• Jaké byly tvoje zkušenosti, když jsi vedl Českou středoškolskou unii, ať už třeba na úrovni krajů, ministerstva školství nebo dalších státních organizací? Byli vstřícní, nebo jste spíš museli hodně bojovat o to, aby se s vámi bavili, případně vám leccos odkývali a slíbili, ale pak z toho nic moc nebylo?

Jedno z mých zjištění z té doby bylo, že má smysl to zkusit. Že když člověk někomu napsal, nějakému poslanci nebo i ministrovi, oslovil ho, jsme ČSU, zastupujeme studenty, chceme něco probrat, máme určité návrhy, minimálně byli ochotní se sejít, a pak z toho vylezly právě i konkrétnější výsledky. Třeba změna školského zákona.

Drobně se posílila pravomoc samospráv, kdy dřív tam bylo zakotvené to, že samospráva může přijít za ředitelem a sdělit mu nějaký podnět. Dnes je úprava, že samospráva může přijít za ředitelem a sdělit mu podnět a on má povinnost na něj písemně zareagovat, což už oproti dřívějšku je posun, když samospráva bude chtít něco dělat. A to se právě podařilo díky tomu, že ČSU navázala kontakt s tehdejší poslankyní Ninou Novákovou, vznikla tam spolupráce, na základě které se to drobné ustanovení aktualizovalo, Takže ochota jednat, bavit se o těch věcech tam docela byla.

• Máš zprávy o tom, jak to konkrétně funguje na školách? Přijali to ředitelé pozitivně, nebo to bylo spíš jim navzdory? Jak vůbec ředitelé reagují na samosprávy? Jak moc se to na školách musí probojovávat?

Myslím si, že tam, kde studenti chtějí, aby samospráva vznikla a začala fungovat, ředitelé s tím ve většině případů nemají problém. Jsou samozřejmě případy, kdy byli ředitelé, kteří nechtěli, aby tam samospráva byla, a vším to studentům znepříjemňovali, komplikovali atd. Ale ve většině případů to, zda někde funguje, nebo nefunguje studentská samospráva, je dané spíš aktivitou, nebo neaktivitou studentů z konkrétní školy, ne že by jim v tom někdo bránil. A jsou naopak i školy, kde ředitelé a učitelé to třeba aktivně podporují.

Přijde ředitel a řekne: "Chtěl bych, aby tady vznikla studentská samospráva." A zkusí na tom něco odpracovat, povzbudit studenty k aktivitě, protože hlavní význam samosprávy samozřejmě není v tom, že by řídila školu, byť samozřejmě o některých drobnostech může rozhodovat, některé věci může iniciovat, ale její primární význam je zase v tom, že studenti se v ní sami můžou hrozně moc naučit. Pro řadu z nich je to první kontakt s veřejným vystupováním, se snahou se organizovat a zapojovat se do veřejného dění, byť takového poloveřejného na jejich škole.

Teď třeba v Kamenici, protože jsem byl nešťastný z toho, že máme gymnázium a základní školu, jejímž zřizovatelem je město, kde studentská samospráva dosud nefungovala, když jsme se jako zřizovatel bavili s panem ředitelem, co bude mít od nás za úkol v letošním roce, jeden z úkolů, který mu rada města stanovila, je to, že by se měl pokusit zaktivizovat studenty, aby tam vznikl školní parlament, nějaká školní samospráva. Takže doufám, že to k něčemu povede.

• Názory, které na tuhle oblast má bývalý předseda sněmovního školského výboru Václav Klaus mladší, jsou podle tebe ojedinělé? Dovedu si představit, že většina rodičů má pocit, že ve škole se má učit, a ne působit ve školních parlamentech.

To je zaprvé nepochopení toho, že student se ve školním parlamentu naučí často daleko víc než na hodině občanky, protože si tam ty věci vyzkouší prakticky. Když se píšou stanovy školního parlamentu a začnou v něm fungovat a pracovat, je to lepší než celá občanská výchova na střední škole. To je jedna věc.

Druhá věc je, že Václav Klaus mladší je starý provokatér a polovinu věcí, které píše a říká, nemyslí vážně. Moc dobře si vzpomínám, že poté, co jsem skončil, ho ČSU měla na diskuzi. Tehdy byl poradcem předsedy ODS Petra Fialy. Byl tam s Jiřím Zlatuškou, který byl předsedou školského výboru v předchozím volebním období.

Václav Klaus mladší byl účastníkem akce, kterou pořádala Česká středoškolská unie, proti které má teď tendenci se vymezovat. Normálně tam přišel, diskutoval a všechno fajn. Takže si myslím, že teď akorát hledá něco, do čeho si píchnout a napadlo ho tohle, ale jinak že by on sám měl něco výrazného proti? Nevím.

Jan Papajanovský | zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

A samozřejmě to, že ve škole se má primárně učit, je pravda. Ale je to právě o tom, co je to učení. Jestli je učení 45 minut poslouchat na hodině, anebo jestli je učení všechno, co student dělá třeba i mimo školu. Tak by to mělo být chápané. Jako studenti na gymplu jsme s tím také velmi zápasili, když jsme jezdili na různé akce mimo školu.

Sem tam to znamenalo zmeškat písemku nebo nebýt dva dny ve škole, a býval s tím velký problém: Neučíte se, jedete na dva dny na diplomatickou simulaci, dva dny probíráte mezinárodní politiku, takže se neučíte. Jak neučíme? My se tam učíme a dává nám to třeba víc než některé věci tady ve škole.

Nechtěl bych generalizovat. Myslím, že většina učitelů je s tím už dnes v pohodě, ale pro některé učitele je tohle těžké si připustit, protože by to znamenalo připustit si, že nemají monopol na vzdělávání, že student se může docela dobře v některých oblastech vzdělávat i bez nich a v některých oblastech i líp.

• Když jsem zmínil Václava Klause mladšího: Kdyby se přece jen jednou stal ministrem školství, myslíš, že by ve skutečnosti byl méně radikální, než jak se teď jeví z jeho článků?

Ano, to si myslím, na tisíc procent. Podle mě by jako ministr školství neudělal skoro nic, protože proti sobě zvládne všechny poštvat. Psal by výbušné sloupky, sem tam hodil bombu do novin, ale jinak by jeho ministrování mělo buď hodně krátké trvání, anebo klidně dlouhé, ale nic moc by se mu nepovedlo, protože být ministrem předpokládá schopnost týmové spolupráce: ať už uvnitř úřadu, který má určitou setrvačnost, anebo potom i navenek do vlády atd.

Myslím si, že Václav Klaus mladší, alespoň jak se prezentuje, toho není příliš schopen. Otázka je, kdyby třeba dostal šanci, jestli by zvládl potlačit svoje nutkání být radikálním solitérem, ale pak by ani tolik nevadilo, že by ministrem školství byl, kdyby přestal být radikálním solitérem, aby něco na ministerstvu dokázal.

Alternativní vzdělávání jako konkurenční výhoda

• Jak moc je téma školství, vzdělávání i teď v tvé současné pozici starosty pro tebe důležité, z hlediska města, regionu, jehož je součástí? Říkal jsi, že máte v České Kamenici základní školu a gymnázium.

Pro nás je vzdělávání jedno z úplně nejdůležitějších témat. Řešíme problém, že Kamenice se pomalu vylidňuje, obyvatelé ubývají. Ve městě naší velikosti to už nikdy nebude tak, že by tam všichni lidé bydleli a pracovali. Takže smířit se s tím, že lidé budou dojíždět za prací z Kamenice, to je první potřebný krok. Pak druhá věc je to, že když už budou z Kamenice dojíždět za prací, je potřeba, aby tam chtěli bydlet, žít. To znamená nabízet jim co nejkvalitnější veřejné služby.

A podle mě jedna z naprosto klíčových veřejných služeb je právě vzdělávání. Předpokládám, že když se mladá rodina rozhoduje, v kterém z měst děčínského okresu postaví rodinný domek a kde budou bydlet, jedno z nejdůležitějších kritérií je, jak kvalitní je tam škola, školka atd. Respektive kdybych já se teď rozhodoval, bude pro mě důležité, jestli moje dítě bude chodit do školy, která má dobrou pověst, je skvěle vybavená, kde je fungující ředitel, nebo do školy, která má pověst opačnou.

To je důvod, proč vzdělávání věnujeme velkou pozornost a proč bychom u nás také chtěli rozšířit možnost alternativního vzdělávání, což by opět byla určitá konkurenční výhoda. Chceme zřídit asi ne úplně lesní školku, ale - dejme tomu - lesní třídu v klasické školce, aby to byla alternativa pro rodiče, kteří jdou tímto směrem. Rovněž bychom chtěli podporovat specializaci gymnázia na přírodovědné obory.

Standardně jsou zřizovatelem gymnázií kraje, ale v České Kamenici je z historických důvodů zřizovatelem město, což znamená, že linka mezi radnicí a školou je mnohem kratší, než je z Ústí nad Labem na běžné gymnázium v kraji. Vnímám jako konkurenční výhodu, že obec je schopná vedení školy, když chce něco dělat, a náš ředitel má zájem některé věci dělat, víc podpořit, protože to není jedna škola ze 150, ale je to ta naše škola, kterou máme v úmyslu nějak rozvíjet a šperkovat.

• Takže vaše možnosti snažit se zvyšovat kvalitu škol, jejichž jste zřizovatelem, jsou relativně velké.

Jsou obrovské. Jde o to, že financujeme školu ve smyslu ne platů učitelů, ale kompletně provozně a investičně. To je jedna role, péče o materiální zázemí školy. Zároveň jsme ochotní podpořit školu penězi, které by jinak nedostala. Je to takový ten klasický problém, když učitel udělá něco navíc, rozjede například nějaký kroužek, na některých školách ho za to není možné zaplatit, protože jedna kolonka nevychází a nedá se to tam přelít, když to takhle velmi zjednoduším.

To byla třeba věc, kterou jsme našemu panu řediteli nabízeli: Když budete mít pocit, že máte aktivní pedagogy, kteří tady se studenty rozjedou, že budou dělat něco navíc, jsme ochotní to zaplatit, byť nám to úplně nepřísluší. A to krajské gymnázium nikdy takovou možnost mít nebude, protože kraj má škol 150, a kdyby jedné peníze navíc dal, musel by odůvodnit, proč těm 149 nedal. Anebo by je musel dát všem, ale to už se zase bavíme o jiných penězích.

• A nebylo by lepší, aby zřizovatelem škol byla spíš města než kraje? Zní to celkem logicky, aby to tak fungovalo.

Jsem velký odpůrce krajů. Myslím si, že samosprávné kraje nedávají smysl, že bychom samosprávné kraje v České republice mít neměli. V tom se zase mimochodem asi shodnu s Václavem Klausem mladším, protože ten podle mě také říká, že kraje jsou zbytečné, že stačí obce a stát. Ukázalo se, že samosprávné kraje nejsou moc dobrým řešením, že jsou relativně neprůhledné a od lidí daleko.

Zároveň o mnoha věcech nerozhodují, protože nemají moc peněz třeba ve srovnání s obcemi na počet obyvatel. Ale když nefungují, může to působit velké problémy. A napravit nefungující kraj je mnohem těžší než napravit nefungující obec. Kdyby někdo někdy nad tím přemýšlel, tak zrušit kraje a část kompetencí převést na obce a část kompetencí naopak převést výš na stát by podle mě mohlo fungovat.

• Když vezmu konkrétně Ústecký kraj, do kterého spadáte, z pohledu České Kamenice: Nakolik s ním spolupracujete, nespolupracujete? Je ideální, když Ústecký kraj a Česká Kamenice si sebe moc nevšímají, nebo kraj k něčemu potřebujete?

Kraj rozděluje například spoustu peněz na financování sociálních služeb nebo na školy, takže do nějakého kontaktu tam obec, respektive její příspěvkové organizace jdou. Ale ve většině případů kraj funguje jenom jako takový přerozdělovač, což není něco, co se dá řešit na politické úrovni. Probíhá to spíš na úrovni úřednické. A pak je otázka, proč to nemá probíhat rovnou z Prahy z ministerstva práce a sociálních věcí.

Jan Papajanovský | zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

A pak na politické úrovni, kdy dává smysl, aby spolu jednal starosta a hejtman, má kraj relativně málo možností. Před časem jsme měli hejtmana na návštěvě v Kamenici, hned po volbách jsem ho pozval, aby se přijel podívat. Bavili jsme se, ukazovali jsme mu město a na závěr jsme se vyjádřili, že bychom byli rádi, kdyby kraj podpořil aspoň malou dotací opravu domova pro seniory, který v České Kamenici zřizujeme.

Je to náš kamenický domov pro seniory, zhruba 50 procent kapacity je však využito lidmi mimo Kamenici, protože funguje spádově. Na platy dostáváme peníze od kraje, které je pokryjí, ale celý provoz a investice je na obci, včetně 50 procent investic a provozu, které nejdou za našimi občany a které nemáme kryté žádnými příjmy. V tom jsem konkrétně požádal kraj o pomoc. Možná určitou podporu dostaneme, ale že by obce kraje potřebovaly a byla tam úzká koordinace, to ne.

• Na úrovni kraje nevnímáš nějaké problémy nebo něco, co by tě rozčilovalo a do budoucna třeba motivovalo se politicky angažovat na krajské úrovni?

Ne, nemyslím si, že krajská úroveň je zajímavá. Samozřejmě, že jsou asi líp fungující kraje a hůř fungující kraje, ale to je pak vidět spíš na neformální úrovni, kdy kraj může obcím pomáhat například metodicky, radit jim, motivovat je k čerpání dotací atd. To asi ano. Jinak si však nemyslím, že by kraje byly velké terno.

• A z pohledu rozvoje vašeho regionu, aby se odtamtud lidé nestěhovali, a nejenom z České Kamenice, ale vůbec z vašeho regionu, co se dá dělat? Chápu, že největší páky v tom asi nemá kraj, ale stát jako takový.

Přesně tak.

Příspěvek k bohatnutí už bohatých regionů

• Jaké tam vidíš možnosti?

Musejí do něj jít veřejné peníze. Mně se velmi líbí, co o tom říká náš senátor Zbyněk Linhart. Nedávno na to měl prezentaci, ze které krásně vyplynulo, jak blbě u nás dopadly evropské fondy. Když se udělá statistika, kolik peněz šlo kterým krajům, respektive kterým regionům, vyjde z toho, že nejvíc evropských peněz skončilo na jižní Moravě, která je bohatým regionem a je na tom dobře. Takže je na tom ještě líp. Vzhledem k tomu, že na tom už předtím byl dobře, byly tam lépe fungující obce, které byly schopné peníze líp vyčerpat. Kraj jim v tom třeba poskytl podporu atd.

Eurofondy mají sloužit k vyrovnávání regionálních rozdílů a výsledek jejich působení v České republice po 14 nebo 15 letech je takový, že rozdíl mezi Ústeckým a Jihomoravským krajem se ještě výrazně zvětšil. Když jsou tady velké veřejné peníze, které by měly jít do nejproblematičtějších regionů a šly do regionů nejbohatších, pak se nejproblematičtější regiony asi nestanou nejbohatšími. A jde opravdu o to, že když jsi na jižní Moravě na malé obci a pak v malé obci u nás, jedna obec bude mít krásně opravené náměstí, chodníky, novou hasičárnu atd., kdežto obec u nás to mít nebude.

A není to o tom, že by se konkrétní člověk rozhodoval, jestli bude bydlet tam nebo tam kvůli hasičárně, ale je to o celkovém nastavení regionu. Když je považovaný za chudý a neperspektivní, pak to má takový sebenaplňující efekt a lidé odtamtud odcházejí, kdežto když je považovaný za bohatý a fungující, zůstávají tam. A to je teď potřeba udělat v Ústeckém kraji. Proto tam musí ve velkém téct veřejné peníze, veřejné investice.

• A vnímáš politickou vůli - ať už ze strany vlády nebo některých politických stran či aspoň konkrétních politiků, kromě vašeho senátora - s tím hnout? Ještě než se Dominik Feri stal poslancem, říkal mi něco o Marshallovu plánu pro Ústecký kraj. Mám pocit, že se o tom mluví, ale existují reálné snahy s tím něco dělat?

Začal fungovat program RE:START, kdy se vypsalo pár dotačních titulů, které jsou určené jenom pro tři nejproblémovější kraje. Anebo potom funguje, že v jiných dotačních titulech jsou žadatelé z problémových regionů zvýhodněni, ale jsou to v zásadě drobné.

To, o čem se teď jedná a co je velké téma, je budoucí nastavení eurofondů v dalším období, protože velké investiční peníze v České republice jsou jenom evropské fondy. Jde přesně o to, jestli budou moct dál téct na jižní Moravu, pak jich většina nateče tam, anebo jestli by třeba eurofondy, které by směřovaly do České republiky, měly z většiny jít jenom do nejchudších regionů, protože ty skutečně potřebují pomoc.

• A to je balík peněz hlavně na infrastrukturu, nebo všechno možné?

To je všechno možné. Je to další programové období, které začíná v roce 2021. Česká republika teď s Evropskou komisí řeší nastavení toho programu, které může být jako doteď, což znamená, že celá republika může čerpat, a pak Moraváci vyhrají. Anebo může být takové, že pevná kvóta, část peněz bude směřovat jen do nejchudších regionů. Potom je šance, že se s nimi konečně pohne. A to je právě velké téma našeho senátora Zbyňka Linharta, což je bývalý dlouholetý starosta Krásné Lípy, jedné z obcí, která docela funguje, a ten za to teď velmi bojuje.

• Když se ještě vrátím k tobě. Co se týče tvého profesního působení: učil jsi na střední škole.

Dokonce i na základce. Byla to střední škola a základka zároveň.

• Kromě toho ještě studuješ na Právnické fakultě UK. To je dráha právní a teď máš ještě dráhu politickou. Možná je předčasné se na to ptát, ale láká tě do budoucna kombinovat všechny ty směry, nebo některý z nich tě zajímá víc?

Opravdu nevím. Ještě jsem vedle toho dělal na ministerstvu financí analytika a zabýval se finančním trhem, tam mě to také velmi bavilo. Mám právě problém, že skoro všechno, co dělám, mě hrozně baví, takže pak rozhodovat se, co budu dělat, je dost těžké.

Jan Papajanovský | zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

Mám spíš tendence nechávat věci plynout. To, že se stanu starostou, jsem neplánoval. Šel jsem do voleb, chtěli jsme je vyhrát, ale na sebe jsem při tom příliš nemyslel. A když to pak dopadlo takovým výsledkem, jaký jsme měli, bylo jasné, že jdu dělat starostu. Uvidíme za dva roky, až se začneme bavit o dalších volbách. Jestli si řekneme 'bylo to dobré, chceme ještě pokračovat', nebo 'ne, zabalíme to'. To bude asi to nejdůležitější rozhodnutí, a potom nevím. Záleží to na tom, jak budu sám spokojený s tím, jak se nám to v Kamenici daří, nebo nedaří.

• A zatím máš pocit, že je to rozjeté, a velké překážky nevidíš?

Ano, po volbách jsme přišli na radnici, která za sebou neměla žádný extra velký průšvih. Nebyla to radnice, kde by byla zpronevěra, korupce nebo někdo byl zavřený, to ne, ale na radnici, která dlouhodobě byla v takovém polospánku. Město standardně fungovalo, něco se tam dělo, všechno docela ok, ale myslím si, že se tam toho může dít dvakrát, třikrát tolik.

Zatím mám pocit, že se nám docela daří některé věci nastartovat. Byť samozřejmě, když někam přijdeš po letech letargie, pokud se bavíme o úřednících, zaměstnancích úřadu… Určití lidé jsou fajn, ti, co třeba byli nastartovaní už předtím a mohlo jim vadit, že vedení města nebylo tak aktivní, ti naskočí. Ale pak jsou zase lidé, kterým to pomalejší tempo atd. mohlo vyhovovat, a ty než nastartuješ nebo vyměníš, chvíli trvá.

V kontextu toho, že jsme volby vyhráli hodně výrazně, nemusíme řešit křehkou koalici, protože v zastupitelstvu potřebujeme osm mandátů, abychom měli většinu, a máme jich šest, takže se pak stabilní koalice dělá relativně dobře. Nedovedu si představit, jak obtížné musí být vládnout, když se ještě musíš dohadovat dovnitř se svými koaličními partnery. To mi naštěstí nemusíme.