Jednatřicátého ledna si pokrokový svět neoficiálně připomíná den, kdy se zrodila ruská vodka. Toho dne roku 1865 totiž Dmitrij Ivanovič Mendělejev obhájil svou doktorskou disertaci věnovanou míchání lihu s vodou a jejich ideálnímu poměru: 40 procent lihu a 60 procent vody. Na disertaci pracoval v letech 1863-1864 a dílo je uchováno v jeho muzeu na státní univerzitě v Petrohradu.

Ano, jde o téhož geniálního chemika Mendělejeva, jehož periodickou tabulku prvků jsme si cpali do hlaviček už na základce a jejíž skupiny jsme si pamatovali díky skvělým mnemotechnickým větám typu "běžela Magda caňonem srážela balvany rádiem", "byl Aljoša Gagarin indická tlama?" nebo "náš pan asistent sbaštil bismut" – pravopis sem, pravopis tam.

Den vodky na počest geniálního vědce

Dlužno ovšem podotknout, že slavný ruský vědec ve své práci nemá ani slovo o fyziologickém či biochemickém vlivu zkoumaných roztoků na živý organismus. Nehledě na to, že síla vodky nikdy nebyla v Rusku dogma. Nápoj tradičně míval 38, 45, ba dokonce 56 procent. A dnes existují i vodky s ještě vyššími grády. Den vodky se nicméně slaví právě na počest Mendělejeva.

Samozřejmě, že vodku nevymyslel - jen ji vylepšil a stanovil tu správnou koncentraci. Rusové fakticky znali vodku již dříve, jen jí říkali "(bílé) chlebové víno". Podle některých zdrojů se dostala do země v 16. století ze Skandinávie, podle jiných už o dvě stě let dříve od janovských kupců. Lihoviny se v Rusku nicméně konzumovaly už v 11. století.

Vodka se prý v Rusku ujala zejména proto, že na většině jeho území se nedaří vínu. Zato tu je dostatek obilovin, medu a nejrůznějších bylinek a bobulí. Kromě toho jde o nápoj prostý, a takový prý má být i ruský člověk: bezelstný a průzračný. Vodka podle expertů dokáže utlumit věčný ruský stesk a především kompenzovat tamní zimu a mráz.

Poválečná vodečka Stoličnaja

Ačkoli se Mendělejev zasloužil o to, že se vodka již od druhé poloviny 19. století stala ruským národním nápojem, značka Moskovskaja vznikla až před druhou světovou válkou a Stoličnaja dokonce až po válce. Autorem dodnes používané receptury tohoto de facto synonyma pro klasickou ruskou vodku je dlouholetý lihovarnický šéf Viktor Svirida. Do volného prodeje ale značka dostala až za Nikity Chruščova.

V roce 1983 se stala velmi populární levná vodka za necelé tři ruble, která se jmenovala pouze "Vodka" a podle tehdejšího stranického šéfa se jí říkalo "andropovka". Tou dobou zřejmě vzniklo i tradiční pití v trojici, kdy se tři lidé složili po jednom rublu, za což na kopějku přesně koupili půllitrovou lahev a taveňák Družba. K tomu, aby vodku společně vyzunkli a ještě si zakousli sýr, se přitom nemuseli vůbec znát: k pití "na troich" stačilo oslovit libovolného cizího člověka na ulici.

Zlaté časy vodka prožívala hlavně v sovětském období (nepočítáme-li gorbačovskou prohibici), dnes jí jsou v obchodech stovky druhů. I lihoví bossové ovšem přiznávají, že kvalitě z dob carského Ruska se vyrovná jen málokterý z nich, o cizích značkách Absolut, Smirnoff nebo Finlandia ani nemluvě.

Jaká je alternativa?

Vodka je čirá a na rozdíl od řady jiných klasických lihovin neobsahuje žádné přísady. Právě proto ale často vyvolává alkoholovou závislost, protože vzdát se jí je daleko těžší, než třeba v případě koňaku nebo whisky.

Nadměrné pití vodky tak zůstává v Rusku tradičně jednou z hlavních příčin extrémně vysoké úmrtnosti zejména mladých mužů. A nejde přitom jen o nemoci jater nebo otravu alkoholem, ale také o následky nehod či násilnosti, sebevraždy - anebo klasicky o umrznutí.

V minulosti bylo několik pokusů omezit v zemi nadměrnou konzumací alkoholu, ale Rus si s tím vždycky nějak poradil – třeba samohonkou nebo vodkou z nelegálních lihovarů. Deník Moskovskij komsomolec z toho kdysi vyvodil poučení: Vodku nelze porazit ani cenou, ani suchým zákonem. Nutná je lepší alternativa. Jaká? To bohužel nikdo neví...

Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia