Dnes je čtvrtek 26. května 2022., Svátek má Filip
Počasí dnes 21°C Oblačno

Díky osvícené panovnici rozčtvrtili rebela až po smrti

Díky osvícené panovnici rozčtvrtili rebela až po smrti
Poprava Jemeljana Pugačova | zdroj: Profimedia

Před 247 lety byl popraven vůdce ruského selského povstání Jemeljan Pugačov – muž, který během dvou let otřásl carskou říší v základech.

Po ruské carevně Alžbětě Petrovně nastoupil v lednu 1762 na trůn její synovec Petr III. V červenci téhož roku ale byl svržen převratem spunktovaným jeho manželkou Kateřinou, která se pak ujala moci jako carevna Kateřina II. Veliká a stala se nejdéle vládnoucí ruskou panovnicí. Petr byl pár dní po svržení zabit ve vězení, podle všeho na přání či dokonce přímý příkaz Kateřiny.

Více než deset let po Petrově smrti o sobě jistý Jemeljan Ivanovič Pugačov (1742-1775) začal prohlašovat, že právě on je oním údajně zabitým carem Petrem III., který prý pokus o vraždu přežil a uprchl. To ostatně mělo v Rusku tradici, že se kdejaký čičmunda vydával za nezvěstného cara či údajného následníka trůnu, takže Pugačov mohl doufat, že se najde pár dalších čičmundů, kteří mu uvěří. Ale to, co následovalo, zřejmě překvapilo i jeho samotného. Mezi prostým lidem se totiž šuškalo, že cara svrhli proto, že se chystal osvobodit nevolníky, a že jej nakonec nezabili. Pugačovova hesla o potrestání zlých pánů a zrušení nevolnictví přesvědčila desetitisíce lidí, kteří v něm viděli báťušku cara. V září 1773 Pugačov těchto nálad využil a vyhlásil rolnické povstání.

Kdo byl Jemeljan Pugačov

Pugačov pocházel z rodiny donských kozáků a jako voják carské armády se zúčastnil sedmileté války a rusko-turecké války. Z armády byl za nejasných okolností propuštěn, žil jako tulák, párkrát skončil ve vězení, ale pokaždé uprchl.

Po vyhlášení rolnické vzpoury držel Rusko dva roky v napětí. Bezmála otrocký život nevolníků tvořil základ carské společenské pyramidy, a proto jejich rebelie otřásla celým impériem. Přidali se k nim kozáci a etnické menšiny, takže Pugačov brzy ovládl rozsáhlé oblasti mezi Volhou a Uralem. Zřídil zde regulérní vládu, která však nesledovala myšlenky osvícenství, ale v podstatě kopírovala carské samoděržaví.

V létě 1774 vtrhl Pugačov se svými 25 000 ozbrojenci do Kazaně a město dobyl. Každý muž v západním oblečení nebo bez vousů, který se hlásil k reformám Petra Velikého, byl lynčován a ženy byly odvlečeny do tábora povstalců. Hrozilo nebezpečí, že falešný car vyrazí na Moskvu, která byla vzdálená pouhých 300 kilometrů. Namísto toho se Pugačov obrátil na jih do Saratova, jeho útok na Caricyn (dnešní Volgograd) ale byl neúspěšný.

Čtvrcení unikl, tresty ale byly kruté

Nakonec posílené carské vojsko porazilo povstalce u Černého Jaru. Pugačovovi se podařilo uprchnout, ale krátce nato byl zadržen vlastními lidmi a vydán armádě. V železné kleci jej převezli do Moskvy a vystavili jako divoké zvíře. Počátkem roku 1775 byl odsouzen k trestu smrti, a protože se jednalo o velezradu, měl být trest vykonán rozčtvrcením a stětím.

Veřejnost se na popravu a delikventova muka těšila už několik dní, ale carevna krvelačnému davu udělala čáru přes rozpočet. Dopisovala si s mysliteli jako Voltaire a Diderot a nechtěla pošpinit obraz osvícené ženy krvavým představením. Pugačov tedy byl 21. ledna 1775 (podle gregoriánského kalendáře) na Bolotném náměstí nedaleko moskevského Kremlu ke zklamání diváků nejdříve sťat a teprve poté mu byly useknuty ruce a nohy.

Pugačovovy stoupence pak čekaly tvrdé tresty, které měly posloužit jako odstrašující příklad - od poprav, mučení a řezání nosů, uší či jazyka až po vypalování cejchů na obličej, mrskání a doživotní nucené práce. Pugačovova rodina byla uvězněna, jeho jméno se nesmělo vyslovovat, jeho rodná vesnice byla srovnána se zemí a místa spojená se vzbouřenci přejmenována.

Zdroje:
Vlastní