Evropská unie by si přitom měla hlavně zamést před vlastním prahem a udělat si pořádek doma. Katalánce, kteří už unii několikrát žádali o zprostředkování ve sporu s Madridem, Brusel vždycky chladně odbyl a Evropská komise jako kolovrátek dokola opakuje, že jde o vnitřní záležitost Španělska, že respektuje suverenitu národních států, že je třeba dodržovat ústavu a tak dále a tak dále.

Dokonce i když španělská policie počátkem října seřezala stovky stoupenců nezávislosti jako žito, vyjádřily nad tím unijní orgány nelibost jen velmi vlažně.

EU se tváří, že se jí to netýká

Nic nám do toho není, ať se laskavě starají jednotlivé státy, roli prostředníka hrát nebudeme. Tečka. Má snad být takové zametání problémů pod práh univerzální odpovědí Bruselu na všechny separatisty a nacionalisty, kteří vyvolávají v Evropě neklid? Má snad Evropská unie opravdu doma menší váhu, než třeba na Blízkém východě?

Pokud ano, pak to opravdu není nejlepší vysvědčení pro toto společenství, které chce navenek vystupovat jako silný hráč a vyžaduje zároveň respekt a úctu vlastních občanů.

Evropské špičky by měly katalánský konflikt konečně začít brát vážně a neodbývat miliony nespokojených Katalánců jako hrstku pomatenců, kteří kašlou na španělskou ústavu a s nimiž si Madrid nakonec určitě nějak poradí. S tímto postojem asi Brusel těžko zvládne sílící separatistické tendence v jiných částech kontinentu.

Vydá Brusel Puigdemonta do Madridu?

Vypsáním nových voleb v Katalánsku sice Madrid prozatím zřejmě odvrátil další eskalaci konfliktu, nespokojenost Katalánců s ústřední vládou se tím ale samozřejmě neřeší. Když už do toho tedy Brusel nechce vrtat sám, musí se buď pokusit dostat do hry nezávislého prostředníka, anebo musí alespoň zatlačit na Madrid, aby zůstal zachován jakýs takýs dialog, aby separatisté měli alespoň pocit, že je někdo bere trochu vážně.

Sesazený katalánský premiér Carles Puigdemont je od pondělí s pěti členy svého kabinetu v Bruselu a bude se bránit vydání do Španělska, pokud o to Madrid Belgii požádá. Španělská justice si jej spolu s 13 členy jeho bývalé vlády předvolala na čtvrtek k výslechu. Všem hrozí kvůli úsilí o odtržení Katalánska zatčení.

Puigdemont by podle svých slov k návratu do Španělska potřeboval garance spravedlivého procesu ze strany Madridu. Španělsko ale může využít evropského zatykače, který podle norem EU garantuje stíhaným osobám veškerá práva na spravedlivý soud. To by Bruselu mohlo stačit.

Evropa by měla zpozornět: Katalánskem to určitě nekončí

Nezúčastněný postoj EU je do jisté míry pochopitelný. Ignorováním snah některých evropských regionů o získání nezávislosti dává najevo, že jim nebude krýt záda a že jsou předem odsouzeny k zániku. Šéf komise Jean-Claude Juncker se totiž obává, že by se katalánský příklad mohl stát vzorem pro Skotsko, Baskicko, Vlámsko, Korsiku, Benátsko, Lombardii a možná dokonce i pro Frísko nebo Bavorsko.

Ve světle všech těchto tendencí ale vyvstává otázka, co moderní národní evropský stát vůbec představuje a jak se vyspělé demokracie zachovají, když se cítí být nešťastní občané znevýhodněni a když požadují více práv. Katalánsko určitě není první ani poslední takový případ a přesně tím by se měl Brusel zabývat spíš, než aby se montoval do problémů za svými hranicemi.