Evropská unie je manželka, která se po patnácti letech Čechům omrzela. Někdo se s ní nudí, ale ctí manželství z rozumu. Někdo chce zkusit něco jiného, chce se trhnout.

Do poslední kategorie czexitářů, podle průzkumů stále menšinové, spadají třeba okamurovci, kteří ve svém klipu k volbám v roce 2017 tvrdili, že z unie odejdeme po anglicku.

Po anglicku? No, potěš pánbůh!

Tak či onak, zrekapitulujme si, proč mnozí našinci na společenstvo bruselského prstenu pohlížejí skrz prsty. Tady jsou čtyři důvody:

Z Rakousko-Uherska do Francouzska-Německa

Češi si v habsburské monarchii stěžovali, že neřídí své osudy a bývají přehlasováni rakouskými a českými Němci. C. a k. monarchii spojovali se slovem 'útlak'. Jeho intenzitu shrnul Jára Cimrman do výstižné teze 'úpíme, ale dá se to vydržet'.

Leckteří Češi teď (aspoň navenek) úpí pod Evropskou unií, ve které dominují Němci a Francouzi.

EU může být nebezpečnou organizací. Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker škrtí španělského ministra hospodářství Luise de Guindose na úvod zasedání euroskupiny v Bruselu. No řekněte, neškrtil takhle Macháně? (Jára Cimrman ležící, spící) | zdroj: Profimedia

V Evropské unii zpravidla platí to, na čem se Němci a Francouzi dohodnou. Jejich váha je značná, protože mnohá rozhodnutí se přijímají většinově a státům se přidělují hlasy podle lidnatosti (systém dvojí většiny). Menší státy tak mohou být přehlasovány.

Váha zmíněného tandemu po odchodu Britů vzroste (pokud ovšem poddaní Windsorů vskutku odejdou). Neměla by se potom unie přejmenovat na Francouzsko-Německo?

Příliš byrokracie, příliš regulací

Byrokracii otevřel dveře do Bruselu Francouz Jacques Delors, který nastoupil do čela Evropské komise v polovině osmdesátých let. Prosazoval centralistický model a rozšiřoval úřednický aparát, který časem politikům přerostl přes hlavu

Bývalý komisař pro průmysl, německý sociální demokrat Günter Verheugen, před deseti lety přiznal: "Vývoj dal úředníkům tolik moci, že nejvíc práce zabere komisařům jejich kontrola."

V poslední dekádě komise pod tlakem vlád bobtnání úřednického aparátu zarazila, počet evropských úředníků se dokonce mírně snížil. Komise nadto zavedla program revize unijních regulací s cílem zjednodušit (seškrtat) evropskou legislativu.

Jenže zatímco jedni pracují na tom, aby z unijního práva vytrhali plevel, druzí ho tam zanášejí a 'obohacují' evropskou legislativu o tisíce nových norem.

Když ale láteříme nad horou unijní legislativy, leckdy pláčeme na špatném hrobě. Za tím, čemu se v Česku říká unijní nesmysl, se často skrývá kreativita českých ministerských úředníků a především – tuzemská lobby.

Typickým případem iniciativy českých byrokratů byla povinnost balit pečivo do mikrotenových sáčků. Vymyslely ji pomazané hlavy na ministerstvu zdravotnictví. Když vyvolala nevoli mezi zákazníky, kterým nechutnaly zapařené koblihy, vymlouvali se úředníci na unijní směrnici o bezpečnosti potravin.

Směrnice však pečivo v mikrotenových sáčcích nenařizovala, ba ani nedoporučovala.

Neomezuje byznys, škrtí byznys

Někteří obchodníci si stěžují na volný trh, chybí jim ochrana před zahraniční konkurencí. Slyšet jsou zejména zemědělci, a to ti, kteří své výrobky nevyvážejí.

zdroj: YouTube

Dovoz potravin, především z unijních zemí, stále roste – i těch, které produkují tuzemští výrobci. Na vině jsou však spíš dotace, které dostávají zemědělci nejen z Bruselu, ale také od národních vlád, a jejichž výše se liší.

Některým byznysmenům zase vadí málo otevřený obchod, ochranářská opatření vůči trhům mimo unii. Někdejší britská premiérka Margaret Thatcherová v osmdesátých letech minulého století hlásala: "Musíme zajistit, aby náš přístup ke světovému obchodu byl v souladu s liberalizací, kterou kážeme doma."

Od té doby se leccos změnilo. Unie třeba nedávno uzavřela dohody o volném obchodu s Kanadou a Japonskem. Její obchodní politika však má daleko k thatcherovským ideálům. Dovozům se brání celním sazebníkem, který má přes deset tisíc položek.

Chce přidělovat přistěhovalce

Evropská unie se dosud nevypořádala s přívalem přistěhovalců, který vrcholil v roce 2015. Většina migrantů usiluje o to, aby se dostala tam, kde je život bohatší, kde se dočká vyšší sociální podpory a lepšího zázemí, například do Německa nebo Švédska. Zároveň nechce žít způsobem té či oné země a není k ní loajální.

Německo, Švédsko a další státy, zejména Itálie a Řecko, se dovolávají solidarity a požadují spravedlivé rozdělení migrantů. Marně. Země visegrádské čtyřky to odmítají.

Je to spor, který bude Evropskou unii dál rozdělovat a při další uprchlické krizi se vyhrotí.