Fan Vavřincová, vlastním jménem Věra Němotová (1917 – 2012), se narodila 17. listopadu 1917 jako Věra Peigerová do rodiny ředitele cukrovarů firmy Česká cukerní Vavřince Peigera. S tatínkem měla Věrka, narozená až po osmi letech manželství, velmi pěkný vztah, který bohužel skončil otcovým předčasným úmrtím. Věře bylo pouhých dvanáct let.

Snad i to mělo vliv na její brzký sňatek v dubnu 1935, kdy se v kostele sv. Prokopa na pražském Žižkově tajně provdala za kamaráda z dětství, o jedenáct let staršího Bohumila Němotu (1906 – 1976). Své svatby s "nejlepším mužem na světě" nikdy nelitovala. "Ať jsem udělala cokoliv, bylo to v jeho očích skvělé," říkala. Zůstali spolu po celý život a z manželství vzešly dvě dcery – Felicie a Ivanka.

Němotová složila maturitu na dnes již neexistujícím gymnáziu v pražských Dejvicích a následně po dva roky externě studovala francouzštinu, ruštinu a němčinu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Nerada dělala ze svých postav vrahy

Ve čtyřiceti letech si své jazykové "vybavení" sama doplnila o anglický jazyk, to prý aby mohla v originále číst detektivky Agathy Christie. Sama ostatně dvě také napsala – Vrah a srdcová dáma a Vlk a sedm kůzlátek. Zůstalo ale jen u těchto dvou – měla totiž své knižní hrdiny ráda a trochu jí vadilo, když musela z některého udělat vraha.

Věnovala se především tvorbě humoristické. Odmala si s chutí vymýšlela příběhy, později psala povídky a romány pro dívky jako Pošetilé srdce, Sally dělá kariéru a mnoho dalších. Její díla vycházela v časopisech, občas dostávala i podobu knižní. Měla velký dar psát lehce a bez přepisování, příběh prý měla už od začátku pěkně srovnaný v hlavě. K tomu navíc pečlivě dodržovala denní plán napsaných stránek.

Velký úspěch teprve sedmnáctileté spisovatelce přineslo dílko, kterým se pevně zapsala do povědomí diváků: Eva tropí hlouposti. S původním názvem Patsy tropí hlouposti vycházel humoristický román nejprve na pokračování v časopise Ahoj.

Dílo sedmnáctileté dívky

Příběh trošku potrhlého děvčete, vydávajícího se uloupit návod na pěstování speciální růže pro svou tetičku, zaujal režiséra Martina Friče (1902 – 1968), který podle něj v roce 1939 natočil zřejmě první českou crazy komedii. Děj zasadil do domácího prostředí a hlavní hrdinku přejmenoval na Evu.

Ostatně Frič původně nevěřil, že román je dílem pouze sedmnáctileté dívky. Rozhodl se tedy pro zkoušku, zadal Věře napsání povídky na téma "prsten v zácloně" a odešel. Po brzkém návratu mu autorka předala hotové dílo.

Ke kvalitě filmového snímku přispěla také účast výborných herců, Evičku ztvárnila tehdy sedmadvacetiletá Nataša Gollová, jejího partnera Oldřich Nový, tajemníka hrál Raoul Schránil, tetičku Zdeňka Baldová. Kdo by měl chuť zjistit, jak vypadá nové zpracování známé látky, může si zajít do pražského divadla Na Fidlovačce. Představení Eva tropí hlouposti tam s velkým úspěchem uvádí od února 2014.

Zámeček na splátky obsadilo JZD a Fan šla za soustruh

Za okupace si Němotová psala alespoň do šuplíku, jak se však ukázalo, v poválečné době se jí nevedlo lépe. Po Únoru přišel zákaz psaní a vyvlastnění majetku. Část malého zámečku v Sudovicích u Nového Knína, který si manželé Němotovi v roce 1946 zakoupili na splátky, obsadilo JZD, navíc přibyli dosazení nájemníci.

Jejich neopatrností zámeček v padesátých letech vyhořel, když si jeden z nich vařil povidla a způsobil požár. Oheň naštěstí spatřil kolemjdoucí vracející se pozdě v noci z restaurace, všechny probudil a povolal místní hasiče. Ti si nejprve zapomněli stříkačku, posléze přijeli s příliš krátkou hadicí. Inu, scénky jak z černé komedie. Nakonec museli dorazit pražští kolegové, jen už neměli moc co hasit.

Dalších dvacet let nesměla spisovatelka s pseudonymem Fan Vavřincová publikovat, zato ji čekal "výrobní proces" – soustruh, šití rukavic, později si polepšila na úřednici a účetní. Kvůli "špatnému původu" nemohly studovat ani její dcery.

Legendární sitcom Taková normální rodinka

Teprve koncem šedesátých let začala znovu psát. Tehdy ji oslovila televize s nabídkou vytvoření scénáře k veselohře. Ano, na svět přichází Taková normální rodinka, náš zřejmě první sitcom o soužití čtyř generací ne zcela typické rodiny Hanákových, k němuž prý autorku inspirovali vlastní příbuzní. Původně jednorázová komedie, později osmidílný seriál režiséra Jaroslava Dudka.

K diváckému úspěchu znovu přispěli výborní herci: Marie Rosůlková, Zdeněk Řehoř a Dana Medřická, Eduard Cupák s Janou Štěpánkovou, Jaromír Hanzlík, Daniela Kolářová, Jiřina Šejbalová. Naposledy se před kamerou objevil Oldřich Nový, jehož účast v seriálu si Fan Vavřincová vyprosila a kterému roli účetního Koníčka napsala přímo na tělo. Pro zajímavost – babičkou měla nejprve být Ljuba Hermanová, malíře Hamouzka zase původně hrál Pavel Landovský, kterého záhy nahradili režimně přijatelnějším Jaroslavem Moučkou.

Po osmi dílech Rodinka skončila. Témata měla být více ideologická, postavy aktuálnější, "raubíře" chtěli předělat na pionýry. Autorka to vyřešila stejně jako v době okupace, odmítla. Do strany nevstoupila, do Svazu spisovatelů také ne. A opět měla utrum. Jen tu a tam jí něco málo zadali. Počátkem let osmdesátých vytvořila scénář k slovenské komedii Ako sa neoženiť či pro cyklus Ako to bolo naozaj, občas psala scénky do kabaretů a silvestrovských pořadů.

Po revoluci už pod svým jménem

Zákaz ukončil teprve rok 1989. Už pod svým jménem vydala Věra Němotová ještě několik nových titulů, později i pokračování Rodinky, které už ale nemělo takový ohlas jako předchozí seriál. Z roku 1991 pochází dokument režiséra Ivo Paukerta s názvem Fan Vavřincová.

Fan Vavřincová zemřela 16. prosince 2012, pouhý měsíc po oslavě svých pětadevadesátin. Až do konce života byla velmi činorodou a vitální dámou. Pohřbená je v Novém Kníně, kde její jméno nese i jedna z ulic nedaleko zámečku Sudovice, navráceného rodině Němotových v restituci.

Jak pravila herečka Jana Štěpánková, starší dcera Pavla z "Rodinky": "Byla tak trošku z minulého století, a to se nám líbilo. Odešel s ní kus jedné epochy."