Jeden z nejstarších hradů severozápadních Čech se vypíná na strmém ostrohu ve výšce 627m n.m. nad tamním Prunéřovským potokem. Vybudován byl počátkem 14. století, v roce vzniku ani v samotné osobě zakladatele však nepanuje jistota. Snad jím byl král Václav II. či Jan Lucemburský, čemuž by nasvědčovala existence hradní kaple.

Důležité místo bylo ostatně dle archeologických nálezů osídleno už mnohem dříve. Úkolem pevnosti byla ochrana horských průsmyků, jimiž procházely obchodní cesty do Saska.

Písemně je Hasištejn zmiňován poprvé v karlovském zákoníku Majestas Carolina mezi významnými královskými hrady, které panovník nesměl prodat, pouze propůjčit do zástavy v případě Hasištejna starobylému saskému rodu Šumburků (Schönburgů), kteří do Čech přišli již za Václava I. ve 13. století.

Jejich majetky se nacházely převážně v Ústeckém a Karlovarském kraji, Hasištejn spolu s dalšími lenními statky pak drželi od roku 1348. Panovníkovi, kterému byli povinováni vojenskou službou, hrad ovšem museli na požádání bezodkladně poskytnout.  

Počátkem 15. století jeden ze Šumburků přenechává zástavní práva příbuznému Reussovi z Plavna. Plavenský se však připojuje k loupeživým rytířům, ohrožujícím a plenícím královský majetek, a přechází na stranu protivníků tehdejšího krále Václava IV., který následně svolává vojenskou hotovost a po dvouměsíčním obléhání je hrad roku 1418 dobyt.

Hrad Hasištejn | zdroj: Helena Kalendová

Velitelem vítězného vojska je Mikuláš zvaný Chudý z Újezda a později z Lobkovic, původně písař na dvoře Václava IV. Král mu Hasištejn svěřuje s tím, že Mikuláš hrad vrátí po zaplacení zástavní sumy. K tomu ovšem nedošlo, a hrad tak přechází na Lobkovice roku 1421 jako korunní léno dědičně.

Později Mikuláš získává další rozsáhlé majetky i od císaře Zikmunda, na jehož straně za husitských válek stojí. Po Mikulášově smrti se rod Lobkoviců rozděluje na větev popelovskou a hasištejnskou, kdy Hasištejn připadá synu Mikulášovi, toho jména druhému.

Čtyři bratři Hasištejnští, jeho potomci, pak hrad drží společně. Za jejich vlády nastává vrcholné období zdejšího panství, spojené především se jménem posledního z nich.

Český Odysseus pohřbený na dně vodní nádrže

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1416-1510), nejmladší z bratří, byl významným literátem a dvořanem krále Vladislava II. Jagellonského, jakož i cestovatelem a zároveň osobou duchovní. Jeho jméno najdete na průčelí Národního muzea mezi dvaasedmdesáti jmenovkami slavných osobností českých dějin, a bronzovou sochu slavného humanisty dokonce v prvním patře pražského Národního muzea.

Jeho rodištěm je právě Hasištejn. V patnácti letech odchází na studia do severní Itálie, kde získává doktorát kanonického práva. Po návratu se stává královským sekretářem a vyřizuje oficiální i osobní královu korespondenci.

Později Bohuslav vyráží znovu do světa, tentokrát trochu dále, do Středomoří. Navštěvuje Řecko, Sicílii, kde pozoruje v činnosti sopku Etnu, Tunis, Egypt i Sinaj, a především Svatou zemi. Dokonce plánuje odjet do Indie, od čehož nakonec na radu přátel upouští. Za své dobrodružné cestování se mu dostane i přezdívky – "český Odysseus".

Později usiluje o významné církevní funkce, kandiduje například na místo olomouckého biskupa, leč neúspěšně. Stěhuje se tedy na svůj rodný hrad, kde zakládá soukromou humanistickou školu spolu s jednou z nejrozsáhlejších evropských knihoven tehdejší doby obsahující na osm stovek svazků antické, biblické i krásné literatury v latinském a řeckém jazyce plus jeden hebrejský tisk navíc.

Do dnešních dnů se bohužel dochovala pouze část, za socialismu zkonfiskovaná, dnes opět v majetku roudnické větve Lobkoviců. Případným zájemcům je zpřístupněna na zámku v Nelahozevsi. Sám Bohuslav byl plodným spisovatelem, napsal na pět stovek básní, několik traktátů a velké množství korespondence. Třeba takovou Elegii o nespavosti či O položení Prahy a mravech jejích obyvatel bychom si možná s chutí přečetli i dnes.

Své nezávislé intelektuálské působení si Bohuslav mohl dovolit, neboť byl slušně majetkově zajištěn. Král totiž Hasištejnským udělil právo těžby stříbra a železné rudy na jejich panství. Bohuslav, který se nikdy neoženil ani neměl potomky, ovšem nedbal pouze o duchovno, ale přistavěl také nový palác a celý hrad nechal znovu opevnit.

Zúčastnil se ještě korunovace Ludvíka Jagellonského roku 1509, aby o rok později v necelých 50 letech zemřel. Pohřben je v rodové hrobce v kostele sv. Mikuláše v Přísečnici. Jeho hrob byste však hledali marně, chrám i vesnice byly zbořeny a spolu s Bohuslavem dávno spí pod hladinou přísečnické vodní nádrže.

Období úpadku a pokus o záchranu

Významným diplomatem jagellonské doby byl také nejstarší Jan Hasištejnský, hejtman Žateckého kraje a města Kadaně a spoluzakladatel kadaňského františkánského kláštera s kostelem Čtrnácti sv. pomocníků. Po vzoru mladšího Bohuslava i on putoval do Svaté země, "s Jetřichem z Gutštejna a osobním kuchařem Blažkem". O své půlroční cestě sepsal dílko Putování ke Svatému hrobu.

Po slavném období rozkvětu hrad postupně propadal zkáze, kterou uspíšil rozsáhlý požár a neodvrátili ani další majitelé z řad Štampachů a Martiniců. Roku 1622 je Hasištejn uváděn jako opuštěný, v 17. a 18. století se využívá pouze ke skladování piva z nedalekého prunéřovského pivovaru. Inu, doba už je jinde...

Koncem 19. století se však karta obrací, a v letech 1891-92 se velkostatkář a podnikatel Emanuel Karsch pouští na své náklady do rozsáhlé rekonstrukce. Zpevňuje hradní zdivo a upravuje okolí, z nejvyšší věže vzniká rozhledna a z bývalého paláce restaurace.

Nicméně rodina Karschů je po válce odsunuta a hrad opět chátrá. Starý hostinec, jehož podobu zachytil seriál Třicet případů majora Zemana v díle "Hon na lišku" coby Čadkovu chatu, vyhořel roku 1976. Nový stojí na Hasištejně teprve od let devadesátých.

Dnes se může návštěvník za poplatek 30 Kč projít bez omezení po celém hradě, obdivovat věžový palác i hradní kapli, nahlédnout do podzemní cisterny, vyšplhat se na malou věž či po 116 schodech na pětadvacet metrů vysoký bergfrít.

Hradní zřícenina náleží nedaleké obci Místo, která v jejích zdech pravidelně zajišťuje hudební festival "Fesťáček", středověké trhy či vystoupení šermířských a kejklířských skupin. A vy si můžete představit třeba pana Bohuslava, vyhlížejícího z hradního okna. Ale raději ať se moc nevyklání, co kdyby uviděl nepříliš vzdálenou tepelnou elektrárnu Prunéřov!