Soud s katalánskými separatisty není normální soud. Je to politický proces. Přísné tresty ničemu neprospějí.

Vojenské jednotky mezinárodně neuznané Jižní Osetie budou součástí ruské armády. Gruzie, která považuje území za své, hovoří o pokračující ruské anexe.

Za mříže se nechce nikomu, ale ucházet se o premiérský úřad je zároveň lákavé. Co s tím? Toto dilema nyní řeší Carles Puigdemont – bývalý, a možná i budoucí katalánský premiér. Nápadů má několik, tím jedním se ale možná jednou zapíše do dějin a ukáže směr, jakým bude jednou fungovat demokracie.

Evropská unie se může přetrhnout, když jde o vysílání nejrůznějších misí do všech koutů světa, a trpělivě dělá prostředníka například v konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem nebo mezi Kosovem a Srbskem. Když ale jde o krizi v Katalánsku, dělá Brusel už delší dobu mrtvého brouka a mlčí jako zařezaný.

Tak na tohle raději nesázejte. Španělé Katalánce jen tak nepustí.