Nechtěný prezident a komplikovaná vláda 'menšího zla'

ZA OBZOREM - Magazín autor: František Kalenda

Rakousko není jediné země, kde se nedávno konalo těsné volební klání. V jihoamerickém Peru, kde prezidenta volili minulou neděli, se vítězný kandidát stal hlavou státu s rozdílem pouhých 43 tisíc hlasů – tedy asi o 0,2 procenta. Těsným vítězem byl po několika dnech napjatého čekání vyhlášen sedmasedmdesátiletý ekonom a bývalý ministr financí Pedro Pablo Kuczynski.

Peru z nového prezidenta není vyloženě nadšené, voliči dali přednost "menšímu zlu"

Peru z nového prezidenta není vyloženě nadšené, voliči dali přednost "menšímu zlu",zdroj: Profimedia.cz

Peru je po americkém způsobu prezidentská republika a hlava státu tam má tedy oproti Rakousku nesrovnatelně větší množství pravomocí, obě volby se nicméně v mnohém podobaly. V Peru podobně jako v Rakousku proti sobě na jedné straně stanul pravicově populistický kandidát – v tomto případě Keiko Fujimoriová – a na straně druhé "umírněný", kterému nakonec dala přednost velmi těsná většina společnosti.

V obou případech mělo toto nepřesvědčivé vítězství hodně co do činění s volbou proti populistickému kandidátovi, ne pro jeho soupeře. A nakonec v obou případech se důležitým tématem stala minulost: zatímco v Rakousku se mluvilo o fašizujících tendencích a extrémistickém původu Svobodných (FPÖ), v Peru se nad kandidaturou Keiko Fujimoriové neustále skláněl stín jejího otce, bývalého diktátora.

Když zvítězí "nefavorit"

Vítězem je tedy Kuczynski, muž známý pod přezdívkou PPK, ještě před několika měsíci určitě nepovažovaný za favorita. PPK neměl v zemi nikdy moc dobrou pověst – je to představitel bílé, bohaté a na Západě vzdělané elity země, který strávil většinu svého života mimo Peru.

Buď na nejlepších britských a amerických univerzitách (Oxford, Princeton), nebo na důležitých pozicích ve Světové bance a MMF. S takovým člověkem se stále převážně chudá většina obyvatelstva může ztotožnit jen těžko.

Navíc mu chybí charisma, jakým bezpochyby oplývá jeho soupeřka Fujimoriová - není schopným debatérem ani řečníkem schopným nadchnout masy, jeho způsob vyjadřování je technokratický a kritici rádi poukazují na to, že díky dlouhému pobytu v zahraničí mluví španělsky se znatelným přízvukem.

Není tedy divu, že když PPK kandidoval při minulých volbách, nijak nezazářil. Průzkumy mu na začátku roku předpovídaly mizerný výsledek a možná čtvrté nebo páté místo v pelotonu pro voliče zajímavějších kandidátů. Jenže pak zasáhla "prozřetelnost" v podobě historicky bezprecedentní aktivity volebního tribunálu, který na základě nových volebních zákonů diskvalifikoval několik favoritů a PPK se najednou stal nejdůležitějším středovým kandidátem.

Sázka na jistotu

Zatímco Fujimoriová na pravici a Veronika Mendoza na levici slibovaly zásadní změny v charakteru státu, PPK vsadil na kontinuitu pozvolného zlepšování situace ve stále jedné z nejchudších zemí Jižní Ameriky.

V kampani zdůrazňoval hlavně svou ekonomickou kompetentnost, již měl prokázat v čele ministerstva financí právě po brutální vládě otce Fujimoriové, kdy se mu podařilo dostat Peru zpátky na nohy.

"Když jsem otevřel pokladnici, byla prázdná!" zopakoval PPK na posledním předvolebním mítinku oblíbenou anekdotu o tom, jak převzal správu financí v zemi, ze které spolu s diktátorem Fujimorim zmizelo na šest miliard dolarů. "Kousek po kousku jsme to během dvou tří let dali do pořádku. Peru začalo růst."

Kuczynskému se s odřenýma ušima podařilo proklouznout do druhého kola, i když Fujimoriová před ním získala na první pohled těžko překonatelný osmnáctiprocentní náskok. Zátěž minulosti však byla příliš velká – "fujimorismus" si možná získal mnoho příznivců především v zaostalých a chudých oblastech, kde diktátor mohutně investoval a kde zároveň z nich krutými metodami vykořenil marxistické teroristy.

Neochotná podpora

Ovšem stejně tak si znepřátelil širokou občanskou společnost, velkou část médií a intelektuálů. Zhruba polovina společnosti se stále obává možného ohrožení demokracie, jakkoli se dcera od svého otce snažila v posledních letech distancovat.

Neoblíbený PPK si tak postupně získal neochotnou podporu od neúspěšné kandidátky levice Veroniky Mendozy a v zásadě od všech přesvědčených demokratů na obou stranách politického spektra.

V závěru kampaně jeho úsilí posílily mohutné demonstrace proti Keiko Fujimoriové a zároveň série skandálů v jejím štábu, kdy se ukázalo, že část jejích nejvyšších podřízených je zřejmě napojená na organizovaný zločin. V politice běžným paradoxem je, že symbolem boje proti návratu fujimorismu se stal zrovna prezidentský kandidát, jenž v minulé volbě Fujimoriovou podpořil ve druhém kole.

Komplikovaná vláda "menšího zla"

Nový peruánský prezident má před sebou v každém případě roky těžkého vládnutí. Míru jeho osobní nepopularity a toho, že se pro velkou část svých voličů stal jen menším zlem, je možné demonstrovat počtem získaných mandátů v Kongresu: 18 ze 130. Oproti tomu Fujimoriové stačila její čtyřicetiprocentní podpora k pohodlné většině 73 mandátů pro její stranu, zbytek obsadila levice.

PPK tak bude muset složitě vyjednávat s někým, komu rekordně těsným výsledkem upřel prezidentské křeslo, a zároveň čelit tvrdým útokům zleva. Mendoza, jež Kuczynského se zatnutými zuby v kritické chvíli podpořila, už dala najevo, že hlavě státu rozhodně nedá sto dní hájení a chystá se ho tvrdě kritizovat.

Prezident s nejslabším mandátem v novodobé peruánské historii se podle prvních povolebních vyjádření pokusí své soupeře různými ústupky uklidnit a donutit ke spolupráci. Dokonce naznačil ochotu udělat ústupek největší – propustit na 25 let odsouzeného diktátora do domácího vězení. Těžko říct, jestli to bude stačit k získání vděčnosti jeho dcery.

Fujimoriová samotná před volbami neváhala pro zvýšení šancí na zvolení slíbit, že svého otce neomilostní, a je evidentní, že o získání nejvyššího úřadu bude usilovat potřetí. Díky kontrole parlamentu bude míst dost prostředků na to, aby nové vládě znepříjemnila život a zablokovala jakoukoli její legislativu za účelem vyvolání politické krize.

Jisté je, že těsnou prohrou vysoké aspirace Fujimoriové neskončily. Hra teprve nyní doopravdy začíná. A nechtěný prezident Pedro Pablo Kuczynski má jen málo prostředků, jak v ní obstát.

Tagy: zahraničí Peru Jižní Amerika peruánská politika peruánská ekonomika Za obzorem

Zdroje: Vlastní