Některé rituály společenské etikety mají jediný účel: Vyzdvihnout a stavět na odiv bohatství a vznešenost. A úplně stejné je to i s tradičním britským čajem o páté.

Až do 18. století bývalo zvykem ještě před čajem nalít do šálku trochu mléka. To mělo především chladící účinek, protože vařící voda by způsobila, že by tehdy velmi křehký porcelán okamžitě popraskal. V roce 1748 ovšem jistý Thomas Frye vynalezl průhlednější kostní porcelán, který – jak sám název napovídá - obsahoval zvířecí kostní popel. Tato technologie se v následujících desetiletích dále rozvíjela a vznikl jemnější kostní porcelán, který počátkem 19. století začaly vyrábět všechny britské porcelánky.

Tento porcelán je charakteristický svou lehkostí, průhledností, bělostí a především pevností. Díky tomu byl odolnější vůči vysokým teplotám, a tím pádem samozřejmě také dražší. Kdo si mohl takové zboží dovolit, ten se to samozřejmě také snažil dát jaksepatří najevo.

Chlubit se při každém popíjení čaje tím, kolik stál přepychový servis peněz, by bylo nepatřičné. Ale nechat sluhu nalévat s klidem Angličana vařící vodu přímo do tenoučkých šálků a užívat si pak závistivé pohledy hostů – to bylo něco docela jiného. A anglická společenská smetánka si pak na takovém čajíčku pochutnala dvojnásob.

Díky tomu se tento zvyk udržel dodnes, třebaže už za tím už dávno není snobismus.