Modrý pták coby alternativa?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Po úspěchu v komunálních a senátních volbách si ODS věří, že by mohla být hlavním soupeřem hnutí ANO. Občanští demokraté ale dříve či později narazí na své limity. V čem spočívají? Co je nutné k porážce Babišova hnutí, a Fialova ODS to nenabízí?

Alexandra Udženija, Petr Fiala a Markéta Vaňková

Alexandra Udženija, Petr Fiala a Markéta Vaňková,zdroj: Petr Hloušek / Právo / Profimedia

Občanští demokraté se na svých webových stránkách označují za rozumnou alternativu pro úspěšné Česko. Alternativu k čemu? chce se dodat. Předseda ODS Petr Fiala to po prvním kole senátních voleb řekl jasně, když prohlásil: "Pokud jde o volby do Senátu, tam se jasně ukazuje, že zde máme ukotvené silné levicové hnutí ANO – a že oproti němu jako nejsilnější a nejreálnější politická alternativa stojí ODS."

Druhé kolo senátních voleb, v nichž občanští demokraté ANO převálcovali, to potvrdilo. A Fiala opět zopakoval, že ODS vytváří "silnou politickou alternativu levicové straně ANO".

Znamená to ale, že se k nám vrací pravolevý konflikt, kdy proti sobě stojí na jedné straně levicové ANO, a na straně druhé pravicová ODS, které spolu svádějí klíčový zápas v české politice? Šéf ODS si to zřejmě myslí, nebo po tom alespoň touží. Dokonce zdůraznil, že je reálné, že už v příštích volbách do sněmovny se uskuteční hlavní souboj mezi hnutím ANO a občanskými demokraty o směřování České republiky.

ODS je druhá nejsilnější strana v dolní komoře, v letošních komunálních i senátních volbách výrazně uspěla a skutečně má nakročeno k tomu, aby v dalších sněmovních volbách patřila k největším Babišovým soupeřům.

Oprašování pravo-levého štěpení

Fialova strana má však daleko k tomu, aby se stala skutečným vyzyvatelem Babišova uskupení a mohla s ním svést střet o to, jakým směrem se bude ubírat naše republika. Nestačí totiž, že se spolu utkají o první a druhé místo. To se ostatně již stalo v minulých sněmovních volbách. A i kdyby se rozdíl mezi nimi snížil, hnutí ANO už nemělo nad ODS náskok 18 procent a odehrálo se mezi nimi vyrovnané klání, stejně to bude málo.

K tomu, aby se mezi nimi uskutečnil ústřední zápas příštích voleb, musí být jednoduše pojmenované, o co v něm jde a co přesně v něm zastupují obě uskupení. Je to střet levice a pravice? Hnutí ANO žádnou levicí není. Jednak to odmítá sám Andrej Babiš, a jednak - kdyby levicovým politikem byl - by šel sám proti sobě. Prosazuje snad dotační politiku výhodnou pro malé producenty, která by poškodila jeho, jak říká, bývalou firmu? Anebo daňovou politiku, která by skrz vyšší zdanění dopadla jak na Agrofert, tak na jeho vlastní kapsu?

Tak by konflikt s hnutím ANO chtěla vidět ODS. Ve skutečnosti platí, že zápolení levice a pravice pro českou politiku není určující minimálně od roku 2013, a prozatím se to nemění. Dalo by se říct, že navzdory dílčím úspěchům ODS, která se snaží oprašovat pravo-levé štěpení, pořád dominuje střet starých a nových struktur, ze kterého těží kromě hnutí ANO i Piráti, Okamurova SPD, ale v komunálních volbách také různá místní sdružení a ad hoc poskládané kandidátky z lokálně známých osobností.

Technologie, inovace a modernizace

Konflikt, který se časem může stát rozhodujícím - a možná už v příštích volbách do sněmovny - je přitom jiný. Už nyní lze spatřit některé jeho obrysy. Spadá sem Pirátská strana a do dalších sněmovních voleb se mohou objevit i jiná uskupení, která ho budou reprezentovat a Pirátům sekundovat.

Zjednodušeně řečeno ho můžeme popsat jako technologický konflikt, kdy Piráti, kteří ve svém snažení určitě nezůstanou osamoceni, usilují o to aktivně uchopit výzvy, jež technologie přinášejí. Chápou, jak významně proměňují společnost, ve které žijeme. Uvědomují si, že představují velkou příležitost i rizika. A že bez toho, abychom se změnám přizpůsobili, nemůžeme v novém světě obstát.

Babišovo uskupení se sice vydalo podobným směrem, ale ukazuje se, že jde především o šikovný marketing, kdy schopnost naplnit zmíněný étos je limitovaná osobou předsedy hnutí, který až příliš určuje jeho charakter. Na technologické vlně by se chtělo také svést Nové Česko televizního producenta Jana Šterna (nyní už přejmenované na iČesko), které klade velký důraz na inovace a jehož cílem je zásadně zmodernizovat Českou republiku.

Stejná východiska, byť jinak formulovaná, má rovněž marketingový odborník Martin Jaroš, který už delší dobu hovoří o založení politické strany. Mimo jiné prosazuje reformu českého školství, jež by nám měla pomoci v tom, abychom neztratili krok se světem, který se ubírá mílovými kroky vpřed. Klíčovou roli zde opět hrají technologické novinky a inovace. Úspěch obou stran je zatím ve hvězdách, ale minimálně ukazují na důležité téma, které postupně může zaujímat stále větší prostor a do dolní komory přivést nové strany.

Sladké dočasné vítězství

Ačkoli si občanští demokraté nyní užívají sladkého senátního vítězství a do nadcházejících sněmovních voleb jejich preference mohou ještě růst, vzestup ODS je omezený. Jednak tím, že je stále zahleděná do minulosti a svádí stokrát omleté bitvy. Předseda Fiala tak před komunálními volbami burcoval voliče: "Ve vládě dnes sedí, nebo ji podporují bývalí komunisté, reformovaní komunisté a současní komunisté. Mlží, ale pomalu – a někdy bohužel i rychle – posouvají republiku tam, odkud jsme se snažili dostat. Co už možné nebylo, dnes opět možné je. Co bylo nenormální, znovu se stává normálním".

Na hrdinném boji s komunisty ale občanští demokraté volby nevyhrají, stejně tak jim nepomůže, když budou strašit návratem minulého režimu. Tohle téma ODS vytahuje už desetiletí, takže se nelze divit, že se už poněkud opotřebovalo. A nepomůže ani, když se antikomunismus spojí s antibabišem.

Další potíž občanských demokratů spočívá v tom, že části občanů chvílemi až příliš připomíná Okamurovu SPD, k čemuž přispívá Václav Klaus mladší a někteří další členové a členky pražské ODS. Patrné to bylo na její místy agresivní kampani v komunálních volbách, kdy kandidovala s heslem Pořádek proti anarchii a používala podivná videa a fotografie útočící na lidi bez domova či s dredy. Takový obraz občanských demokratů se úplně neslučuje se seriózní vizáží, kterou straně dává profesor a bývalý rektor Masarykovy univerzity Fiala.

Zkrátka ODS chybí velké téma, kterým není ani vyvolávání obav z komunistů a neomarxistů, ani útoky na Babiše nebo naopak na ty, kteří jsou na tom nejhůře. Bez takového tématu si občanští demokraté s hnutím ANO neporadí. Senátní volby jsou v tomto ohledu matoucí a nevypovídají mnoho o tom, zda je ODS schopná se v celostátních volbách přehoupnout alespoň přes patnáct procent.

Šanci porazit Babiše a jeho hnutí může mít taková strana, která nejen nabídne propracovaný plán, jak se má Česká republika v následujících letech vyvíjet, aby v dynamickém a rychle se měnícím světě neztratila dech. Ale bude také vědět, jak ho realizovat - aby nezůstalo jen u marketingových publikací typu O čem sním, když náhodou spím. Ale především musí vytyčit konflikt s Babišovým hnutím tak, aby vůči němu byla opravdovou alternativou. To se občanským demokratům nemůže podařit už jen z toho důvodu, že hnutí ANO vzniklo právě jako alternativa k ODS a ČSSD.

Tagy: Senát ČR ODS Česko komunismus domácí Parlamentní volby Česká pirátská strana hnutí Ano komunální volby senátní volby česká politika česká levice

Zdroje: Vlastní