V polovině března se v České republice, stejně jako v mnoha zemích po celém světě, konala středoškolská stávka za klima. Studenti a studentky z iniciativy Fridays for Future požadovali záruku řešení klimatické krize, a protože mají pocit, že se jim dostalo jen výsměchu a ignorace, chystají v České republice další stávky na 3. a 24. května.

Základní teze, kterou v různých obměnách opakují, zní: Proč by se měli připravovat na budoucnost, která je možná ani nečeká? K čemu sedět ve školních lavicích, když dospělí a ti, kteří rozhodují o jejich budoucnosti, nedělají nic pro to, aby nějakou vůbec měli?

Takové otázky jsou vyostřené a burcující. Navenek to pak vypadá, že si studenti přejí, aby debata o klimatu byla co nejvíce vyhrocená a vedla se v atmosféře, kdy nám jde o život. Což motivuje k tomu, aby se přijímala radikální opatření, která by jinak byla nemyslitelná. Ostatně samotná Greta Thunbergová, která s protesty začala a inspiruje je, to přiznává, když chce, aby politici jednali, jako by nám hořela střecha nad hlavou, protože ta podle ní opravdu hoří.

Tahle rétorika má bohužel tu nevýhodu, že na část veřejnosti působí odrazujícím dojmem jako příliš účelové vyvolávání paniky. To je tak vystupňované a emocionálně nabité, že bez ohledu na to, nakolik je ve skutečnosti namístě, se dá snadno odmítnout jako přehnaný hysterický pokřik a nátlak středoškoláků, kteří to zkrátka moc hrotí. A nezáleží už na tom, že reakce i tón středoškoláků je třeba naprosto adekvátní a odpovídající současnému vývoji.

Skutečná vůle řešit klimatickou změnu

Dále se objevuje výtka, že požadavky studentů a studentek jsou celkem vágní a neobsahují konkrétní postup, co by se mělo dělat. V prohlášení, které čeští středoškoláci zveřejnili ještě před 15. březnem, se však vyskytuje určitý nástin toho, co přesně studenti po politicích chtějí.

"Jejich reakce na vědecká varování neodpovídají závažnosti situace. Příkladem může být prolomení limitů těžby, emisní výjimky pro uhelné elektrárny nebo neudržitelné nakládání se zemědělskou půdou. Náš stát investuje z převážné většiny do fosilního průmyslu namísto do čistých zdrojů energie. Jako vyspělá země však máme mnohem větší možnosti řešit změny klimatu než země tzv. třetího světa," uvádějí ve svém prohlášení středoškoláci.

Kromě toho je třeba brát v potaz i další aspekt. Pokud studentům a studentkám jde v první řadě o vytváření tlaku na politiky, aby se klimatickou změnou zabývali, k čemuž patří i to, aby se z ní udělalo téma, které je neustále připomínané, věnuje se mu mediální pozornost a diskutuje se o opatřeních, která by se měla přijmout, je takový přístup vhodný, dostatečný a koneckonců také funkční.

Nakonec bylo by hloupé chtít od středoškoláků vyčerpávající vědeckou expertizu a podrobný návrh, jak krok za krokem změně klimatu čelit. To není úkol pro ně. Role, kterou na sebe vzali, je jasná: dát o sobě vědět, být vidět a slyšet a co nejvíce přispět k tomu, aby se politická reprezentace touto problematikou zabývala, a zvětšila se tak šance na to, že se mezi politiky najde skutečná vůle oteplování klimatu bránit.

Igelitový sáček zpochybňující celé úsilí

Samozřejmě lze namítnout, že vše, co Česká republika, ale i státy Evropské unie v tomto směru podniknou, bude k ničemu, pokud se k nim nepřidají také Spojené státy, Čína, Indie nebo Rusko. Když se ochranou klimatu na konci března na své schůzi zabývala Poslanecká sněmovna, právě na to upozornil ministr životního prostředí Richard Brabec, když zdůraznil, že v roce 2018 se emise oxidu uhličitého v USA meziročně zvýšily o tři procenta, v Číně o 2,5 procenta a v Indii o 4,5 procenta, naproti tomu v Evropské unii klesly o 1,3 procenta.

Efekt toho, kdy jedna část světa emise oxidu uhličitého sníží vlivem zásadních změn a omezování, se tak podle Brabce výrazně vytrácí, když je druhá část světa naopak zvyšuje. Středoškoláci si to však uvědomují, proto jsou jejich protesty celosvětové - ve snaze, aby taková byla i reakce politiků, napříč státy a kontinenty. O moc víc toho v jejich silách není.

Jistě, mohou začít u sebe a zaměřit se v první řadě na snižování vlastní spotřeby a uhlíkové stopy. A rovněž tak reagovat na různá nařčení, že na jednu stranu něco kážou o nutných opatřeních, a na straně druhé sami svým spotřebním chováním planetě škodí. Ale jednak by tím klimatu ve výsledku zase tolik nepomohli (mělo by větší efekt, kdyby se Greta Thunbergová místo protestů před švédským parlamentem oddala askezi?), a pak řeči o tom, že protestující středoškoláci jsou pokrytci, nedávají valný smysl.

Určitě je mezi nimi spousta takových, jejichž životní styl není úplně příkladný. Ovšem zároveň se dá předpokládat, že kolem iniciativy Fridays for Future je oproti běžné populaci mnohem více těch, kteří o své spotřebě přemýšlejí a berou velmi vážně například to, aby nelétali letadlem tam, kam je možné jet vlakem.

Příkladem toho je i sama Greta Thunbergová. To však nic nemění na tom, že když budeme chtít, vždy najdeme nějaký ten igelitový sáček nebo plastový uzávěr, který jí můžeme vyčítat a tvářit se, že to zpochybňuje úsilí její i celého hnutí, které iniciovala.

Globální význam protestů

Klíčové ale je, že iniciativa Fridays for Future necílí především na jednotlivce a nekritizuje jejich individuální spotřebu. Jejím smyslem není apelovat na občany, aby zmenšili svoji uhlíkovou stopu, nýbrž snížit emise oxidu uhličitého skrz systémové změny v energetice, průmyslu, dopravě atd. Chce politická řešení klimatické krize a jejích dopadů, proto se snaží oslovit politiky a tlačí na ně - nikoli na veřejnost.

V konečném důsledku by samozřejmě přijaté změny dopadly i na jednotlivé občany, kteří by se jim museli přizpůsobit. Ovšem z hlediska toho, jak složité moderní společnosti jsou a jak velká výzva je se změnou klimatu spojená, dává takový postup smysl. Navíc už jen to, že se o globálním oteplování hovoří, zvětšuje pravděpodobnost, že středoškoláci i část veřejnosti zváží také svou vlastní spotřebu a celkově se zvýší míra informovanosti v této oblasti.

To neznamená, že celá věc je jednoduchá. Je možné vést nemalé množství sporů o to, co vše si česká ekonomika může dovolit, jak různá opatření dopadnou na odlišné skupiny občanů a nakolik ovlivní naši hospodářskou prosperitu. Zástupci vlády tak mohou říkat, že pro klima dělají v rámci možností maximum, a studenti pro změnu mohou mít pocit, že reakce politiků je nedostatečná.

Důležité však je, aby politická reprezentace byla nucená své kroky vysvětlovat a reagovat na tlak a argumenty studentů a veřejnosti a aby se mluvilo o různých aspektech toho, co se dá proti klimatické změně podniknout.

A také je třeba nezapomínat na to, že hnutí studentů je globální a význam jejich protestů je právě v tom, že se nekonají jen v České republice, ale po celém světě, a tím se navzájem podporují. Dopad iniciativy se tak nepočítá na úrovni jednotlivých zemí, nýbrž celosvětově. A i když v očích středoškoláků v jedné zemi může být jednání jejich konkrétních politiků nedostatečné, celkový efekt Fridays for Future může být značný.