Anglický letoun přinesl do Čech v noci z 27. na 28. dubna 1942 kromě Dvořáka také členy operací Bioscop a Bivouac. Úspěšný seskok se uskutečnil u obce Požáry na Křivoklátsku. Sedm mladých mužů ukrylo přinesený materiál i padákové soupravy, a vydalo se za svými úkoly. Dvořáka navíc čekalo ukrytí radiostanice, kterou zahrabal na nedalekém poli. Jak se ukázalo později, bohužel špatně.

Otec Oldřicha Dvořáka (1923 – 1942) a jeho tří sourozenců byl železničářem, díky čemuž se rodina často stěhovala. Není tedy divu, že se narodil v Trenčíně, základní školu a část gymnázia absolvoval v Žilině a nakonec se ocitl v Brně, kam museli odejít po vyhlášení Slovenského státu.

Mladík záhy došel k rozhodnutí zapojit se do odbojové činnosti. V lednu 1940 vyrazil tajně přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Bejrút do Francie, odkud byl v červnu téhož roku poslán do Anglie. Tady Oldřicha vybrali k plnění "zvláštních úkolů", absolvoval základní sabotážní, poté parašutistický a telegrafický kurz, a už coby svobodník byl přidělen na radiovou ústřednu. Dvaadvacátého dubna 1942 byl mladý muž ustanoven jediným členem operace Steel.

Špatně uschovaná vysílačka

Co bylo jejím cílem? Svobodník Dvořák měl doručit záložní radiostanici, náhradní součástky k vysílačkám, zásobu jedových kapslí pro případ zajetí, a navíc navázat spojení s Alfrédem Bartošem, velitelem odbojové skupiny Silver A.

Po úspěšném seskoku spolu s členy Bioscopu a Bivouacu ukryl kombinézu a padák, ponechal si pouze jedové kapsle a náhradní díly pro radiostanice. Vysílačku uloženou v kufříku zabalil do nepromokavé plachty a uschoval na poli poblíž místa seskoku.

Bohužel nedostatečně hluboko. Tak se stalo, že ji hned druhého dne nalezl místní rolník, který se podle zákona schválnosti vydal vláčet právě toto pole. Informaci obdrželi četníci, a následně kladenské gestapo. To po pečlivém prohledání okolí objevilo i sedm padáků plus operační materiál obou skupin.

Předal alespoň jedové kapsle

Nic netušící Oldřich se zatím vydal na záchytnou adresu do Lázní Bělohrad. Byt zdejšího knihtiskaře Jana Vojtíška, později s celou rodinou i jediným zaměstnancem popraveného v Mauthausenu, sloužil coby zpravodajská přepážka i dispečerská ústředna pro paradesanty první vlny.

Vojtíšek vyslal mladíka ke Krupkům do Pardubic, kde měl velitelské stanoviště Alfréd Bartoš (1916 – 1942), velitel výsadkové skupiny Silver A, spolupracující mimo jiné s Anthropoidem při atentátu na Heydricha. Bartoš si převzal jedové kapsle i náhradní díly, a vyslal Oldřicha pro ukrytou radiostanici. Ta už byla ovšem v rukou kladenského gestapa, a Dvořák se s nepořízenou vrátil zpět k Bartošovi.

Mladík byl poslán na Berounsko do Cerhovic k majiteli starého pivovaru Čeňku Šillingerovi (1896 – 1942. 1942), který za 1. světové války působil jako nadporučík československé legie ve Francii a nyní byl v odboji jako vedoucí I. skupiny Obrany národa v úseku Komárov – Cerhovice – Zbiroh. V pivovaru ukrýval ilegální radiostanici, kterou obsluhoval bývalý telegrafista legendárních Tří králů František Peltán (1913 – 1942), ukrývající se zde od jara 1942 pod krycím jménem Karel Zeman.

Obklíčený pivovar a vesnice, co mohla dopadnout jako Lidice

Ne dlouho, 30. června večer přijelo gestapo. Obecním rozhlasem byl vyhlášen zákaz vycházení a Cerhovice obklíčili vojáci, do místního višňového sadu byla dokonce umístěna děla, mířící na obec.

Šillinger s Peltánem ještě na poslední chvíli pálili kompromitující dokumenty. Gestapáci se snažili proniknout dovnitř přes vrata pivovaru. Došlo k přestřelce, při níž byl jeden z nich zastřelen.

Oba odbojáři uniklo skokem z okna a utíkali směrem na Drozdov. Zatím gestapo odvázalo od boudy Šillingerova bernardýna, kterého poslalo po stopě jeho pána, a střelci v tu stranu stříleli z kulometu. U křížku na polní cestě zasáhl jeden z nábojů Šillingera do zad. Když viděl, že neunikne, zvolil raději smrt vlastní zbraní.

Manželku Bohdanu zatkli a popravili o tři dny později v pankrácké věznici. Místní obyvatelé si prožili několik dní strachu, obávajíce se podobného osudu jako lidičtí nedlouho předtím (Lidice byly vypáleny 10. června a Ležáky 24. června). Cerhovice naštěstí zůstaly ušetřeny.

Mistr útěků Peltán

František Peltán gestapu unikl, popáté a naposledy. Ostatně jeho útěky se staly legendárními – s Václavem Morávkem sjel kdysi ze čtvrtého patra obklíčeného domu po ocelovém anténním lanku, jindy se ho gestapu nepodařilo zaměřit, neboť v poslední chvíli přerušil vysílání kvůli přetékající vaně, v jiném případě úspěšně uprchnul v převleku za železničáře.

Plzeňští členové ÚVODu (Ústřední vedení odboje domácího) propašovali Peltána v pivním sudu do Prahy. Tady jej však štěstí opustilo - 11. července padl spolu s "Lišákem" Rudolfem Marešem, jedním z vůdců ÚVODu a spolupracovníkem Tří králů, do léčky nastražené gestapem v Kinského sadech.

Při následné přestřelce zasáhli Peltána do hlavy a Mareš utrpěl průstřel břicha. Raněné převezli do SS lazaretu v Podolí, devětadvacetiletý František Peltán však už nenabyl vědomí a 20. července 1942 zemřel.

Mladí hrdinové

A Oldřich Dvořák? I ten se zachránil, ale také jen nakrátko. Doufal, že se mu podaří informovat londýnský zpravodajský odbor o likvidaci radiové sekce ÚVODu, a bez organizačního i materiálního zajištění se pokusil o útěk na Slovensko. Dostal se až k hraničnímu pásmu, při pokusu překročit protektorátní hranici byl však u obce Radošovce u Skalice 9. července 1942 (někdy uváděno 10. července) zastřelen četníky. Bylo mu osmnáct let.

Ani členové Bioscopu a Bivouacu , vybraní pro destrukční akce v továrnách a na vybraných tratích Moravy, nedopadli lépe. Úkolem Bioscopu byly sabotážní akce na železnici v prostoru Vlárského průsmyku a v oblasti zbrojovky ve Vsetíně, Bivouac měl působit na Přerovsku a vyřadit z provozu brněnskou teplárnu a elektrárnu.

Zahynuli všichni – z Bioscopu dva v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje spolu s dalšími výsadkáři, třetí sebevraždou. Popraveni byli také všichni tři mladí muži z Bivouacu. Nebyli o mnoho starší než Oldřich Dvořák…