Poté, co sociální demokraté dosáhli ve volbách ještě horšího výsledku než ODS v roce 2013 (7,27 procenta oproti 7,72 procentům a o jeden mandát méně než občanští demokraté), nezbývá jim než si odpovědět na otázku, co dělat jinak a lépe, a zásadně se změnit. Doufejme, že se tak stane v opozici a s novým vedením, které si má ČSSD podle svého politického grémia zvolit na mimořádném sjezdu 7. dubna v Hradci Králové.

Kromě stranického vedení bude v následujícím období velmi záležet i na sestavě poslanců a poslankyň, kterou má nyní sociální demokracie k dispozici. Pokud ČSSD zasedne v opozici, především od jejich výkonu se odvine to, jak sociální demokracie dopadne v dalších volbách. Navíc je logické, aby za situace, kdy strana bude dlít v opozici, byl jejím předsedou či předsedkyní někdo, kdo má poslanecký mandát a stane se viditelnou tváří opoziční ČSSD.

Už jen při pohledu na složení patnáctky poslanců a poslankyň, jež za sociální demokracii ve sněmovně zasednou, je očividné, že povolební restart ČSSD nebude jen tak. V první řadě zde převažují politické stálice, zasloužilí členové či stranická elita. Ze sněmovních lavic tak zřejmě nebudou ve větší míře přicházet nové impulsy pro další fungování sociální demokracie. Ty se případně budou muset rodit někde jinde a podporu mezi zástupci sociální demokracie v dolní komoře nalézat až dodatečně.

Politická elita a profláknutí straníci 

Mezi poslanci nechybí Lubomír Zaorálek a Bohuslav Sobotka, kteří ve sněmovně zasedají už od roku 1996, ani nemálo provařený Jaroslav Foldyna, jenž je členem sociální demokracie od roku 1989 a poslancem byl zvolen už potřetí. Zjevil se zde i bývalý dlouholetý primátor Brna Roman Onderka či někdejší místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, u kterých to vypadalo, že mají svá nejlepší léta v politice už za sebou.

Gajdůškovou z horní komory v roce 2014 po dvanácti letech vyšoupl František Čuba kandidující za SPO. V mezičase se ještě pokoušela stát lídryní ČSSD v krajských volbách ve Zlínském kraji, ovšem nepodařilo se jí projít stranickými primárkami. Neměla sice soupeře, ale nezískala potřebnou podporu 50 procent.

Když se podíváme na současné vedení sociální demokracie, z pěti místopředsedů a jedné místopředsedkyně jich mezi nově zvolenými poslanci najdeme hned pět: Jana Birkeho, který působil už jako ředitel kabinetu premiéra Jiřího Paroubka, Petra Dolínka, Milana Chovance, Jana Hamáčka a Lubomíra Zaorálka. Jen Michaela Marksová schází.

Pokud se nad poslaneckou sestavou zamyslíme z hlediska věku, třemi nejmladšími poslanci ČSSD jsou právě Petr Dolínek, Jan Hamáček a Jan Chvojka, tedy náměstek primátorky hlavního města Prahy, bývalý předseda Poslanecké sněmovny a ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu.

Z dalších členů dolní komory zvolených za sociální demokracii tak už zbývá jen dlouholetý hejtman kraje Vysočina a nestraník Jiří Běhounek, primátor Karviné Tomáš Hanzel, primátor Olomouce Antonín Staněk, bývalá ministryně školství Kateřina Valachová a někdejší starosta Písku Ondřej Veselý.

Nová éra sociální demokracie?

Až na pár výjimek tedy poslanecký mandát za ČSSD dostala stranická a politická elita, případně už dosti omšelí a profláknutí straníci. To není nic proti jednotlivým sociálnědemokratickým poslancům a poslankyním, spíš jde o to, jak oranžový tým působí jako celek. Úkol, před kterým stojí, je přitom značný.

S trochou nadsázky lze říct, že právě na něm záleží budoucnost sociální demokracie. Jistě zodpovědnost za ni nese každý člen a členka, ale její poslanci budou v nadcházejícím čase na nanejvýš důležitém místě a ve složitém volebním období, které nás zřejmě čeká, bude jejich role nezastupitelná.

Sociální demokraté by potřebovali na přední místa ve sněmovně i do svého vedení dostat osobnosti, které budou zárukou toho, že začíná nová éra ČSSD, a u kterých nikoho nenapadne říct: Co ten nám tak po dvaceti letech v politice ještě může předvést? Poslanecký klub strany však bude složený převážně z lidí, kterým slova o nové a lepší sociální demokracii nikdo nebude věřit, protože jsou to z větší části právě oni, kdo patří do časů, jež skončily sedmi procenty ve volbách.

Hlavně žádné hádky

Otázka je, jestli se ČSSD dokáže změnit a zda je to vůbec v jejích silách. Letošní volební výsledek ji stejně tak může nakopnout ke změnám, které povedou k návratu ztracené důvěry voličů, jako uvrhnout do naprostého rozvratu. Už nyní je vidět, jak se to uvnitř strany i kolem ní začíná mlít. Objevují se protichůdné interpretace jejího propadu.

Na jedné straně zaznívá, že špatný volební výsledek jde na vrub Chovancovi a jeho postoji ke zbraním a k migrační politice, ovšem můžeme slyšet i pravý opak: ČSSD se měla v otázce migrace jasně vyhranit a nelavírovat. Pro jedny je to argument pro to, aby sociální demokracie šla směrem, který představuje ministr vnitra, pro druhé, aby se touto cestou nevydávala. Takové dohadování ale nikam nevede.  

Sociální demokraté se rovněž musí vyhnout hádkám o to, zda podpoří či nepodpoří Miloše Zemana v prezidentských volbách. Už teď je jasné, že se znovu ozvou hlasy požadující příklon strany k hlavě státu a jejím názorům. Sbližování s čestným předsedou totálně neúspěšné SPO však ČSSD nemůže nic přinést, stejně jako blízkost se Zemanem v ničem nepomáhá SPO. Pro sociální demokracii by tak bylo nejlepší mlčet a vůbec se v prezidentské volbě neangažovat.

Vnitrostranické spory, které před volbami na chvíli utichly, tak nebo tak před mimořádným sjezdem vypuknou. Roman Onderka se už vyjádřil, že ČSSD na kandidátkách chyběly výrazné osobnosti jako Jiří Zimola, Michal Hašek či Jeroným Tejc. Podle Jaroslava Foldyny by to měl být právě Milan Chovanec, který jediný by se měl udržet v čele strany z jejího současného vedení. A bývalý jihočeský hejtman Zimola už prohlásil, že zváží kandidaturu do vedení sociální demokracie.

Ani Chovanec, ani Zimola nepředstavují změnu, kterou ČSSD potřebuje. Pořád se však může objevit někdo další, kdo si o místo včele řekne, ať už z méně známých nově zvolených poslanců či lidí, kteří jsou ve straně kratší dobu, a stane se symbolem sociálnědemokratického restartu. Lehké to mít nebude, ale jiná cesta pro sociální demokracii není.