom, že jeho rival nebude schopen dalších pět let plnohodnotně vykonávat funkci hlavy státu.

Z řad zapřisáhlých Zemanových odpůrců se také ozývaly zlomyslné hlasy, že by se debaty s finalistou Jiřím Drahošem před druhým kolem voleb měly odehrávat vestoje, aby se ukázala kondice možných budoucích prezidentů. Ironické je, že během druhého kola první přímé volby v roce 2013 v debatě na TV Nova to byl právě Zeman, kdo stál, a jeho tehdejší oponent Karel Schwarzenberg seděl, na čemž ale přece není vůbec nic špatného.

V té době se ostatně poukazovalo spíše na zdravotní stav bývalého předsedy TOP 09, než současného prezidenta - pochopitelně především z řad příznivců Miloše Zemana. Teď se to ale poněkud otočilo a téma zdraví se jednoduše stalo oblíbenou, ač nečestnou zbraní jeho odpůrců.

A v tomto duchu to pokračuje nadále. Kdykoliv Zeman někde uklouzne nebo se místo stání rozvalí na židli, hned se ozývají kritické hlasy, že by měl odstoupit a že není schopen vykonávat v tomto stavu svoji funkci. Je trochu děsivé, že někteří lidé mají stále představu, že by hlava státu měla mít dobrou fyzičku, jako bychom žili v nějaké kmenové společnosti, kde se náčelník o své křeslo musí rvát se sekerou v ruce proti jiným zájemcům.

Prostě není důležité, co má prezident v nohách (ostatně bylo by úplně jedno, i kdyby je vůbec neměl), ale v hlavě (i když o tom můžeme samozřejmě směle vést diskusi). Nevybíravé útoky na chatrné zdraví a zhoršující se prezidentovy pohybové schopnosti navíc nepřímo přiživují místy stále zažité sociální stigma fyzicky hendikepovaných a starších lidí.

Invalidní vozík? Proč ne?

Na druhou stranu tomu ale jde částečně naproti i sám Miloš Zeman. Všechno by velmi ulehčilo, kdyby si jednoduše sedl na invalidní vozík (ostatně v minulosti mu to doporučoval i jeho blízký přítel František Ringo Čech). Jednoduše by si tak spíše šetřil a nenamáhal zdraví, vyhnul se častým nebezpečím pádu a namáhavým cestám o holi. A všem posměváčkům, kteří si dělají dobrý den z jeho krkolomné chůze, nejistého postávání a dalších problémů spojených s jeho necitlivostí dolních končetin, by šmahem vzal vítr z plachet.

Bohužel sám Miloš Zeman v minulosti nepřímo prohlásil, že invalidní vozík považuje za nedůstojný. V roce 2013, když měl zraněné koleno a v té době právě kolečkové křeslo využíval, měl jmenovat po říjnových parlamentních volbách nového premiéra, kvůli vozíku se však věc rozhodl odložit. Pro Rádio Impuls tehdy doslova na dotaz, kdy a jestli jmenuje tehdejšího šéfa ČSSD Bohuslava Sobotku, řekl: "Pouze ho upozorním, že pokud bych ho jmenoval premiérem, tak bude muset počkat, protože to je poněkud důstojnější záležitost, kterou nemohu řešit z invalidního vozíku."

Na prezidenta se tehdy snesla kritika, především od Národní rady zdravotně postižených a jejího předsedy Václava Krásy, kteří pochopitelně vnímali prohlášení hlavy státu jako urážlivé vůči lidem se zdravotním postižením.

Na kolečkovém křesle není nic nedůstojného a být státník na vozíku přece není žádná hanba. Stačí připomenout známého amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta, případně stále aktivního německého politika Wolfganga Schäubleho, kterého na křeslo upoutal atentát, při němž byl střelen do páteře. Kdo by se jim za něco takového posmíval, případně je považoval za nedůstojné?

Těžko tak říct, proč Zeman tuto možnost, která by mu značně ulehčila, stále odmítá. Má snad na základě vlastních předsudků strach, že by tím přišel o popularitu u voličů a příznivců? Bral by aktivní používání invalidního vozíku jako osobní prohru a zasáhlo by to jeho hrdost? Bojí se, že by si na něm ještě více smlsli posměváčci? To ví asi jen on sám.