Poslanec Zdeněk Ondráček z KSČM, který je pro své působení v represivních složkách za minulého režimu a aktivní potlačování sametové revoluce s obuškem v ruce často trefně označován jako "komunistická mlátička", se minulý týden dočkal zaslouženého uznání. Obdržel ocenění z rukou Jaroslava Vodičky, předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS).

Ondráček od předsedy dostal vyznamenání, na němž stojí "ZA VLAST" a "ZA SVOBODU". Okamžitě se s ním začal vytahovat na své veřejné facebookové stránce, čímž pochopitelně hnul žlučí řadě lidí a přitáhl k sobě pozornost médií.

Ano, je to hodně drsná a černohumorná ironie, která navíc působí jako plánovaná provokace - zvláště poté, co si sám Ondráček následně na svém Facebooku liboval, jak tím naštvali spoustu lidí. Člověk, který chorobně známým bílým obuškem bil studenty bojující právě za svobodu, obdrží ocenění s takovýmto nápisem, když sám prakticky svobodu tím nejprimitivnějším způsobem potlačoval.

Za což se mimochodem dodnes neomluvil a ani neprojevil jakoukoliv lítost. Na začátku roku během kauzy kolem obsazení šéfa komise pro kontrolu GIBS, kdy se proti Ondráčkovi zvedla výrazná vlna občanské nevole, ke svému působení u represivních složek dokonce doslova řekl "ve svých profesních rozhodnutích ničeho nelituji" a nad celou věcí mávl rukou s tím, že "jen plnil rozkazy".

Po naléhání médií a vlně kritiky Jaroslav Vodička ocenění pro Ondráčka vysvětlil jednoduše tím, že poslanec chodí na akce ČSBS a přispěl jim i nějakými částkami na opravy hrobů a pomníků. Kdyby lidi zajímalo, kolik dnes stojí takové ocenění od ČSBS, tak pro Deník N předseda Vodička zmínil, že "je tam i pětimístná částka" (což vedle průměrného poslaneckého platu 94 tisíc korun vlastně nepůsobí moc závratně).

Všechno to do sebe zapadá

Ocenění "mlátičky" Ondráčka Českým svazem bojovníků za svobodu ale není nic nečekaného a překvapivého, kvůli čemu by se mělo smysl rozčilovat. Ostatně Jaroslav Vodička metály rozhazuje svým politickým přátelům každou chvíli.

Naopak to perfektně zapadá do mozaiky tohoto dnes vskutku groteskního svazu, který už pár let připomíná spíše děsivé panoptikum z učebnice o extremismu (pravicovém i levicovém), než nezávislý a apolitický spolek, který má za cíl co nejobjektivněji připomínat historii a sdružovat pamětníky českého odboje (jak stojí i ve stanovách svazu). Ostatně i v názvu ČSBS slovo "svoboda" v dnešních dnech působí spíše jako špatný vtip nebo otevřený výsměch české společnosti.

Dávno jsou pryč doby, kdy se z původně komunistického Českého svazu protifašistických bojovníků, který nepokrytě sloužil minulému režimu, na začátku devadesátých let stal svobodný a přetransformovaný Český svaz bojovníků za svobodu.

Tehdy pod taktovkou svého prvního předsedy, dnes již zesnulého Jakuba Čermína (který na rozdíl od dnešního předsedy Jaroslava Vodičky s minulým režimem nekolaboroval, naopak byl v 50. letech ve zinscenovaném procesu odsouzen a vězněn), plnil svoji skutečnou funkci a začal se vymezovat i proti zločinům komunistické totality. V této době byly do stanov svazu přidány například i podmínky, že členem nesmí být příslušník či vědomý spolupracovník StB.

Pod vedením Jaroslava Vodičky, který se stal v pořadí třetím předsedou svazu v roce 2011, šlo ale všechno doslova z kopce, a to pořádně ráznými kroky. ČSBS se k dnešku postupně přeformoval do tvrdě vedené politické organizace, která kašle na zásady demokracie, názory české vlády, oficiální zahraniční politiku České republiky a mínění svých členů.

Během posledních pár let se svaz stal prakticky antisystémovou sektou, která má přímé i nepřímé vazby na kruhy extremistů všeho rázu (figurující i v oficiálních zprávách od ministerstva vnitra a BIS) - ať už jde o neonacisty, tvrdé bolševiky, antisemity, homofoby nebo proputinovské aktivisty šířící kremelskou propagandu prostřednictvím dezinformačních webů. S řadou z těchto lidí ČSBS dokonce oficiálně spolupracuje a nijak se tím netají.

Vezmeme si to ale hezky postupně.

ČSBS jako Vodičkova politická zbraň

Sám předseda Jaroslav Vodička je osobou s velmi kontroverzní minulostí, kvůli svému členství v KSČ a dráze agenta Veřejné bezpečnosti. Tato historická fakta navíc zamlčuje ve svém oficiálním životopise na stránkách ČSBS. Zmiňuje zde pouze své první členství v KSČ z roku 1968, které obhajuje svou náklonností k tehdejšímu svobodnějšímu režimu: "...v roce 1968 vstoupil do KSČ na podporu tehdejšího Dubčekova vedení. Po vyřazení se stal velitelem samostatné strojní čety. Při stranických prověrkách v roce 1970 byl ze strany vyloučen a v roce 1974 propuštěn z armády."

O svém druhém členství v KSČ v 80. letech, tedy v období normalizace (kde nějaké ušlechtilé důvody, jako v případě Dubčeka, nalezneme jen stěží), kdy byl navíc zároveň agentem VB, tu však zarytě mlčí.

I dnes je Jaroslav Vodička příslušníkem politické strany, navíc velmi aktivním. Je členem SPO (tedy strany, jejíž jediným programem je prakticky jen nekritická adorace prezidenta Miloše Zemana), kde momentálně plní funkci místopředsedy Ústeckého kraje. V roce 2016 byl také v rámci společné koalice SPO a SPD Tomia Okamury zvolen zastupitelem kraje.

Ač by ČSBS měl být politicky nezávislou organizací, v rukou Vodičky se stal aktivním politickým nástrojem již pár let po jeho zvolení předsedou. Před první přímou volbou prezidenta v roce 2013 tak Vodička zneužil svého postavení a svazem zaštítil vznik takzvaného "Vlasteneckého fóra", které oficiálně vyzývalo k volbě Miloše Zemana: "Vážení spoluobčané, voliči, všichni, jimž osud a budoucnost České republiky není lhostejná, podpořte činnost Vlasteneckého fóra, které vzniklo 17. ledna tohoto roku, aby se aktivně zapojilo do předvolebního klání o post prezidenta naší země a získalo hlasy pro Miloše Zemana."

Ve chvíli, kdy má ČSBS být nestrannou organizací, jejíž členové mají (nebo aspoň tehdy ještě měli) různé politické názory a ne všichni preferovali a volili Miloše Zemana, tak byl tehdejší postup Jaroslava Vodičky opravdu nadmíru nechutný a vůči členům svazu naprosto neuctivý. Protesty členů nesouhlasících s těmito postupy však nepomohly a Vodička a jeho postupně se rozvíjející svita se rozjeli ještě víc.

Na jedné politické lodi s kovanými bolševiky

Za zmínku stojí to, že součástí onoho "Vlasteneckého fóra", které je aktivní dodnes a sem tam se s nějakou tou moudrostí ozve, je od počátku i nechvalně známý Klub českého pohraničí. Tedy spolek sdružující bývalé členy komunistické Pohraniční stráže, kteří ideologicky stále souzní se starým režimem. Z velké části se doslova jedná o "kované bolševiky" a tvrdé příznivce a členy KSČM, kteří dodnes tvrdí, že se na hranicích za totality nestříleli civilisté a celkově všechno před rokem 1989 bylo lepší a "svobodnější".

"Jestliže porovnáme celkovou politickou, ekonomickou či sociální situaci v Československé socialistické republice před rokem 1989 se současnou politickou, ekonomickou či sociální situací ve stávající České republice, tak dle mého a nejen mého přesvědčení, byla situace před rokem 1989 humánnější, efektivnější a svobodnější," vyjádřil se například v roce 2016 pro server lidovky.cz předseda Národní rady Klubu českého pohraničí Rudolf Peltan.

Není tak divu, že je Klub českého pohraničí kvůli častým projevům extremismu již od 90. let sledován ministerstvem vnitra a nejednou se objevil v jeho zprávách o extremismu. Stejně tak je i pod dozorem Bezpečnostní informační služby (BIS), která na jeho aktivity rovněž upozorňovala.

Přesto Český svaz bojovníků za svobodu s Klubem českého pohraničí otevřeně spolupracuje. Přitom ve stanovách svazu je doslova psáno, že v ČSBS nemohou být osoby, jež "jsou členy spolků, které jsou označeny jako extremistické a projevují se názory neslučitelnými s demokratickým zřízením".

Veřejně s nimi spolupracovat a aktivně tlačit společnou politickou agendu však předsedovi Vodičkovi evidentně nevadí. Případně ČSBS antisystémově neuznává mínění českých státních orgánů a jednoduše bývalé pohraničníky za extremisty nepovažuje. Obě možnosti jsou děsivé.

Stanovy sem, stanovy tam

Stanovy svazu jsou také zajímavou kapitolou. Za Vodičkova působení totiž byly prakticky v tichosti bez jakékoliv mediální pozornosti značně upraveny, aby vyhovovaly novému politickému a názorovému ražení. Ve starších stanovách z roku 2007 například ještě najdeme již zmiňovanou podmínku, že členové nemohou být spolupracovníci či příslušníci StB. V aktuálních stanovách, které vešly v platnost na VII. sjezdu ČSBS 21. června 2016, byla ale odstraněna.

Mimochodem právě i na tomto sjezdu byl do vedení na post místopředsedy ústředního výboru zvolen kontroverzní Milan Andres, který prokazatelně za minulého režimu pro Státní bezpečnost pracoval. Přitom byl Andres členem ČSBS (a to ne pouze řadovým, například v ústředním výboru byl už od roku 2013) již řadu let před úpravou stanov, tudíž jeho členství v té době hrubě odporovalo pravidlům svazu, což ale evidentně také nikomu nevadilo.

Ve starých stanovách rovněž najdeme, že posláním svazu je "přispívat k rozvoji České republiky v duchu humanitních tradic zakladatelů našeho státu a zásad Charty lidských práv". V nových bychom ale zmínku o lidských právech hledali těžko, byla jednoduše odstraněna. Není divu, když se vedení ČSBS neustále paktuje s lidmi, kteří otevřeně jakákoliv lidská práva popírají.

Podobně se zametlo i s termínem "demokracie". V původních stanovách je například napsáno, že svaz sdružuje "demokratické spolky" a spolupracuje s "demokratickými organizacemi". To bylo v nových upraveno čistě na výraz "obdobné spolky" a "obdobné organizace". Že by sebekritika v případě spolupráce s jasně nedemokratickým Klubem českého pohraničí?

S tím souvisí i to, že ve starších stanovách se v případě hodnocení extremismu svaz odvolával na názor státu. Stojí v nich, že v ČSBS nemohou být lidé, kteří "jsou členy organizací, které Parlament nebo Vláda České republiky prohlásí za extremistické". Jak ale bylo již citováno výše, z nových stanov v poněkud antisystémovém duchu svaz názor "Vlády a Parlamentu" vypustil.

V roce 2016 bylo do stanov rovněž přidáno nové pravidlo, které dalo pravomoc rušit nebo pozastavovat členství přímo do rukou Ústředního výboru ČSBS, jenž tuto možnost předtím neměl. Podle všeho tak bylo učiněno kvůli tehdejším vnitřním sporům ve svazu, aby se vedení mohlo zbavit nepohodlných členů, kteří dlouhodobě kritizovali hospodaření a politizování organizace. Tomuto přídavku se dokonce přezdívalo "Lex Havlůjová" podle nejvýraznější kritičky problematické činnosti vedení.

Kritici? Prostě je vyházíme!

Právě vyhození nepohodlné Gabriely Havlůjové, Jaroslavy Kapsové a Jiřího Suchardy a s tím spojené zrušení kladenské a jičínské buňky ČSBS 18. října 2016 přitáhlo ke svazu značnou mediální pozornost. Následně ho opustila řada členů a významných osobností, kteří nesouhlasili s nedemokratickými praktikami Vodičky a spol. a jejich jednání otevřeně označili za totalitní.

Sama Havlůjová vedení kritizovala dlouhodobě. Ať už šlo o špatné hospodaření (předseda Vodička si například pro svaz pořídil luxusní auto Škoda Superb s vlastním řidičem, které údajně používal i pro osobní účely, případně svaz nehospodárně rozprodával svůj majetek), tak o řízení organizace jako takové, její postupné politizování a o to, že se přikláněla na určitou názorovou stranu (například v případě již zmíněného Vlasteneckého fóra).

Havlůjová se rovněž zastávala posledních žijících lidických žen, které z Českého svazu bojovníků za svobodu na protest vystoupily v srpnu 2015 poté, co byla do vedení lidické buňky ČSBS zvolena kontroverzní politička Jana Bobošíková.

"Na sklonku svých životů si nepřejeme, aby lidický odkaz byl předmětem její politické kariéry," vyjádřila se tehdy trojice žen k osobě Bobošíkové, která dle nich přinesla do stále mediálně zajímavé lidické buňky nežádoucí politický rozměr.

Protest žen byl však naprosto marný, vedení ČSBS ho prakticky neuctivě a arogantně přehlédlo a ignorovalo. Dokonce se i krátce po jejich odchodu do lidické buňky k Bobošíkové přidaly ještě osobnosti jako kardinál Dominik Duka (tomu budiž ke cti, že svaz tento týden kvůli ocenění Zdeňka Ondráčka opustil) a mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček, což od obou pánů tehdy bylo vůči přeživším ženám opravdu nehezké a pohrdavé gesto. Tolik k tomu, jak si vedení ČSBS reálně váží českých pamětníků.

Vedení se tedy rozhodlo Havlůjové a ostatních zbavit. Stalo se tak bez jakékoliv svobodné diskuse, prakticky z hodiny na hodinu. Ostatně "proces" (jehož záznam si lze poslechnout například na stránkách ČT) tehdy vedl již zmiňovaný Milan Andres a evidentně zde krásně uplatnil své zkušenosti z minulého režimu a z StB. Na místě se proti totalitním praktikám vedení velmi ostře ohradil například válečný veterán Pavel Vranský, brigádní generál, který za druhé světové války sloužil u Tobruku a v RAF (letos v červnu bohužel zemřel).

Vranský následně na protest vystoupil z vedení ČSBS a svaz úplně opustil. Vodička a spol. se to pokusili velmi zbrkle zamést pod koberec a sami šířili lživé informace, že generál Vranský odstupuje kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Evidentně se tehdy báli rozjet proti osobě starého veterána dehonestující kampaň, jako to udělali v případě Havlůjové a dalších kritiků. Vranského a jeho protesty tak raději ignorovali a k jeho odchodu se prakticky nijak nevyjadřovali.

Starý válečný hrdina rozhodně nebyl jediný, kdo dal Vodičkovi vale. Následoval velký exodus desítek dalších členů, kteří na protest opustili ČSBS. Mezi nimi například historik a ředitel odboru pro válečné veterány ministerstva obrany Eduard Stehlík, přeživší vyvraždění Ležáků Jarmila Doležalová a soudkyně a dcera prvního předsedy ČSBS Markéta Čermínová.

Gabriela Havlůjová a další "rebelové" se rozhodli začít znovu a lépe. Ještě v roce 2016 tak založili Spolek pro zachování odkazu českého odboje. Název vymyslel právě veterán Pavel Vranský, který se tehdy stal jednou z předních tváří organizace. Do spolku postupně přibyly stovky lidí, ať už bývalých členů ČSBS, tak i úplných nováčků. Na rozdíl od Vodičkova svazu dokázala Havlůjová a spol. ve velkém oslovit dokonce i mladé lidi.

Navíc je Spolek pro zachování odkazu českého odboje výrazně otevřenější k veřejnosti. V rámci svých aktivit je transparentní a o své činnosti neustále informuje například na svém Facebooku. A co je hlavní: spolek se nezpronevěřil svému primárnímu poslání připomínat historii a spolupracovat s pamětníky a na rozdíl od ČSBS se vyhnul politizaci organizace.

Antisemitismus nám vážně nevadí

Velké haló v roce 2016 také způsobil projev předsedy Jaroslava Vodičky na terezínské tryzně. Ač by se mělo jednat o akt uctění obětí nacistického režimu, Vodička vystoupil s nenávistným projevem na adresu uprchlíků. Strašil přítomné konspiračními teoriemi o tom, že se jedná o řízenou invazi, a volal po zajištění vojenské obrany, která by měla bránit "naši" kulturu před kulturou jinou. Je děsivé, že něco takové zaznělo právě na místě, kde leží i oběti židovského původu, na jejichž účet v tehdejší nacistické rétorice padala obdobná prohlášení.

Na Vodičku se následně snesla vlna kritiky, především právě z řad židovských organizací, jako je Federace židovských obcí a Židovská obec v Praze. Vodičkův projev odsoudily jako xenofobní. Dokonce přímo na místě proti předsedovi spontánně vystoupil vrchní zemský rabín Karol Sidon.

ČSBS si ale z protestů židovské komunity nic nedělal a za projev svého předsedy se otevřeně postavil. "Většina členů ústředního výboru podpořila projev našeho předsedy," řekl tehdy místopředseda výboru Emil Kulfánek. Není to vlastně úplně překvapivé, protože právě Kulfánek je jeden z těch, přes koho je ČSBS napojen na otevřeně antisemitské kruhy.

Pokud se orientujete v české extremistické scéně a scéně konspiračních teoretiků, pak vám jistě není neznámé jméno Jan Korál. Pokud ho ale slyšíte prvně, buďte možná rádi. Jedna se asi o druhého nejvýraznějšího českého antisemitu (hned po předsedovi Národní demokracie Adamu Bartošovi), který provozuje web New World Order Opposition (NWOO). Jak už z názvu vyplývá, jedná se o hodně šílený konspirační počin, který straší například tím, že světu tajně vládnou ilumináti.

NWOO je rovněž plný otevřeně protižidovských článků, které straší celosvětovým spiknutím židovských bankéřů a dalšími podobnými tématy hezky v duchu propagandy třetí říše. Na stránkách, které krom fůry konspiračních teorií a antisemitismu sdílejí i spoustu ruské proputinovské propagandy, najdeme ke stažení i řadu známých protižidovských knih.

Jak již několikrát upozorňoval server manipulátoři.cz, právě místopředseda ČSBS Emil Kulfánek a společně s ním i předseda komise pro mládež Vilém Janouch se účastní ruských panslavistických akcí pořádaných think-tankem Izborský klub (který mimochodem sdružuje například lidi nekriticky adorující Stalina, nebo popírače holocaustu). Právě na tyto akce jezdí z Česka i zmíněný konspirátor a antisemita Jan Korál.

To nakonec vyústilo v otevřenou spolupráci. Zmiňovaný předseda komise pro mládež ČSBS Vilém Janouch a Jan Korál spolu v roce 2017 jako "delegáti Výboru národní kultury, Českomoravského slovanského svazu, New World Order Opposition a Českého svazu bojovníků za svobodu" jeli na 12. Všeslovanský sjezd (kde, jak rovněž upozornil server manipulátoři.cz, lze navštívit přednášky jako "Sionismus proti Slovanstvu").

Následně spolu Janouch a Korál jezdili po České republice a o své návštěvě sjezdu besedovali, navíc za účasti dalšího výrazného českého antisemity Pavla Petkova.

Je vskutku děsivé, že ČSBS, který by se měl zaměřovat na pamětníky řádění třetí říše a bojovníky proti nacizmu, takto veřejně spolupracuje s antisemity.

V jedné řadě s neonacisty, homofoby a dezinformátory

A antisemité nejsou jediné extrémy, na něž je svaz napojen. Stačí se podívat, jaký typ textů ČSBS přebírá na své oficiální stránky. Často se totiž jedná o články z konspiračních a propagandistických webů. Na prvním čestném místě tu dokonce najdeme text, jehož autorem je i aktivista Jiří Černohorský. Tedy blízký člověk již zmiňovaného antisemity Adama Bartoše.

Černohorský se pohybuje ve všech možných koutech extremistické pravicové scény. V minulosti například s otevřenými neonacisty kolem Pavla Matějného (muže, který rád cituje Hitlera) blokoval průvod Prague Pride a rozjel otevřeně homofobní rétoriku plnou výrazů jako "k zblití", "hnus", "šmejdi", "úchyláci" a podobně.

Černohorský byl rovněž vždy velmi aktivní v rámci islamofobní scény a má za sebou akce, jako je veřejné pálení Koránu. V minulosti jej kvůli výtržnostem opakovaně zadržela policie, například při jedné demonstraci, kde vystupoval po boku Adama Bartoše a kde se jejich příznivci otevřeně vrhli na příslušníky Policie ČR. Není tak divu, že ČSBS ze svých stanov raději vypustila zmínku o lidských právech, když přetiskuje texty lidí podobného ražení, jako je Jiří Černohorský.

A na stránkách ČSBS najdeme další fůru odkazů a textů na problémové stránky. Sdílí zde například pozvánku na seminář Institutu slovanských strategických studií, tedy otevřeně proputinovské organizace. Ta šíří kremelskou propagandu (texty jako "USA jsou zločinci a pro svět je těžké jim vzdorovat") a volá po zavedení totalitních praktik i v české společnosti. Najdeme zde články jako "Za urážku hlavy státu má být v Rusku až 6 let. Dočkáme se i u nás trestů pro gaunery urážející prezidenta?" otevřeně volající po potlačování svobody projevu v naší zemi.

Stránka ČSBS je prostě perfektním zdrojem těch nejkrásnějších 'moudrostí' plných extremismu, antisystémového smýšlení a té nejtvrdší propagandy.

A to všechno i z veřejných peněz...

A teď si uvědomte ještě jednu děsivou věc. Přes všechny uvedené nedemokratické praktiky vedení ČSBS, přes veškerou spolupráci a kontakty s kovanými bolševiky, antisemity, neonacisty, homofoby a konspirátory, přes prakticky antisystémové postoje a protivládní smýšlení, přes tohle všechno dostává Český svaz bojovníků za svobodu od státu pravidelné příspěvky z veřejných peněz.

Ročně je to v průměru sice pouhých šest milionů korun, ale stejně je to absurdní. Kdo ví, třeba se s tím díky momentálnímu haló kolem vyznamenání Zdeňka Ondráčka konečně něco stane, ale nic to nemění na tom, že už to bude sakra pozdě.

Osobně bych závěrem jen ČSBS doporučil přejmenovat se třeba na "Český svaz bojovníků za svobodu střílet civilisty na hranicích, nenávidět Židy, lhát, kašlat na pamětníky a adorovat Miloše Zemana". Zkratka bude sice těžko zapamatovatelné ČSBSSCHNŽLKPAMZ, ale rozhodně to k činnosti a vystupování svazu sedne mnohem více a už nikdo nebude veřejnost klamat zneužíváním slova "svoboda".