Česká pravice hledí do minulosti a doufá v zázrak

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Česká pravice zastoupená ODS a TOP 09 je v troskách a ani letošní volby pravděpodobně nebudou počátkem návratu jejich dřívější slávy. Jaká je hlavní příčina jejich současné mizérie a proč je pro ně tak obtížné odrazit se ode dna?

Petr Fiala a Miroslav Kalousek

Petr Fiala a Miroslav Kalousek,zdroj: Jan Handrejch / Právo / Profimedia

Občanská demokratická strana a Kalouskova TOP 09 jdou do letošních voleb z opozičních lavic, kde po letech, co vládly, měly možnost načerpat nové síly, obměnit své řady, upravit své směřování a nalézt nová témata. Tedy - jak se říká - patřičně se zkonsolidovat. Nejlepším dokladem toho, jak se to povedlo, bude jejich výsledek ve volbách. 

V případě ODS se zřejmě podaří zabránit nejhoršímu a strana opět zasedne v Poslanecké sněmovně. Kalouskova topka je na tom o něco hůře. Její preference kolísají a průzkumy, které jí sem tam přiřknou méně než pět procent, připomínají, že nemá nic jistého. 

Přestože předsedové obou stran mluví o tom, jak by rádi dosáhli dvojciferného výsledku, podle posledních předvolebních šetření a celkového vývoje preferencí se to zatím nezdá být příliš pravděpodobné. V minulých volbách do sněmovny TOP 09 měla 11,99 procenta a ODS 7,72 procenta hlasů. V součtu tak pravice po období, co z velké části tvořila vládní koalici, získala něco málo přes 980 tisíc hlasů. Pro srovnání v roce 2006 samotná ODS obdržela přes 1 892 000 hlasů.

Letos se zřejmě role prohodí a ODS Kalouskovu partaj předstihne, celkový součet se ovšem znovu o něco sníží. Topka si oddechne, když překročí pětiprocentní hranici. Občanští demokraté si asi polepší, ale necelých dvanáct procent, které měla TOP 09 před čtyřmi lety, budou mít jen stěží.

Hlas za dřívější zásluhy 

Problémy, kterým strany čelí, se od sebe liší, v tom hlavním se však překrývají. Koulí na noze jim je minulost a neschopnost najít nový směr, jakým se vydat. Závaží, jež je táhne k zemi, je ale stále tím nejcennějším, co mají, proto se ho ne a ne zbavit. 

U občanských demokratů je to patrné na první pohled. Potíž je v tom, že právě minulost je tím hlavním, čím se strana může chlubit. Její minulá sláva jde však ruku v ruce s mnohými skandály, kauzami, ale i zásadními selháními v době, kdy vládla a hrála klíčovou roli při utváření polistopadového režimu.

Ve snaze obhájit svoji existenci a vysvětlit svoji úlohu ODS stále hledí do minulosti, jako by odpověď na otázku, k čemu je dobrá, bylo možné vyčíst z historie, nikoli z toho, co plánuje udělat a jak nám hodlá prospět. Dobře je to vidět na jednom z videí, kterými se před volbami prezentuje.

"Nejsme zázrak na jedno použití, ani značka na jedny nebo dvoje volby. Jsme strana, která nesla hlavní zodpovědnost za transformaci ze socialismu k demokracii. Postarali jsme se o mnoho důležitých reforem a provedli jsme naši zemi mnoha krizovými situacemi," říká v něm rozvážně znějící hlas.

A pokračuje: "Česká republika je dnes respektovaný, úspěšný stát s vysokým ekonomickým růstem i proto, že jsme toho v minulosti společně hodně dokázali. Samozřejmě, že jsme na té cestě udělali i spoustu chyb. Jsme si toho vědomi a víme, proč se to stalo. Dnes jsme ale zpět." Skoro to vypadá, že by lidé měli ODS volit proto, aby ocenili její minulé zásluhy.

Klaus jako minulost i budoucnost 

Občanští demokraté tak nabízí svou minulost, chyby a úspěchy, ve výsledku však přešlapují na místě s předsedou Petrem Fialou, který sice působí kultivovaně a vzdělaně, ale zároveň mu schází schopnost vyvolat větší emoce a potenciální voliče zvednout ze židlí. Ta naopak nechybí Václavu Klausovi mladšímu, který jen čeká na svou příležitost po volbách.

K tomu stačí jen formalita: lepší výsledek v Praze, kde kandiduje, než ve zbytku republiky. Když se podíváme do minulosti, Praha vždy byla volebním krajem, kde ODS dosahovala nejvyšších preferencí. Například v roce 2010 při výsledku 20,22 procenta zde měla 24,79 procenta hlasů. O tři roky později pak při celostátním průměru 7,72 v Praze získala 11,99 procenta.

Občanští demokraté se musí s energií vrhnout do nových témat a přestat se ohlížet do minulosti. To nejlepší, co by se jim mohlo stát po volbách, by bylo, kdyby se objevil někdo, kdo by měl ambici stanout v čele strany a zároveň by byl alternativou vůči směru, který reprezentuje Klaus mladší či poslankyně a starostka Městské části Praha 2 Jana Černochová. Jenže nikdo takový není na obzoru. Skoro by se dalo říct, že minulost i budoucnost ODS nese jedno jméno - Klaus.

Topka je na tom v mnohém podobně, přestože její historie je výrazně kratší. Ovšem v jejím čele nestojí relativně čerstvý politik jako Petr Fiala, který se stal ministrem školství v Nečasově vládě v květnu 2012 a do ODS vstoupil až v listopadu 2013, ale matador české politiky Miroslav Kalousek, jenž je poslancem od roku 1998.

Topka jako jeden muž

Strana sice vyzařuje jistou energii a její předvolební klipy s Petrem Čtvrtníčkem jsou celkem vtipné, ale stejně jako ODS i TOP 09 doplácí na svou minulost, respektive na minulost svého předsedy Kalouska. Přes veškerou jeho politickou zkušenost, snahu a šikovnost to zkrátka nemůže být on, kdo ve volbách straně přiláká větší množství voličů. Na to je příliš profláknutý a spojený s velkým množstvím kauz a vládních reforem a opatření, které vzbudily negativní reakce.

Kalouskova partaj si však tvrdošíjně jede svou. V rozhovoru pro časopis Týden místopředsedkyně strany Markéta Pekarová Adamová uvedla: "Kalousek je nahraditelný, stejně jako každý. Ale věřím, že to vůbec nebudeme muset řešit. Miroslav Kalousek je pro TOP 09 velkým přínosem. Když se podívám na to, kdo jediný je schopen postavit se Andreji Babišovi – je to snad Petr Fiala? Pavel Bělobrádek či Lubomír Zaorálek? Nikdo z nich. Nikdo nemá odvahu do toho souboje jít. Myslím si, že by Kalousek byl skvělý premiér. A i když ho třeba mnozí nemají v lásce, nikdo lepší tu rozhodně není."

Adamová také odmítla, že by sama stála o to být příští předsedkyní. "Ne, nechtěla bych být novou předsedkyní TOP 09, nemám ambice do této funkce jít. Chci pokračovat ve vedení strany, ale být její předsedkyní, to je ještě o několik úrovní výše. A tam nemířím," uvedla. Strana by přitom nového šéfa či šéfku potřebovala jako sůl.

Ve výsledku je to ODS, kdo je na tom z dvojice stran lépe, ale to hlavně proto, že má větší voličské jádro a lepší regionální zakotvení. A také je vyšší pravděpodobnost, že se v jejích řadách objeví někdo, kdo dá straně nový náboj, i když to třeba bude Václav Klaus mladší.

Česká pravice je zralá na ovládnutí, anebo na dlouhodobé potácení se odnikud nikam. TOP 09 a ODS působí jako trosky minulé slávy. Jejich obnova se v letošních volbách nekoná. Poslední slovo ale ještě občanští demokraté, ani Kalousek neřekli.

Tagy: ODS Česko TOP 09 domácí Parlamentní volby krize v ODS česká politika

Zdroje: Vlastní