Víte, proč se říká tvrdé jádro (hard core) Evropské unie? Protože v něm ztvrdnete.

I tak se dá se špetkou ironie popsat plán, který rozvířil nový francouzský prezident Emmanuel Macron.

Není jádro jako jádro

Pokud byste se snažili vygooglovat pojem hard core, vyhledávač ho nachází v jiných souvislostech, než ve spojení s Evropskou unií. Ale kdo ví, třeba se to s nástupem Emmanuela Macrona do Elysejského paláce změní.

Francouzský prezident dává dohromady koalici států, ochotných vytvořit těsnější unii uvnitř unie. A český premiér během nedávné schůzky s Macronem naznačil, že Česko má na členství v těsnější unii (jádru unie) zájem.

Ostatně, už jako vůdce opoziční strany Bohuslav Sobotka napsal článek (zde), ve kterém si klade (řečnickou) otázku: "Máme být tvrdé jádro EU?" Odpovídá na ni jednoznačně: "Ano". A za odpovědí následuje zdůvodnění: "Integrace má budoucnost".

Z článku vyplývá, že Sobotka vidí tvrdé jádro jako skupinu zemí, které mají společné (harmonizované) daně, společné dluhy a které recyklují víc peněz přes Brusel.

Jenže v tvrdém jádru, které chystá Macron, jde o víc – o politickou jednotu a o euro.

Kupředu, zpátky ni krok

Jádro bruselské Evropy poprvé zmínil dokument Gedanken zur Europapolitik (Úvahy o evropské politice), který v německém parlamentu v roce 1994 vypracovali poslanci z řad křesťanských demokratů. Vyzývá státy, které se chtějí více integrovat, aby postupovaly bez ohledu na ostatní. Byla to reakce na odstředivé snahy některé států Evropské unie, zejména Británie, která torpédovala návrhy na společné projekty.

Stejný cíl má manifest nazvaný Silná Evropa ve světě nejistot (A Strong Europe in a World of Uncertainties). Sepsali ho šéfové diplomacií Německa a Francie Frank-Walter Steinmeier a Jean-Marc Ayrault. Je to odpověď na referendum, ve kterém loni v červnu dali poddaní královny Alžběty II. sbohem a šáteček bruselské Evropě.

Oba státnici v něm formulovali dlouhodobou evropskou politiku svých zemí. Poselství manifestu se dá shrnout do sloganu: Vytrváme. Brexit, nebrexit – kupředu s eurem, zpátky ni krok.

Ministři dali najevo, že jejich země se chystají sešlápnout plynový pedál, posílit společné politiky a společné instituce. "Postoupíme dál k politické unii v Evropě a pozveme další Evropany, aby se na tomto úsilí podíleli," píší v prohlášení.

"Každý krok k dalšímu prohloubení měnové unie by měl být provázen pokrokem v oblasti společného zdanění, stejně jako společnými minimálními sociálními standardy," pokračují a upozorňují: "Dokončení projektu evropské měnové unie bude zahrnovat posílení politického řízení unie stejně jako sdílení rozpočtových nákladů."

Co se vejde do jádra

Shrnuto, jádro Evropské unie bude:

• Posilovat jednotnou měnu,
• vytvářet zahraniční a obrannou politiku,
• formovat společnou azylovou politika (nejspíš včetně kvót),
• harmonizovat, tedy sjednocovat daně (zejména firemní),
• sjednocovat sociální politiky a zavádět opatření proti "sociálnímu dumpingu",
• odvádět do Bruselu víc peněz na financování společných politik,
• přerozdělovat peníze mezi jednotlivými státy (sdílet dluhy).

Z toho je patrné, že Česko (kdyby o vstup do tvrdého jádra skutečně usilovalo) by mělo problém s jednotnou "minimzdou" (v Německu a ve Francii přesahuje 40 000 Kč a k této částce by se patrně sjednocovala), s uprchlickými kvótami (vláda je jednoznačně odmítá) a především s eurem (v přípravě na euro Sobotkův kabinet nepokročil).

Právě euru přisuzují Němci a Francouzi, ale i jejich spojenci z Beneluxu, v tvrdém jádru klíčovou úlohu. "Aby Evropská unie přežila, musí se její jádro – státy eurozóny – posunout v integraci," napsali před dvěma lety v jiném společném textu Emmanuel Macron, tehdejší ministr hospodářství, a jeho kolega v německé vládě Sigmar Gabriel.

Steinmeier a Ayrault u eura používají slovo "nevratnost" ("irreversibility"). "Euro vyjadřuje náš závazek k nevratnosti evropské integrace," upozorňují ministři zahraničí v prohlášení.

Stejně to ostatně vidí guvernér Evropské centrální banky Mario Draghi. "Euro je neodvolatelné," pravil guvernér Evropské centrální banky k poslancům Evropského parlamentu.

Drahý exit z eura

Z Evropské unie můžete odejít (jako Britové a předtím Eskymáci z Grónska nebo kreolové ze Svatého Bartoloměje). Manuál pro exit obsahuje Lisabonská smlouva. Když jste v eurozóně, je to však svízelnější a především – dražší.

Technicky je "euroexit" proveditelný. Musíte však vyrovnat pohledávky vůči Evropské centrální bance v eurech.  A to při návratu k vlastní měně nemusí být snadné a splátky státních dluhů se mohou výrazně prodražit, varuje italská Medibanka (zde).

Odchod své země od eura loni zvažovali poslanci několika italských stran. Reagovali tak na průzkumy ukazující, že povážlivě přibývá Italů, kterým se zajídá úsporná politiky a kteří požadují odchod od eura a návrat národní měny – liry.

Nakonec poslanci od této myšlenky rychle ustoupili – poté, co jim zmíněná Mediobanka spočítala cenu za přechod k lirám. Dopracovala se k sumě 280 miliard eur, to je 7,3 bilionu korun.

Na věčné časy s kačkou?

Že bychom se do tvrdého jádra dostali bez eura?

Sobotka během salcburské schůzky s francouzským prezidentem a premiéry Rakouska a Slovenska pravil, že Česko chce do jádra EU směřovat. Ne pomocí eura, ale účastí na projektu společné evropské obrany. 

Pro takovou ideu má čeština pěkné rčení: "Zlatý voči". Tvrdé jádro, pokud vznikne, bude spojeno s eurem.

Češi by si každopádně měli udělat jasno v tom, zda o nějaké hardcore (v EU) vůbec stojí. A zda se chtějí vzdát koruny, používat euro a podílet se na ziscích i ztrátách plynoucích ze společné měny.