Na konci března se na Teplicku uskuteční doplňovací senátní volby na místo po Jaroslavu Kuberovi. O senátorský post zde usiluje řada významných kandidátů a kandidátek: například teplický primátor Hynek Hanza (ODS), hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček (KSČM), ředitel teplického gymnázia Zdeněk Bergman (Senátor 21) nebo starostka Bíliny Zuzana Schwarz Bařtipánová (hnutí ANO).

Za ČSSD má kandidovat starosta Duchcova Zbyněk Šimbera, za hnutí STAN starostka Hrobčic Jana Syslová a určitou pozornost pak vzbudila kandidatura odborníka na rozvojovou problematiku Tomáše Tožičky za Piráty, která vyvolala spory i uvnitř Pirátské strany.

Kuberovo postavení na Teplicku bylo unikátní. Když se podíváme na jeho výsledky v senátních volbách, vyhrál je celkem čtyřikrát v řadě. Přitom ještě v roce 1996, kdy se o pozici senátora ucházel poprvé, měl v prvním kole sice nejvíce hlasů (33,22 procenta oproti druhému Jaroslavu Musialovi z ČSSD s 19,62 procenty), ve druhém ho však Musial porazil.

V následujících volbách do horní komory parlamentu mezi lety 2000-2018 už ale Kubera pokaždé zvítězil. V roce 2000 měl v prvním kole lehce přes 30 procent hlasů, v dalších volbách potom již vždy přes 40 procent. Do druhého kola s ním třikrát postoupil kandidát Komunistické strany Čech a Moravy – nejprve dvakrát Oldřich Bubeníček (v té době dlouholetý radní v Bílině, zastupitel Ústeckého kraje a redaktor Haló novin), poté místostarosta Krupky Jaroslav Dubský. V roce 2018 to byl ovšem Zdeněk Bergman za hnutí Senátor 21. Kandidát KSČM Tomáš Zíka skončil v pořadí až čtvrtý.

Vrah amatér a ideový nesoulad

Souboj o senátorský post tak může být celkem vyrovnaný. Teplický primátor a kandidát za ODS patří mezi favority, ale stejně tak může do volby významněji zasáhnout Bubeníček s Bergmanem. Kandidatura Tožičky je zajímavá v tom, že jde o výraznou levicovou figuru, která může oslabit další levicově orientované kandidáty a zamíchat výsledným pořadím. Z pohledu Pirátů dává jeho výběr větší smysl než stavět dalšího středového či pravicového kandidáta.

Přesto není příliš pravděpodobné, že v konkurenci silných protikandidátů Tožička uspěje. V lepším případě dopadne podobně jako ekonom a bývalý místopředseda první Čalfovy vlády Valtr Komárek, který na Teplicku kandidoval za ČSSD v roce 2000 a s 14,96 procenty se umístil čtvrtý za Kuberou, Bubeníčkem a starostkou Proboštova Alenkou Antošovou (KDU-ČSL).

I tak nominace Tožičky vyvolala u Pirátů i mimo ně celkem pozdvižení. Především kvůli některým jeho názorům a tweetům ("Kapitalismus a pravicová politika jsou prostě zločiny proti lidskosti. Ještě že se můžou vymlouvat na Stalina, který byl ovšem proti nim jen masový vrah amatér." Nebo: "Kdyby demokratické volby měly něco změnit, tak je kapitalisté prostě zruší. Kapitalismus a demokracie jsou prostě nekompatibilní.").

O jeho kandidatuře dokonce hlasovalo Celostátní fórum strany, které ji nakonec nezrušilo (hlasování se zúčastnilo 494 členů Pirátů, tedy 47,5 procenta; 232 jich bylo pro zrušení Tožičkovy nominace a 249 proti). Ačkoli odborník na rozvojovou problematiku tedy ve výsledku do horní komory za Piráty kandidovat bude, potvrdilo se, že uvnitř strany je významný názorový a ideový nesoulad a rozpor, který se projevil například v diskuzi o tom, zda je vhodné a žádoucí za sebe nechat kandidovat právě Tožičku.

Poprask nad Tožičkou a pravolevé dělení

Za pozornost stojí, jak v jeho prospěch argumentoval předseda Pirátské strany Ivan Bartoš, když vyzdvihoval jeho kvality a zásluhy. Šéf Pirátů se Tožičky nezastával z ideové pozice a nehájil jeho názory a postoje, nýbrž poukázal na jeho práci, a ve skutečnosti se tak vyhnul ideologické debatě.

"Tomáš Tožička je člověk vysokých morálních kvalit, za kterým je reálná práce. Podílel se nejenom na projektech v Česku, ale i v Africe. Vybudoval komunitní centrum Otevřený svět v Litvínově, azylový dům pro ženy a matky v tísni a centrum mezinárodního setkávání v Mostě a podílel se na řadě dalších projektů. V zahraničí vedl elektrifikaci školy, kliniky a komunitního centra v Zambii, střední školy v Angole a devíti dalších škol v Bangladéši. Kromě celé řady humanitárních činností stál také u zrodu debaty o participativním rozpočtu v ČR," napsal Bartoš.

Pozoruhodné je, že to není poprvé, co Tožička za Pirátskou stranu kandiduje. Už ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 se za Piráty ucházel o mandát europoslance, a to na pátém místě jejich kandidátní listiny jako člen politického hnutí Zelení.

Proč to tehdy nebyl problém, kdežto nyní to v pirátských řadách vyvolalo takový poprask? Dá se to vysvětlit i tím, že úspěch Pirátské strany ve sněmovních i dalších volbách zvýšil tlak na různé ideové a názorové skupiny ve straně a na to, aby si Piráti vyjasnili své ideové směřování, což přispívá k vnitřním sporům a třenicím.

Konflikt o Tožičku, který byl dobře patrný při hlasování Celostátního fóra a v diskuzi, která ho provázela, je dokladem toho, že u Pirátů dochází – byť ne zcela přiznaně – k přetlačované o jejich ideové zaměření. Strana je v tomto ohledu rozdělená a pořád není jasné, jakým směrem se vydá. Některé její voliče to může znejistit. Jiní mohou být rádi, že se nebojí levicových osobností Tožičkova typu.

Současné vedení Pirátů v čele s Bartošem sice odmítá pravolevé dělení jako takové a jde si svou cestou. Pnutí uvnitř partaje a vyhraněnost některých jejích členů jim to však ztěžují a ideový spor, který se předseda Bartoš snaží popřít, tak ve straně doutná a místy i vře.

Mentální nastavení a senátní varování

Případ s odborníkem na rozvojovou problematiku nabízí srovnání s nominací bývalého ministra vnitra za ODS a někdejšího předsedy Unie svobody Jana Rumla, který měl rovněž za Piráty kandidovat do Senátu a kterého na rozdíl od Tožičky v květnu 2018 Celostátní fórum odmítlo. Také u něj to bylo doprovázeno argumentací, která nebyla zatížena ideologií.

Piráti se odvolávali na to, že chtějí, aby za ně o senátorské křeslo usiloval někdo, kdo se ztotožňuje s pirátskými hodnotami a s principy jejich fungování a kdo je podobného mentálního nastavení jako oni. Obě hlasování Celostátního fóra je ovšem možné vnímat i jako ideový střet, kdy v osobě Rumla byla odmítnuta postava spojená s 90. lety a pravicovou politikou. Byť je nutné dodat, že u Rumla byla pro stažení jeho kandidatury výraznější většina hlasujících (66 procent).

Pirátská strana není jediná, kdo tvrdí, že pravolevé dělení je překonané. Dělá to i poslanec a starosta Prahy 7 Jan Čižinský, který zakládá politický projekt 3000 statečných. Počíná si však trochu jinak než Piráti. V první řadě se zdá být celkem zřejmé, jakým směrem míří. Jeho program by se dal shrnout do věty: Chceme sociální stát, ale musíme si na něj vydělat.

Například minulý týden v neděli tak na svém facebookovém profilu mimo jiné psal: "Snížíme daně! Zvýšíme důchody! Postavíme novou dálniční síť, rychlovlaky… Nejen v poslední době se politici předhánějí v tom, kolik které skupině voličů naslibují výhod. Bude to skvělé a růžové. Jenže v rovnici chybí jeden podstatný údaj: jak si na to všechno vyděláme. Pojďme se vrátit k debatě, která nějak zapadla. Vydělat si na tohle všechno můžeme jedině, když podpoříme aktivní a samostatné lidi v této zemi."

Je na Pirátech, aby se rozhodli, jakou cestou se vydají. Nemusí být ani levicová, ani pravicová, anebo klidně může být levicová docela dost. Měli by v tom být ale důslední a transparentní a pokusit se svůj postoj vysvětlit, aby se v něm jejich volič vyznal a neztratil. A pro něco by se rozhodnout měli, a hlavně by se na tom měli aspoň v základech shodnout.

To neznamená, že u nich nemohou existovat různé frakce a křídla, ovšem větší rozdělení není úplně ideální a do budoucna může stranu přivést do problémů. Senátní volby na Teplicku a souboj o Tožičku by tak pro Piráty měly být varováním, že tento stav není dlouhodobě udržitelný.