Stát dokázal zdanit téměř všechno. Až na vzduch. Ten dýcháme bez poplatků. Zatím.

Z jízdy autem však platíme horentní daně. Pohonné hmoty jsou zatíženy nejen daní z přidané hodnoty, ale i daní spotřební. Když koupíte litr nafty nebo benzínu za třicet korun, odvedete státu 17, respektive 18 korun. Navrch vás stát zkasíruje dálniční daní (pro osobní auta ročně 1500 korun).

Tyto daně jsou rovné pro všechny. Nová daň, kterou zvažuje ministerstvo dopravy a o které jako první informoval Svět motorů, by však dopadla jen na ty méně bohaté, jinými slovy chudší, majitele aut.

Bič na seniory

Ministerstvo dopravy na základě studie konzultační společnosti zvažuje, že rozšíří silniční daň. Cílem je modernizovat vozový park v Česku.

Ministerstvo je znepokojeno tím, že v posledních letech stárne. Češi používají auta, jejichž průměrný věk se blíží patnácti rokům.

V Evropské unii se auta dožívají v průměru 10,7 roku – nejméně v Lucembursku (6,2 roku), nejvíc v Polsku (17,2 roku). Zajímavé ale je, že se průměrný věk aut prodlužuje také v evropském měřítku. Před deseti lety byl na úrovní 8,4 roku. Příčinou je mimo jiné to, že auta vyráběná v posledních dekádách jsou kvalitnější, méně podléhají rzi.

České ministerstvo chce však regulacemi přimět spotřebitele, aby víc kupovali nová nebo aspoň zánovní auta. Pomoci má zmíněná silniční daň, kterou by nově platili nejen podnikatelé, ale také majitelé soukromých automobilů. Byla by odstupňována podle emisní normy, potažmo podle stáří vozu. Vlastníci starších aut by zaplatili víc.

Daň by přitom mohla být až drakonická. Za vlastnictví auta vyrobeného v letech 2000 až 2005 podle normy Euro 3 by našinec mohl ročně zaplatit až 4000 korun, za vůz z let 1969 až 1999 (Euro 2) 8000 korun. Z auta splňujícího Euro 1 z let 1993 až 1995 by se ročně mělo platit až 10 000 korun. Nejhůř by dopadli vlastníci automobilů vyrobených před rokem 1993. Ti by měli ročně státu poslat 16 000!  

Takovým přístupem by stát exemplárně vytrestal majitele s průměrnými a podprůměrnými příjmy, kteří si nemohou dovolit kupovat každé tři čtyři roky nová auta.

Pro mnohé seniory, kteří žijí na venkově, kde je veřejné doprava obtížně dostupná, přitom auto často představuje jediný prostředek, jak se snadno dostat k lékaři, do obchodu, na úřad.

Sešrotujte auto, kupte si kolo

Návrh na omlazení vozového parku, za kterým je cítit mocná lobby automobilek a prodejců i dovozců aut, počítá rovněžs vyššími poplatky za první registraci ojetin z dovozu podle stáří vozidla až do výše 40 000 korun.

Vedle biče ale návrh obsahuje také cukr. Je jím šrotovné. Za ekologickou likvidaci starého auta by jeho majitel mohl dostat až 50 000 korun.

Líbivá věc. Jenže za 50 000 si kvalitní moderní auto nekoupíte, leda kvalitní bicykl. Nu co, v takovém  případě aspoň prospějete přírodě. Čistší auta jsou ostatně jedním z  argumentů, který zvažovanou daňovou koncepcí podporuje.

Jenže tenhle argument stojí na vodě. Emisní skandál dieselgate ukázal, že diesely s Euro 3 jsou ve skutečnosti čistší než diesely konstruované tak, aby vyhověly novější normě Euro 5.

Právě "dieselgate" přiměla v roce 2016 ministerstvo dopravy odložit chystaný systém silničních daní a ekologických poplatků. Jenže návrh se vrací jako bumerang.

Každá miliarda se počítá

Mix daní a šrotovného má dostat na silnice novější a čistší auta. Za plánem však může být také přísun dalších peněz do státní pokladny.

Zvažovaná silniční daň má zahrnout i automobily plnící emisní normu Euro 3, které patří na českých silnicích k nejčastějším. V provozu je jich 1,2 milionu.

Pokud by vskutku byl zaveden čtyřtisícový poplatek za jejich provoz, stát by získal za rok do rozpočtu 4,8 miliardy. A nic by netratil, protože šrotovné pro kategorii Euro 3 zmíněná koncepce nenabízí.

Stát je zkrátka nenažrané zvíře. Jen považte, z benzínu a nafty ročně vybere na DPH přes 40 miliard a na spotřební dani kolem 90 miliard korun. K tomu do státní kasy přiteče téměř pět miliard za dálniční známky a šest miliard zaplatí podnikatelé za silniční daň. K tomu stát shrábne stovky milionů za ekopoplatky a pokuty.

Kdyby, jsou chyby, ale pokud by se z těchto peněz stavěly a opravovaly silnice, byly by dálnice dávno dostavěné a na okreskách bychom jezdili luxusně a nemuseli kličkovat mezi výmoly, případně je přeskakovat. Jenže peníze z motoristů se používají na nejrůznější dotace, na výplaty státních zaměstnanců, na sociální dávky… 

Dvě banality na závěr

Na závěr shrnutí pro politiky, vládní plánovače a experty pracující pro vládu. (Ostatní mohou přeskočit, protože pro většinu z nich budou následující řádky naprosto banální.):

1. Mnozí lidí si nedrží stará auta pro radost nebo ze sentimentu, ale proto, že lepší si nemohou dovolit.
2. Pokud chce vláda podpořit nákup nových (a dražších) aut, nemusí vymýšlet nové regulace a daně, ale nechat lidem víc peněz (méně je danit), aby si mohli nová auta koupit.