Víkendový mimořádný sjezd sociální demokracie bude v mnoha ohledech jedinečnou podívanou. Už jen přízvisko "mimořádný" naznačuje, že budeme svědky něčeho, co běžně nevídáme. A abychom byli přesní, co mnozí z nás ani neuvidí, protože jak uvádějí webové stránky ČSSD: "Dovolujeme si vás informovat, že část programu mimořádného 40. sjezdu ČSSD bude pravděpodobně pro média uzavřena".

Je to škoda, ale sociální demokraté jistě ví, co dělají. Nebo to aspoň vzdáleně tuší, a proto se raději ohánějí slůvkem "pravděpodobně", kdyby si to náhodou na poslední chvíli ještě rozmysleli, a nakonec se rozhodli svůj sjezd přece jenom otevřít. Zatím avizují, že média pustí jen na jeho zahájení, vystoupení prezidenta Miloše Zemana a nominační projevy kandidátů na předsedu.

Stihnout se toho ale musí mnohem víc. Volit se bude také statutární místopředseda, řadoví místopředsedové a na řadu přijdou i navrhované změny stranických stanov, které už schválil stranický ústřední výkonný výbor. Na to všechno mají sociální demokraté pouhý jeden jediný den na rozdíl od jiných sjezdů, které byly tradičně dvoudenní.

Šéfkou sociální demokracie žena? 

Už nyní je jasné, že volba orgánů ČSSD bude učiněný rej stranických funkcionářů. Jen kandidátů na předsedu je sedm. A co Bůh nechtěl, je mezi nimi i žena: starostka České Lípy Romana Žatecká. Pravděpodobně se rozhodla ofenzivně reagovat na skutečnost, že podle navrhovaných změn by už nemělo dále existovat místo jedné povinné ženy mezi místopředsedy. Takže reaguje útokem a pokusí se zdolat místo nejvyšší. Čin jistě záslužný.

Na pozici statutárního místopředsedy kandidují jen tři uchazeči, takže žádná sláva, o to větší přetlačovaná ale nastane o funkce řadových místopředsedů a místopředsedkyně, o něž se uchází hned dvacet šest kandidátů a kandidátek, tedy dvacet jedna mužů a pět žen.

Nic tak nesvědčí pro to, že by platila slova bývalého jihočeského hejtmana a kandidáta na předsedu Jiřího Zimoly, který tvrdí, že strana je "ve stadiu klinické smrti". Nebo jak napsal Milan Chovanec v dopise členům a členkám sociální demokracie, že chce působit v sídle strany Lidovém domě a "pracovat na tom, aby se do ČSSD vrátil zpět život".

Sociální demokracie opravdu neleží bez hnutí na márách, s tváří mrtvolně zbarvenou a bez jakékoli známky života. Naopak má se čile k světu a je živá až až. Mimořádný sjezd a všechny tanečky kolem něj jsou toho dokladem.

Problém sociální demokracie je jiný. Strana si potřebuje ujasnit, do čeho chce vkládat svou energii. Aby se jí nedělo to, že nejprve živelně a s velkou slávou několik let prosazuje něco, co si následně uvědomí, že nechce, a pak to zase notný čas demontuje. Případně se v jednu chvíli snaží o věci právě opačné a tlačí je proti sobě. 

Plýtvání silami a časem

V roce 2014 se tak konalo vnitrostranické referendum, ve kterém si sociální demokraté schválili stranické primárky. Následně si sjezd ČSSD dal do stanov, že o konečné podobě kandidátních listin rozhodují všichni členové. Nyní to z nich chtějí opět vyjmout.

Mají na to jistě právo, ale pokud něco několik let zavádí, dávají do toho množství energie, projde to referendem, schválí to i sjezd, a pak se to rozhodnou zase zrušit, je to trochu plýtvání silami a časem. Přitom jde o principiální věc týkající se vnitrostranické demokracie, kterou buď chtějí, nebo nechtějí a podle toho mají jednat. 

Dokladem toho, že sociální demokracie ve skutečnosti překypuje energií, je třeba i Zimolova diskusní Platforma Zachraňme ČSSD, straně blízký spolek Idealisté.cz, Mladí sociální demokraté či Masarykova demokratická akademie i celá řada dalších aktivit a diskuzí, které se v ČSSD vedou. Oč živější však strana je, tím méně si ví rady s tím, jak se svou energií naložit.

Netýká se to jen takových věcí, jako jsou stranické primárky či kvóty na přítomnost obou pohlaví na kandidátkách, které si strana nejprve zavedla a teď se je rovněž chystá zrušit, ale i programového vymezení. Chovanec je například přesvědčen o tom, že je třeba otočit kormidlem sociální demokracie ostře doleva.

Lidovost a upachtěnost  

Bude zajímavé sledovat, co tím myslí. Jestli navrhne ještě razantnější progresivní zdanění, než s jakým ČSSD přišla za Sobotky, zda bude ještě důrazněji prosazovat zvyšování minimální mzdy a valorizaci důchodů, než tak činila sociálně demokratická vláda, jejímž byl členem, a zda navrhne ještě ambicióznější zákon o sociálním bydlení, než který ve vládě prosazovali sociální demokraté.

Statutární místopředseda ČSSD možná nakonec nemá vůbec na mysli socioekonomické vymezení strany, které zřejmě zůstane stále stejné, ale jakési modernistické prvky, které se v partaji v uplynulých letech objevovaly a od kterých by ministr vnitra zase rád upustil.

Zjednodušeně řečeno si pod tím můžeme představit právě takové detaily jako kvótu na zastoupení mužů a žen na kandidátkách či přítomnost alespoň jedné ženy mezi stranickými místopředsedy. Těžko říct, zda to nebo například odklon od inkluze ve školství či celkově rezervovanější postoj k problematice genderu lze vnímat jako levicové.

Spíše se zdá, že sociální demokraté dávají zpětně za pravdu Václavu Klausovi staršímu, který rád rozděloval věci na levicové a pravicové. Pravicové lyže, levicový snowboard, pravicová skleněná lahev, levicová plastová atd. Je to zvláštní soustředění se na symboly. Někteří sociální demokraté si možná myslí, že vše, co zavání tradicí a jakousi lidovostí a upachtěností, je zároveň i levicové.

Ano, je to levicové asi stejně jako snowboard. Sociální demokracie je strana s neobyčejnou tradicí a v porovnání s ostatními partajemi s neuvěřitelným množstvím lidí, kteří jsou schopni trávit čas tím, že se zabývají stranickými záležitostmi. Pokud ale na něco umře, jak sugeruje Zimola a Chovanec, bude to právě na přemíru vnitrostranických šarád, kdy neustále řeší sama sebe, nedokáže se rozhodnout pro jednu cestu a stále zápolí sama se sebou.