Značně se díky tomu proměnila dosavadní politická elita země, když v nové sněmovně kromě 110 zástupců hlavní středopravicové (Kupředu Chile) a středolevicové (Síla většiny) koalice, zasedne i 20 poslanců nové levicové formace Široká fronta, inspirované stejnojmennou stranou v Uruguaji, nebo čtyři zelení. V parlamentu také bude mít díky zavedení kvót zastoupení rekordní množství žen.

Výjimečnost nedělního hlasování však nespočívalo pouze ve změně volebních formalit, jejichž přesné důsledky na vládnutí dosud není možné předpovědět. Především se v prvním kole rozhodovalo o nástupci dosluhující prezidentky Michelle Bacheletové a o osudu ambiciózních reforem, které od roku 2014 prosadila.

Bacheletová do prezidentského úřadu nastoupila před třemi lety podruhé, ač po čtyřleté pauze; chilská ústava dvě na sebe navazující funkční období zapovídá. Přicházela po masových studentských protestech jako mimořádně populární bývalá hlava státu, vybavená navíc velkou demokratickou legitimitou k provedení rozsáhlých společenských a ekonomických změn, když ve druhém kole voleb získala přesvědčivých dvaašedesát procent hlasů.

Prezidentka, co plní sliby

Na rozdíl od mnoha jiných politiků Bacheletová splnila velkou většinu předvolebních slibů a ve značně konzervativním Chile se jí podařilo prosadit kroky, které Pinochetovi pohrobci dlouho úspěšně blokovali. Její vláda například nastavila přísné finanční limity na volební kampaně a omezila tak vliv velkých byznysmenů na politickou scénu. Pro dolní polovinu obyvatel zavedla bezplatné studium na vysokých školách, které generál Augusto Pinochet kdysi hromadně zprivatizoval a prakticky tak chudší části společnosti znemožnil přístup k vyššímu vzdělání.

Vláda v neposlední řadě schválila registrované partnerství homosexuálních párů a ženám umožnila potratit alespoň v případě znásilnění, rizika ztráty života matky a závažného poškození plodu. Je třeba připomenout, že samotný homosexuální styk byl v Chile nelegální až do roku 1999 - a že až do letošního roku Chile patřilo mezi pouhých šest zemí neuznávajících pod hrozbou přísného trestu právo žen na potrat za žádných okolností. V tomto kontextu se tedy jednalo o bezmála revoluční změny.

"(Druhá vláda Bacheletové, pozn. red.) byla tou nejvýznamnější vládou v Chile od návratu k demokracii," shrnul pro BBC Mundo sociolog a politolog Manuel Antonio Garretón.

Nesouhlas s reformami?

Přesto voliči v neděli poslali do druhého kola z vítězného místa politika, který se k reformám Bacheletové nejen nehlásí, ale z opozičních lavic je tvrdě ostřeloval a v několika případech dokonce nechal napadnout u ústavního soudu. Sebastián Piñera, kandidát bloku Kupředu Chile a paradoxně i prezident, kterého před čtyřmi lety vystřídala v úřadu právě Bacheletová, získal bezmála 37 procent hlasů.

Jeho hlavní soupeř z vládní koalice Alejandro Guillier zaostal téměř o čtrnáct procent. Ve druhém kole, které proběhne 17. prosince, se všeobecně očekává Piñerovo vítězství, ačkoli Guillier nakonec dosáhl o něco lepšího výsledku, než předpovídaly průzkumy.

Piñera (vlevo) a Guillier (vpravo) | zdroj: Profimedia

Znamená to tedy, že většina Chilanů s reformami dosluhující prezidentky nesouhlasí? Vždyť Bacheletovou na samém konci druhého mandátu podporuje asi jen čtvrtina obyvatel, zatímco po skončení méně aktivního prvního funkčního období ji kladně hodnotilo celých 80 procent populace!

Částečně tomu tak může být. Od roku 1989, kdy se v zemi uskutečnily první svobodné volby, se chilští voliči projevují silnou tendencí vyvažovat pravici a levici.

"Chilané jsou skoro všichni středoví voliči, ale jeden rok volí pravici a další rok zase levici, aby tak pravice mohla napravit to, co udělala levice špatně, a zase obráceně," vysvětluje s nadsázkou chilský spisovatel Rafael Gumucio.

Chilský střed

Mnoho Pinochetových opatření zejména v sociální oblasti díky tomu vydrželo neuvěřitelně dlouho, zároveň se však v Chile nikdy neuskutečnily chaotické a devastující experimenty jako v ne až tak vzdálených zemích regionu. Jistým reprezentantem této stability je na jihoamerické poměry neobvykle početná střední třída, kterou se Bacheletové podařilo vystrašit zvyšováním korporátních daní, rušením daňových výjimek a vůbec špatně komunikovanými reformami, které opozice vylíčila jako extrémně levicové.

"Střední třída v této zemi je nesmírně silná a touží si uchovat postavení, které si prací vydobyla," vysvětloval chilský spisovatel a bývalý ministr kultury Roberto Ampuero pro El País Brasil.

Nepříznivá ekonomická situace jako by argumenty pravice potvrzovala. Růst hrubého domácího produktu od posledních voleb zpomalil na necelé dvě procenta, zahraniční investice se ztenčují, nezaměstnanost loni vyšplhala na nejvyšší úroveň za pět let a od té doby se drží vysoko. Chilští voliči tedy oprávněně cítí zklamání a vzpomínají právě na prezidentské období nynějšího prezidentského favorita Piñery (2010 až 2014), kdy hospodářství rostlo v průměru pětiprocentním tempem.

Jenže chilskou ekonomiku ze všeho nejvíc ovlivňuje cena surovin, především mědi, která tvoří skoro polovinu všech příjmů z vývozu. A právě ceny surovin včetně mědi na světových trzích za vlády Bacheletové prudce klesaly. Stejně tak se výrazně zhoršovala hospodářská situace okolních jihoamerických států a zpomalovala také Čína, jež se postupně vyšplhala na pozici hlavního obchodního partnera.

Neshody ve vlastní koalici

Popularitu vlády Bacheletové dále výrazně ovlivnil korupční skandál její snachy a spory v koalici. Prezidentka nedokázala zabránit rozkolu s křesťanskými demokraty, jejichž aliance se socialisty od 80. let utvářela dnešní podobu demokratického Chile.

"Velkým problémem Bacheletové je, že na svých reformách nedokázala vybudovat shodu ve vlastní koalici," domnívá se Gloria de la Fuenteová, analytička a ředitelka progresivního think-tanku Fundación Chile 21.

Výsledkem konfliktů byla samostatná kandidatura do parlamentu a postavení konkurenční prezidentské kandidátky, Caroliny Goicové, která vládnímu uchazeči odčerpala šest procent hlasů. Zároveň se utvořila ještě o poznání úspěšnější konkurence na radikální levici, zmiňovaná Široká koalice, za niž Beatriz Sánchezová získala dokonce dvacet procent hlasů a málem se jí podařilo postoupit do druhého kola prezidentské volby. Podpora obou žen je nyní pro Guilliera naprosto klíčová a není jisté, nakolik se mu ji vzhledem k politickým půtkám a osobním nevraživostem z posledních let podaří získat.

Pravděpodobnějším scénářem tak zůstává opětovné zvolení Sebastián Piñery, mimochodem třetího nejbohatšího člověka v Chile, od něhož se očekává vstřícnost vůči podnikatelům a velkým firmám zaplacená škrty v sociální oblasti. Piñera se dále nechal slyšet, že by rád znovu zpřísnil potratový zákon a zvýšil roli soukromého sektoru ve školství. Na druhou stranu tvrdí, že ponechá bezplatné vyšší vzdělání pro chudší část obyvatel, kterou prosadila Bacheletová.

Vzhledem k výsledkům parlamentních voleb, v nichž pravicová koalice těsně nezískala většinu a ta stávající se k ní ani nepřiblížila, však bude jakýkoli příští prezident muset pro každý zásadní krok hledat širší konsensus. Svým způsobem tak Bacheletová v neděli už zvítězila a to, co se jí za necelé čtyři roky podařilo prosadit, bude jen obtížné zvrátit.