Předsedou TOP 09 se stal europoslanec a bývalý místopředseda ODS Jiří Pospíšil. Z pohledu strany, jejíž zkratka znamená tradici, odpovědnost a prosperitu, je volba někdejšího ministra spravedlnosti ve vládách Mirka Topolánka a Petra Nečase čin sice pochopitelný, ale zároveň zoufalý. Pokud Pospíšil vyzdvihuje přednosti topky, proč se už dříve nestal jejím členem, ale učinil tak až letos po jejím propadu ve sněmovních volbách?

Jestli ji skutečně považuje za zcela jedinečnou a za jedinou antipopulistickou stranu, mohl v ní už dávno působit jako její řadový člen. Proč do ní nevstoupil dříve, když na ní tolik oceňuje její antipopulismus, proevropskost a pravicovost?

Do Evropského parlamentu Pospíšil kandidoval už v květnu 2014 na kandidátce TOP 09 a starostů, kdy ho navrhla právě topka, takže měl dost času rozmyslet si, zda mu na straně natolik záleží, aby pro ni pracoval v jejích strukturách.

V tuto chvíli to ovšem vypadá tak, že mu na topce zase tolik nesejde a přihlášku do ní podal jen proto, že se vyskytla příležitost stát se jejím předsedou. Členům TOP 09 se nelze divit, že sáhli zrovna po bývalém ministrovi spravedlnosti. Jde o politika známého, oblíbeného i zkušeného, který stranu dokáže důstojně zastupovat. Srovnatelnou osobnost dnes topka ve svých řadách nemá.  

Čtyři muži v člunu 

Druhá věc je, co zvolení Pospíšila šéfem TOP 09 znamená pro spolupráci stran na pravici. Před časem tak na půdě Poslanecké sněmovny vznikl Demokratický blok sdružující ODS, lidovce, topku a hnutí STAN. Jeho cílem byl společný postup při volbách na ustanovující a následných schůzích dolní komory, kdy se poslanecké kluby jednotlivých stran zavázaly postupovat jednotně ohledně volby předsedy a místopředsedů sněmovny a předložit společné kandidátky pro výbory na základě poměrného zastoupení.

Nově zvolené vedení TOP 09 v čele s Pospíšilem chce tuto spolupráci dále rozvíjet. V první řadě jde o hledání shody na kandidátkách do blížících se voleb, kterou zdůraznila 1. místopředsedkyně strany Markéta Pekarová Adamová. Příští rok na podzim nás čekají komunální a senátní volby a v roce 2019 volby evropské.

Zvlášť důrazně je vyzdvihl Pospíšil ve svém kandidátském projevu na předsedu. Podle něj by bylo hloupé, kdyby se TOP 09, starostové a lidovci nepokusili ve volbách do Evropského parlamentu postavit společnou kandidátku. Bývalý děkan plzeňské právnické fakulty připomněl také to, že tyto tři strany jsou "součástí jedné velké rodiny politických středopravicových proevropských stran, jsou součásti Evropské lidové strany".

Podle Pospíšila musí ale spolupráce středopravicových stran začít hned, čekat na konkrétní volby prý není nutné, ani dobré. Přesto lze odhadnout, na čem se podobné snahy o společný postup budou lámat.

Za demokracii, za svobodu  

V Demokratickém bloku jsou celkem čtyři strany, bývalý místopředseda ODS však v případě evropských voleb zmínil jen tři. Lidovci, topka a hnutí STAN budou pravděpodobně vzhledem k tomu, že se v posledních volbách pohybovali mezi pěti a šesti procenty, společným kandidátkám nakloněni mnohem více než v pořadí druzí občanští demokraté.

Pospíšil může podle libosti opakovat, že je třeba zapomenout na žabomyší války a překlenout osobností animozity, protože teď jde o ochranu demokracie a svobody v této zemi, která je výrazně ohrožena Andrejem Babišem, kdy se "vytváří vláda oligarchy, populistů a komunistů". Nic to však nemění na tom, že ODS, STAN, KDU-ČSL a TOP 09 mají vzhledem k odlišným programům, voličům, ale nakonec i počtu členů, regionálnímu pokrytí a historii, jiné zájmy.         

Čtyři je už docela velký počet. Na parlamentní úrovni to není zas takový problém. Je možné uzavírat dohody o jednotlivých hlasováních a jít cestou ad hoc vymezené spolupráce v konkrétních záležitostech, na kterých bude shoda.

Společné kandidátky nebo dokonce nějaká další hlubší integrace jednotlivých subjektů je daleko tvrdším oříškem, jak ostatně ukázal i neúspěšný pokus lidovců a hnutí STAN kandidovat společně ve sněmovních volbách.  

Babiš coby sjednotitel české pravice?  

K něčemu takovému nestačí strašení předsedou hnutí ANO či pozitivní motivace v podobě překročení pětiprocentní hranice nebo většího zastoupení v tom či onom zastupitelském sboru. Jednotlivé subjekty od středu doprava by především musely upřednostnit společný projekt před vlastními zájmy a rovněž by musely hledat a vytvářet mnohem větší programové a ideové průsečíky, čímž by zároveň část svých voličů mohly odradit. 

Demokracie a svoboda jsou hodnoty, kterými se politici rádi zaštiťují, bohužel jsou však dosti abstraktní, a to i v očích těch, kteří se jimi ohánějí. Integraci politického spektra od středu doprava je tak třeba brát s notnou dávkou rezervy.

To neznamená, že zmíněné tři, čtyři strany nemohou uzavřít celou řadu dílčích dohod třeba ohledně některých senátních obvodů či evropských voleb. Do tuhého ovšem půjde při příštích sněmovních volbách, ať už budou kdykoli, tam se obnaží všechny stranické rozpory podobně, jako tomu bylo, když ke společné kandidátní listině středopravicových stran vyzýval Miroslav Kalousek a nakonec se nedohodli ani starostové a lidovci.

Může na Kalouskově místě obstát Jiří Pospíšil? Podle bývalého předsedy TOP 09 má Pospíšil stejný hendikep jako on sám. Jeden vzbuzuje negativní emoce u lidovců, druhý u ODS. Osobní animozity jsou ale jen částí problému, druhá spočívá v samotné motivaci integračních snah. Babiš jako společný nepřítel totiž pravici nespasí. Sama musí mít co nabídnout.