Bečovský hrad strmící na skalnatém ostrohu nad říčkou Teplou vybudoval počátkem 14. století severočeský rod pánů z Rýzmburka a Oseka. Jejich bohatství, plynoucí z krušnohorských rudných dolů, umožnilo vznik nákladného sídla, které chránilo nejen osadu Bečov, ale především důležitou křižovatku zemských cest.

Později hrad patřil Pluhům z Rabštejna a Šlikům z Holíče, po třicetileté válce Questenberkům a Kounicům, do roku 1945 pak rodu Beaufort-Spontini.

V Bečově můžeme navštívit nejen kamenný horní hrad, ale také půvabný barokní zámek, který byl ke starému objektu přistavěn roku 1753 kvůli neobyvatelnosti původního sídla, těžce poškozenému za třicetileté války. Do zámeckých prostor nás dovede kamenný most se sochami dvou svatých Janů.

V zajímavě řešené věži najdete kapli a reprezentační prostory. A v modré jídelně proslulý relikviář sv. Maura. K prohlídce lákají i terasy barokní zámecké zahrady a prostorná sklepení pod ní. Původně náležela zdejšímu pivovaru.

Relikviář sv. Maura

Druhá nejvzácnější památka u nás, hned po korunovačních klenotech. Jenže – na rozdíl od nich k českým zemím tak úplně nepatří. Nalezení relikviáře v 80. letech 20. století připomíná dobrodružný film s detektivní zápletkou nebo rovnou bondovku. Ovšem v socialistickém rouchu.

V roce 1984 se na tehdejší vládu obrátil americký obchodník Danny Douglas. Za nemalou cenu 250 tisíc amerických dolarů nabídl odkoupení blíže neurčené historické památky, nacházející se kdesi na území republiky. Sám jí prý označí a vyzvedne. Nabídka a hlavně částka byly lákavé, souhlas byl udělen.

Zároveň se do věci vložili kriminalisté. Tajně. Třeba se jim věc podaří nalézt rychleji a dříve. Douglas neprozřetelně prozradil přibližnou velikost předmětu i vzdálenost cca sto kilometrů od německého města Norimberk.

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. 5. listopadu 1985 byl relikviář sv. Maura slavně nalezen pod podlahou bečovské hradní kaple. Spolu s několika lahvemi archivního vína. Památka nevyčíslitelné hodnoty nebyla samozřejmě ze země vyvezena..

Jak se vlastně relikviář do Bečova dostal a odkud pochází?

Vyroben byl počátkem 13. století pro belgický benediktinský klášter Florennes coby tzv. domečkový relikviář k uložení vzácných ostatků sv. Jana Křtitele, Timoteje a Apolináře. A samozřejmě sv. Maura, žáka a následníka sv. Benedikta, zakladatele benediktinské řehole.

Za dob Francouzské revoluce byl ovšem klášter zrušen a vzácná skříňka skončila mezi starým nábytkem v sakristii zcela jiného kostela.

Jako poškozenou ji zakoupil roku 1838 Alfréd de Beaufort-Spontin, tehdejší majitel bečovského panství. Nechal relikviář opravit a zapůjčil ho na výstavu do Bruselu. Poté ho převezl na svůj zámek Bečov. To vše koncem 19. století.

Za 2. světové války však Beaufortové spolupracovali s nacisty, museli tedy republiku opustit. Relikviář ukryli do tajné skrýše pod podlahou hradní kaple, kde zůstal ležet celých 40 let.

Hrad v Bečově nad Teplou | zdroj: Helena Kalendová

Danny Douglas, neúspěšný kupec, kterého tehdy troufalou akcí pověřil syn původního majitele, je relikviářem fascinován dodnes. Čechy navštívil už několikrát a plánuje i návštěvu s rodinou a přáteli. Poslední šlechtičtí majitelé se už o vzácnou památku nehlásí...

A jak relikviář vypadá? Jde o metr a půl dlouhou truhlici zdobenou pozlacenými reliéfy, soškami světců, drahými kameny i vzácnými starověkými gemami. V době nálezu byl těžce poškozen. Opravy trvaly dlouhých 11 let a podíleli se na nich odborníci z německých Cách. Výsledek můžete od roku 2002 posoudit sami.

Klášter Teplá a světec Hroznata

Tepelský klášter patří k našim nejstarším. Po staletí byl duchovním i hospodářským centrem původně řídce osídleného kraje. Založen byl nikoliv panovníkem, ale západočeským šlechticem Hroznatou roku 1193.

Hroznata pocházel z významného šlechtického rodu Hroznatovců erbu trojího paroží. Narodil se koncem 12. století Dobroslavě z rodu Drslaviců a Sezemovi, stolníkovi české královny Judity. Vychováván byl na dvoře krakovského purkrabí u své sestry Vojslavy. Po návratu do Čech se mladík oženil, avšak manželka i syn brzy zemřeli.

Hroznata svůj zármutek proměnil v účast na křížové výpravě a připojil se roku 1188 k českému voji směřujícímu do Palestiny. Do cíle však nedorazil a od Zadaru se musel vrátit domů.

Místo toho v Teplé založil klášter ke cti Panny Marie. Později se pokusil o cestu do Svaté země ještě jednou. Chtěl se přidat ke křižáckému vojsku mladého císaře Jindřicha VI, ale opět nepochodil. Po druhém návratu založil i druhý klášter v Chotěšově, tentokrát ženský.

Šlechtic jistě z neúspěchu svých cest potěšen nebyl, my mu však vděčíme za mnohé. Západní Čechy by dnes byly chudší o dva krásné kláštery. A o jednoho z nemnoha českých světců. Následně totiž vstoupil do tepelského kláštera coby řeholní bratr. Opat mu svěřil správu klášterního majetku a nepochybil.

Úspěšné klášterní hospodaření však bylo trnem v oku mnohým. Na jedné z cest si na Hroznatu jeho nepřátelé počíhali a unesli ho v naději na výkupné. V hradním vězení byl mučen hladem a žízní. Až nakonec ho nechali zemřít hlady.

Hroznata je pohřben v tepelském klášterním kostele Panny Marie, kterou vroucně uctíval. Však mu také dle legend mnohokrát zachránila život. Ač po staletí vzýván jako patron nespravedlivě stíhaných a uvězněných, mezi blahoslavené byl zapsán teprve koncem 19. století.

Roku 2004 zahájil další pokus o kanonizaci plzeňský biskup František Radkovský. Kdo ví, zda-li nakonec úspěšný?

Areál tepelského kláštera je opravdu rozlehlý. Nejstarší částí je románsko-gotický kostel Zvěstování Panny Marie s dvojicí věží. Jižní část tvoří barokní prelatura a konvent, dílo Kryštofa Dientzenhofera, severní pak novobarokní knihovna a muzeum. Hospodářské budovy pocházejí z 15. až 19. století.

Klášter Teplá | zdroj: Profimedia

Husité sice výjimečně klášter nedobyli, zato třicetiletá válka se Teplé nevyhnula. Po devastaci následovala obnova barokní, umožněná mimo jiné zdejšími horkými prameny. Ostatně Teplá stála i u vzniku Mariánských Lázní, které k ní původně náležely. V dobách 20. století nastaly těžké časy znovu.

Za 2. světové války byl z jedné části kláštera vytvořen zajatecký tábor, z druhé pak porodnice tzv. dobrovolných matek pro Říši. Později sloužila Teplá coby sběrný tábor pro německé válečné zajatce.  

Bratři německé národnosti byli po válce odsunuti, roku 1950 klášter zrušen a část zbylých premonstrátů uvězněna. Do Teplé přišla armáda. A využití? Kasárna. Až roku 1989 byl notně zchátralý klášter navrácen svým původním majitelům.

Rokem 1990 nastávají nelehké časy obnovy, jejíž velká část skončila až letos. V rekonstruovaných prostorách má vzniknout kulturně vzdělávací středisko, tzv. Hroznatova akademie.

V plánu jsou výtvarné a řemeslné dílny, hudební a divadelní produkce. Návštěvníci budou moci prozkoumat také systém podzemních odvodňovacích štol či prostory starého vodního mlýna. Připraveno je několik prohlídkových okruhů pro děti i dospělé. Světec by měl určitě radost.