Skutečný Onufrius Veliký žil přes padesát let zcela sám v egyptské poušti okolo roku 400 a je počítán mezi největší askety Východu. Jeho ostatky přivezli do Evropy templáři, část relikvií získal později císař Karel IV. i pro pražskou katedrálu. 

V Kuksu bychom Onufria nalezli spolu s dalším světcem podobného ražení, Juanem Garinem, sv. Janem Křtitelem, Maří Magdalénou a mnoha dalšími barokními sochami v krajině zvané Betlém. Zlonický Onufrius s dlouhými vlasy a vousy po pás postává osamoceně v polích a zádumčivě hledí směrem k městu. Podle legendy pomalu postupuje ke kostelu. Až k němu dojde, nastane konec světa.

Původně socha stávala u chrámu Nanebevzetí Panny Marie, zloničtí se jí ale trochu obávali, a tak načas skončila v místním rybníku. Naštěstí ne natrvalo. Dnes ji můžeme obdivovat na východním okraji městyse nedaleko železniční tratě. Je vidět už zdaleka. Mimochodem v létě si cestou můžete natrhat výborné třešně.

Zlonice však nabízejí zajímavostí vícero. Tak třeba Železniční muzeum v místní části Lisovice.  Nebo starý židovský hřbitov na kraji městečka. A samozřejmě Památník Antonína Dvořáka. Tak se od roku 1954 nazývá bývalý barokní špitál pro vysloužilé úředníky hraběcího rodu Kinských.

Zlonice | zdroj: Helena Kalendová

Vedlejší budova s pěkným názvem Varhaníkovna slouží coby památník Dvořákova učitele Antonína Liehmanna. To on přemluvil skladatelova otce, aby dal malého Antonína raději na muziku než do učení k řezníkovi.

Památník uchovává pramen světlých vlasů Liehmannovy dcery Terezičky, s níž mladý Dvořák často muzicíroval a se kterou ho pojilo nejen přátelské pouto. Skladatel své vzpomínky vtělil do symfonie nazvané Zlonické zvony.

Pro zajímavost - učitel Liehmann je také jedním z předků Jiřího Tichoty, zakladatele proslulého Spirituál kvintetu.

Vedle Varhaníkovny najdeme pamětní síň Eduarda Ingriše. Zdejší rodák, autor nesmrtelné trampské písně Niagara, byl osobou vpravdě nevšední.

Před komunismem utekl do Jižní Ameriky a později se proslavil nejen hudbou, ale i jako fotograf časopisů Life a Time, kameraman a mořeplavec. Dobrodružnou plavbou na balsovém voru podpořil svého přítele Thora Heyerdahla, s Ernestem Hemingwayem spolupracoval na zfilmování knihy Stařec a moře, s Hanzelkou a Zikmundem natáčel v Jižní Americe.

Objemný archiv jeho písemností, fotografií a filmů věnovala manželka Nina České republice. Popel Eduarda Ingriše se vrátil do Zlonic.

Dominantou městečka je krásný barokní kostel stavitele F. M. Kaňky, zasvěcený Panně Marii. Právě na zdejších varhanech hrával mladý Antonín Dvořák. S chrámem se pojí i dosti hororový, avšak pravdivý příběh – koncem 17. století byla do zdejší hrobky pohřbena hraběnka Valkounová z Adlaru.

Smrt však byla pouze zdánlivá. Ubohá žena se marně snažila přivolat pomoc, lidé ale slyšeli plakat duše v očistci. Při přestavbě kostela o třicet let později nalezli hraběnčinu kostru, sedící na posledním schodu přímo pod mramorovou deskou.

A něco příjemnějšího závěrem. Nedaleké "královské město" Slaný nabízí unavenému poutníkovi nejen množství historických památek, ale třeba i posezení v nově otevřeném rodinném pivovaru Antoš při sklenici žitného piva s nezvyklého jména Tlustý netopýr.