Ludovika Bavorská, která se narodila před 214 lety, 30. srpna 1808, snila o jiných, lepších možnostech než o těch, které jí přinesl život. Nakonec se proslavila jako matka další slavné krasavice - císařovny Alžběty zvané Sisi.

Princezna Ludovika přišla na svět jako dvanáctý z třinácti potomků bavorského krále Maxmiliána I. Josefa. První pět dětí měl Maxmilián se svou první manželkou Augustou Vilemínou, která už v roce 1796 zemřela na tuberkulózu. S mladší Karolínou Bádenskou, budoucí matkou Ludoviky, se oženil v následujícím roce.

Manžele dělilo 20 let, nakonec spolu však prožili téměř tři dekády a zplodili osm dětí, z nichž se dospělosti dožilo pět dcer. Pozoruhodné přitom bylo, že Karolína, která sama pocházela z dvojčat, dvojčata také dvakrát porodila. Šlo o dcery Alžbetu a Amálii a Marii Annu a Žofii Frederiku.

Ludovika přišla na svět v Mnichově a to za dramatických okolností - právě tento Karolínin porod byl prý velmi náročný. Dívka prospívala, vyrůstala v nejvyšším patře společnosti - a přepokládala, že v něm do budoucna i zůstane.

Karolína, která byla protestantkou, což bylo v bavorské katolické rodině výjimečné ji na tuto roli také připravovala, své dcery vychovávala k silnému smyslu pro povinnost.

Ludovika i její sestry, neboť oba chlapci zemřeli v raném dětství, se také vzdělávaly v literatuře, zeměpisu a historii, což bylo pro dívky ze šlechtických kruhů té doby celkem typické. Kromě němčiny pak Ludovika ovládala i francouzštinu.

Později nicméně přišla velká rána Ludovičiným ambicím. Jejím sestrám otec vybral za manžely budoucí následníky trůnů či rakouské arcivévody. Alžběta se stala pruskou královnou, Amálie a Marie Anna, provdané za tamní prince, tuto "pozici" postupně zastávaly v Sasku.

Žofie Frederika odešla do Rakouska a proslavila se jako ambiciózní, přísná a inteligentní matka budoucího císaře Františka Josefa I. Jen Ludovika "ostrouhala" a zažila i velké milostné zklamání.

Zažila dvojí zklamání

Rodina odmítla její přání provdat se za o pár roků staršího portugalského prince Michala. Zároveň z mladé, a velmi krásné, princezny příbuzní učinili náhradnici za její mladší sestru Maxmiliánu.

V případě Maxmiliány totiž existovala domluva, že se provdá za svého bratrance, bavorského vévodu Maxmilána Josefa - jenže princezna v roce 1821 v pouhých deseti letech zemřela na tyfus. A když se přiblížila doba, kdy se měl vévoda oženit, rozhodl král, že nevěstou bude právě Ludovika. Svatba se prý v září 1828 odehrála v pochmurném duchu a říká se, že novomanželka k sobě Maxmiliána o svatební noci ani nepustila.

Manželé se k sobě navíc nehodily ani povahou. Přísně vychovaná princezna dostala za muže lehkovážného sukničkáře, který nesnášel okázalost, miloval zábavu, lov a byl často "v tahu". Už první výročí sňatku tak Ludovika strávila sama, nakonec ale ze sňatku vzešlo deset dětí.

První, Ludvík, se narodil v roce 1831, následovali Vilém, Helena v rodině přezdívaná "Néné", Alžběta, pozdější rakouská císařovna Sisi, Karel, Marie, Matylda, Maximilán, Žofie a opět Maxmilián - první "Max" totiž zemřel jako miminko a stejně tak jeho starší bratr Vilém.

Zajímavostí pak bezpochyby je, že dvě z Ludovičiných dětí, Alžběta a Vilém, přišly na svět na Štědrý den. Nicméně právě výchova dětí byla dalším důvodem sváru mezi manželi.

Zatímco Maxmilián Josef chtěl, aby měli jeho potomci, včetně dcer, dětství co nejsvobodnější, Ludovika se snažila určovat pravidla, režim a pečovala také o jejich vzdělávání, které muž za moc důležité nepovažoval. Nakonec však ze svých představ o vhodném vzdělání značně ustoupila.

Není divu, že převážně velmi aktivní děti lnuly spíše ke svému zábavnému otci, byť ho nevídaly často. Vévoda Maxmilián Josef s nimi řádil na letním sídle u Starnberského jezera, zimy v mnichovském paláci zřejmě nebývaly klidnější.

Maximilán Josef a Ludovika ve stáří. | zdroj: Profimedia.cz

Navzdory hádkám a rozkolům mezi rodiči pak potomci, včetně Sisi, vzpomínaly na dobu svého dětství jako na velmi šťastné období. Ludovika se nakonec zřejmě vyrovnala s absencí dvorské etikety a s tím, že vede podstatně volnější život v měšťanském duchu.

Přes veškeré zklamání, které jí manželství přineslo, navíc prý své děti velmi milovala a sama si osvojila některé zvyky, které by s požadavky patra, z něhož vzešla, nebyly v souladu. Ludovika navíc také milovala přírodu a venkov, naopak jí prý prakticky nezajímala móda, společenské akce ani politika.

Sňatek, který nevyšel

Společenské ambice jí však úplně neopustily. A když její synovec, v té době už rakouský císař František Josef I., hledal manželku, tak se sestrou Žofií Frederikou smluvila, že ideální partií by pro něj mohla být právě nejstarší Ludovičina dcera - Helena. Ostatně ta měla klidnou, vážnou povahu, což byly bezpochyby výhodné předpoklady pro život na přísném, vídeňském dvoře.

Jak je známo, dopadlo to jinak. Na setkání s Františkem Josefem Helenu doprovodila, tehdy teprve patnáctiletá, Alžběta a František Josef se do ní zamiloval.

Byť i v tom případě se později ukázalo, že šlo o spojení nesourodých povah a Sisi se s rakouským dvorem nikdy nesžila. Odmítnutá Helena si později vzala Maxmiliána Antonína z bohatého rodu Thurn Taxisů.

S Alžbětou si však byla Helena blízká až do konce života a císařovna u ní také byla, když v roce 1890 umírala. Druhou z Ludovičiných dcer, která se dostala mezi nejvyšší šlechtu, se stala Marie, provdaná za Františka II., posledního krále obojí Sicílie - byť ten jím byl jen velmi krátce.

Ludovika s Maxmiliánem měli harmoničtějšího manželství až ve stáří. Bouřlivé soužití trvalo šedesát let a ukončila ho Maxmiliánova smrt v listopadu 1888. Ludovika ho přežila o tři roky, zemřela 25. února 1892 v Mnichově.