Žena, jejíž osudy by vydaly na román, se narodila 27. listopadu 1768 v Hildesheimu do rodiny barona Johanna z Linsingenu. Hannoversko patřilo v 18. století k britským državám a Johann byl častým hostem na britském královském dvoře. A Karolina se, prý v Hannoveru, v roce 1790 setkala také s o tři roky starším britským princem Vilémem, vévodou z Clarence. Vilém byl třetím synem britského krále Jiřího III. a jeho ženy Šarloty Menklenbursko-Střelické.

Karolina a Vilém se do sebe zamilovali. Ačkoliv by se dalo předpokládat, že Vilémův budoucí nástup na trůn není příliš pravděpodobný, bylo oběma jasné, že vyrukovat se vztahem by bylo kvůli nerovnosti původů nemožné. Proto se v létě 1791 vzali tajně, snad aby sňatkem snížili riziko odloučení poté, co pravda vyjde najevo.

Ani svatba však nepomohla. Když se následujícího roku vše provalilo, vypukl skandál, který mladí manželé zřejmě nemohli ustát. V té době těhotná Karolina nakonec učinila těžkou volbu a svolila k rozvodu. V důsledku bolestných událostí v listopadu také předčasně porodila. Okolí jí ale zamlčelo, že chlapec přežil a pod jménem Hans Georg Meyer putoval na vychování do bohaté židovské rodiny.

Krátce po porodu se manželé definitivně rozešli a přišel další zvláštní zážitek. Karolina upadla do podivných mdlob, kvůli kterým ji lékaři považovali za mrtvou. Jediný z ošetřujících doktorů - mladý Adolf Meineke - nevěřil, že je žena mrtvá, a nesouhlasil s jejím pohřbem. Po několika dnech se Karolina skutečně probudila a svého zachránce si později vzala. Prý k němu cítila velkou náklonnost.

Nový život na Moravě

Novomanželé odešli do Berlína a později se přestěhovali do Blanska, kde Meineke pracoval pro starohraběte Huga Františka Salma. Karolina a Adolf spolu měli dceru Henriettu a žili na blanenském zámku.

Právě v Blansku pak Karolina Meineke napsala dopisy, adresované přátelům, které mimo jiné svědčí o smutném konci jejího prvního manželství. Dopisy měly zajímavou literární úroveň a připojené verše jsou také dokladem toho, že jejich autorka byla nadanou básnířkou. Byly publikovány dlouho po Karolinině smrti - na přelomu 70. a 80. let 19. století.

Ačkoliv Karolina a Adolf později z Blanska odešli, pravidelně město navštěvovali. Jejich dcera Henrietta se totiž provdala za správce blanenských železáren Karla Teubnera. Během jedné z návštěv Blanska pak Karolina v pouhých 46 letech zemřela. Pochovali ji na místním hřbitově u kostela svatého Martina. Hrob se nezachoval, šlechtičnu s neobvyklým osudem však od konce 19. století připomínala pamětní deska. V současnosti má ve městě i památník, který vznikl po roce 2000. Připomíná ji také rozárium vytvořené ve tvaru jejích iniciál. U památníku byla vysázena odrůda růží Caroline Blank, která také symbolicky odkazuje na Karolino křestní jméno.

Pozdní nástup na trůn

Karolinin první muž usedl jako Vilém IV. na britský trůn v roce 1830 po smrti svých starších bratrů krále Jiřího IV. i Bedřicha Augusta, který zemřel už v roce 1827. Jediná legitimní dcera Jiřího IV., princezna Šarlota Augusta, zemřela v roce 1817 po porodu mrtvého dítěte a Bedřich August neměl děti vůbec.

Vilém nastoupil na trůn ve 64 letech a děti nepřineslo ani jeho manželství s o 27 let mladší Adelheid Sasko-Meiningenskou, které uzavřel v roce 1818 - tři roky po smrti Karoliny Meineke. Zajímavostí nicméně je, že Vilém měl 10 nemanželských dětí se svou dlouholetou milenkou, herečkou Dorotheou Jordanovou. Jejich nástup na trůn však samozřejmě nepřipadal v úvahu.

Následnicí trůnu se tak stala jeho neteř, dcera "čtvrtého bratra" Eduarda Augusta - Viktorie z Kentu. Vilém IV. zemřel v červnu 1837, teprve devatenáctiletá Viktorie pak byla korunována v červnu následujícího roku.