Město Utopia prožívá krizi, pobouření lidu roste a starosta vidí jediné řešení: vyhnat Židy. Tato znepokojující politická vize, která spatřila světlo světa v roce 1924, je nejvýznamnější němý film rakouské kinematografie.

Město bez Židů, natočené ve Vídni v době rozmachu antisemitismu a nacionalistického nebezpečí, milovníky filmu dlouho frustrovalo. Verze černobílého filmu známá z rakouských archivů, z níž byly odstraněny četné scény, přitom není oním filmem, který v době svého vzniku rozbouřil veřejnost.

Před rokem byla ve Francii náhodně objevena jeho úplná verze. Když týmy z rakouské filmotéky Filmarchiv Austria zažloutlý snímek zhlédly, zvedal se jim žaludek: na plátně se objevily četné chybějící scény, které dodávají této satiře její politickou a dokumentární sílu. Starý film z nitrátu celulózy je však ve velmi špatném stavu.

"Tento dokument se rozkládá, je třeba ho zachránit a zpřístupnit, nejen pro jeho historický charakter, ale i pro aktuální poselství proti vyloučení ze společnosti a proti zdem, které se stavějí," vysvětluje ředitel sbírek Filmachivu Nikolaus Wostry.

Jeho oči jsou upřeny na obrazovku počítače, kde prohlíží stránky věnované veřejné sbírce, která má umožnit restaurování Města bez Židů (Die Stadt ohne Juden) režiséra Hanse Karla Breslauera.

Díky výzvě k darům se již podařilo shromáždit více než polovinu z nezbytných 75 tisíc eur (asi dva miliony Kč). Sbírka potrvá do 10. prosince.

"Tato verze, tvořící chybějící článek, obsahuje mnohem více scén s dokumentární hodnotou, které ukazují život Židů ve Vídni mezi dvěma světovými válkami a vysílají silnější poselství, neboť antisemitismus je tu představen v celé své brutalitě, v podobě scén pronásledování Židů a pogromů," říká Wostry.

"Light" verze až dosud známého filmu byla nepochybně určena na export a byla "očištěna", aby zahraniční diváky nešokovala, uvádí Wostry. Tato verze pochází ze 30. let a byla nalezena v nizozemském filmovém archivu.

Stejnojmenný román novináře a úspěšného spisovatele Huga Bettauera, původně žida obráceného na protestantství, vyšel v roce 1922 a stal se po první světové válce bestsellerem.

Deset let předtím, než byly v hitlerovském Německu přijaty první rasistické zákony, Bettauer dokonale popsal ovzduší antisemitského teroru, které v té době v Rakousku vládlo, připomíná Werner Hanak-Lettner z vídeňského Židovského muzea.

"První otázka, kterou si lidé kladli o nějaké celebritě, ať to byl operní pěvec nebo fotbalista, byla, jestli je to Žid. Svět byl rozdělen do dvou kategorií," dodává.

Hitler byl silně ovlivněn roky strávenými ve Vídni (1907-1913), kde bylo centrum unikátní židovské tvořivosti díky takovým osobnostem, jako byl Stefan Zweig, Sigmund Freud, Gustav Mahler nebo Arthur Schnitzler, ale kde starosta, doktor Karl Lueger, byl antisemita.

Situace se stala po první světové válce kritickou. Židovští uprchlíci, kteří utíkali před násilnostmi v Rusku, přicházeli do metropole, kde prudce rostla hyperinflace a nezaměstnanost. V Rakousku potupeném rozpadem rakouskouherské říše nabýval antisemitismus do 20. let explozivní dimenze, uvádí Hanak-Lettner.

Scény, kdy Židé opouštějí město, jsou ve filmu hrozivě prorocké. Exil nebo smrt byly od 30. let osudem četných židovských herců Breslauerova filmu. V roce 1925, tři roky po vydání své knihy, byl Bettauer ve Vídni zavražděn nacistickým aktivistou.

"Město bez Židů je více než film, je to antifašistický manifest," soudí Wostry. Fikce však končí šťastně: Utopia po odchodu Židů zažívá takový úpadek, že je dekret o vyhnanství zrušen a exulanti se vracejí. Tento konec, který v okleštěné podobě snímku není, byl objeven v jeho nové verzi.