Češi zatratili maršála Radeckého, Američané generála Leea. Jaký je v tom rozdíl?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Češi se zbavili sochy jednoho ze svých nejslavnějších vojevůdců – maršála Radeckého. Američané jdou v jejich stopách, když likvidují sochy jižanského generála Leea.

Pomník maršála Radeckého v dolní části Malostranského náměstí

Pomník maršála Radeckého v dolní části Malostranského náměstí,zdroj: Profimedia.cz

Mnozí Američané začínají své dějiny vidět obdobně jako Češi - černobíle. Odstraňují z veřejných míst sochy generála Roberta Leea, velitele konfederačních (jižanských) vojsk v americké občanské válce (válce Severu proti Jihu, 1861-1865).

Čím se Lee provinil? Stál na špatné straně. Stejně jako maršál Radecký, celým jménem Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče, jehož pomník odstranili Češi z pražské Malé Strany už před 98 lety, v roce 1919.

Jak Lee, tak Radecký patří mezi nejuznávanější vojevůdce devatenáctého století. Oba se výrazně zapsali do historie svých zemí. A oba se stali oběťmi zjednodušeného výkladu dějin.

Leea pokládají někteří Američané, zejména Afroameričané, za symbol zotročení černochů. Radeckého prohlašovali čeští vlastenci za přisluhovače Habsburků – "zotročovatelů Čechů".

Geniální stratég ze Sedlčan

Maršál Radecký, rodák z Třebnice, které jsou dnes součástí Sedlčan, se vyznamenal v bojích s osmanskou armádou a podílel se na porážce napoleonské Francie. Vypracoval strategii spojených armád Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska ve vítězné bitvě u Lipska, po které Napoleon odešel do vyhnanství na ostrov Elba. Nehynoucí slávu (ve Vídni) si však vydobyl především sérií vítězných bitev v severní Itálii.

V roce 1858 byl maršálovi odhalen pomník na tehdejším Štěpánském náměstí v Praze, dnešním Malostranském náměstí. Socha od Christiana Rubena a bratrů Maxových tam vydržela 61 let, do roku 1919. Vznik Československa přežila jen o několik měsíců.

Vedení Prahy dalo sochu odstranit. Vyšlo vstříc jak "vlastencům" razícím heslo "co je rakouské, je špatné", tak italské ambasádě, která získala sídlo v blízkém Thunovském paláci. Italským diplomatům pomník zhotovený z roztavených italských děl hýbal žlučí.

Bronzová 6,7 metrů vysoká socha byla rozebrána a přenesena do Lapidária Národního muzea  na Pražském výstavišti. Tam zůstala dodnes.

A Radecký? Sešel z očí, sešel z mysli. Slavného vojevůdce připomněli až v osmdesátých letech minulého století cimrmanologové, kteří v semináři před hrou "Vražda v salonním coupé" bavili národ nápadem "postavit na místě pomníku maršála Radeckého, tohoto českého pomahače  Habsburků, pomník Járy Cimrmana, který Habsburkům nikdy s ničím nepomohl". A laskavou legraci si z Radeckého (i českých vlastenců) udělali ještě v Českém nebi (2008).

O návrat sochy na Malostranské náměstí v posledních letech usiluje Spolek Radecký Praha. Pražské zastupitelstvo je proti. Stropnický junior před dvěma lety vzkázal, že "návraty habsburských pomníků do veřejného prostoru nejsou na místě".

… a další z Virginie

Také generál Lee se pro leckoho stal symbolem útisku. Navíc ho vzývají a uctívají ho suprematisté (zastánci nadřazenosti bílé rasy), neonacisté i trotlové z Ku-klux-klanu. Tedy ti, kteří vyprovokovali střety ve virginském Charlottesville, kde radní hlasovali pro to, aby z místního parku byla odstraněna Leeova socha.

Jistě, Lee jako vlivná osobnost z amerického jihu nekladl černochy na roveň bělochům. Byl proti tomu, aby měli hlasovací právo. Říkal, že populaci dovezenou z Afriky je nutné nejprve zcivilizovat. V dopise z roku 1856 však nazval otrokářství "morálním a politickým zlem".

Generál Lee bojoval na straně "otrokářského" Jihu. Ale občanská válka se nevedla jen o otroctví. Válčilo se o míru autonomie států, a s tím i o daně nebo cla. A také za právo na odtržení.

Lee několik desítek otroků vlastnil. Jenže práce otroků až do konce občanské války využíval kdekdo. Třeba vrchní velitel Unie (Severu) a pozdější prezident Ulysses Grant.

Do občanské války se přitom Lee nehrnul. Krátce před tím, než propukla, mu prezident Abraham Lincoln nabídl, aby velel vojskům Unie. Lee, který už dřív prokázal velitelské schopnosti ve válce s Mexikem, váhal, dokud jednotky Severu nevtrhly do jeho rodné Virginie. V té chvíli v něm převážil patriotismus a generál se postavil do čela konfederačního vojska. Se svými jednotkami pak dokázal vzdorovat početnějším oddílům Severu.

Lee je zmiňován jako stratég ve vojenských učebnicích a v nejprestižnější americké vojenské akademii ve West Pointu jsou po něm pojmenována kasárna.

 Černý muž pod bičem otrokáře…

Twitterový účet Donalda Trumpa je dokladem, že demokracie vám negarantuje osvíceného vůdce. Mám však za to, že jeden z Trumpových tvítů by se dal tesat do kamene, byť vychází z osvědčeného citátu klasika. Píše se v něm: "…nemůžete změnit historii, ale můžete se z ní poučit. Robert E Lee, Stonewall Jackson – kdo je další (na řadě po Leeovi) - Washington, Jefferson?" ("...can't change history, but you can learn from it. Robert E Lee, Stonewall Jackson - who's next, Washington, Jefferson?")

George Washington, první americký prezident, i prezident s pořadovým číslem 3 Thomas Jefferson, hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti, vlastnili otroky. Washington byl bohatý muž – ale jen díky práci otroků. Měl jich 316!

Otázka, zda Američané jednou budou strhávat také sochy těchto "otrokářů", je proto na místě. Američané by se taky sami sebe mohli zeptat, zda by byli ochotni přejmenovat své hlavní město.

K tomu přidám (a ponechávám bez odpovědi) další dvě otázky: Je generál Lee odpovědný za to, že ho uctívá i nekulturní spodina? Je přiměřenou reakcí na povyk rasistické lůzy v Charlottesville likvidace všech soch a symbolů spojovaných s konfederací?

A nahlíženo z Česka analogická otázka: Provinil se snad Radecký tím, že se stal rakouským hrdinou, kterému ve Vídni na Ringstrasse postavili pomník a na jehož počest Johann Strauss starší složil Radeckého marš?

Ven z muzea!

Ve Stone Mountain (Kamenné hoře), žulovém monolitu tyčícím se nad rovinou americké Georgie, je vytesán největší plochý reliéf na světě (23x48 metrů). Zobrazuje hned tři hrdiny Jihu. Kromě Leea, také dalšího generála Thomase Jacksona a Jeffersona Davise, prvního a jediného prezidenta Konfederovaných států amerických.

Před dvaceti lety jsem seděl v zahradní restauraci přímo pod tímto gigantickým reliéfem a bavil se s průvodkyní Rhondou, černoškou z Pensylvánie. Nedalo mi, abych pod jižanskými ikonami neprohodil pár vět o českých trablech s dějinami a se sochami.

Když jsem se Rhondy ptal na názor na sochy ve skalním masivu, lehce se pousmála. Pravila, že v americké historii jsou věci, které by Američané neměli následovat. Vyslovila ale myšlenku, že by měli mít "historii na očích – tak, jako tady v Georgii".

Doufám, že Rhonda tenhle názor sdílí dodnes. A myslím, že i Češi by měli mít své dějiny na očích. Začít by mohli třeba návratem maršála Radeckého z muzea na Malostranské náměstí. Copak by si nezasloužil vyvětrat?

Tagy: Česko zahraničí domácí Spojené státy dějiny a fakta populace a společnost české dějiny

Zdroje: Vlastní