Katalánci mají v neděli prvního října odpovědět v referendu na otázku: "Přejete si, aby Katalánsko bylo nezávislým státem ve formě republiky?"

Proč by vlastně měli obyvatelé regionu ležícího na severu Španělska utéct od španělské koruny?

Katalánci, kteří chtějí hlasovat za nezávislost, obvykle vyprávějí o tom, že jsou svébytným etnikem, které se dostalo na Pyrenejský poloostrov z Francké říše (dnešní Francie), které má vlastní kulturu i jazyk a ve Španělsku je vlastně omylem.

Ti, kteří chtějí pod španělskou korunou zůstat, zase upozorňují, že ve Španělsku získalo Katalánsko širokou autonomii. Má svou vládu (Generalitat de Catalunya), svůj parlament, vlastní vlajku, znak, policii, internetovou doménu cat a katalánština získala postavení úředního jazyka.

Katalánsko je podle nich státem ve státě. Takže proč utíkat?

Jenže spor se nevede jen o identitu, ale také o peníze. A právě v tom je šance, že se nakonec odbojní Katalánci s centrální vládou v Madridu domluví. O peníze se podělíte spíš než o identitu.

Chtějí "své" daně

Separatismus v Katalánsku už roky přiživuje přesvědčení, že tento region (autonomní společenství) Španělé odírají. Že jim slouží jako dojná kráva.

Katalánci neradi vidí, jak se jejich daňové výnosy ztrácí v Madridu a v dalších španělských regionech. Usilují o to, aby mohli utrácet daně, které vyberou.

Většina španělských regionů (včetně Katalánska) posílá téměř všechny daňové výnosy centrální vládě, která je přerozdělí a to, co z nich zbude, pošle zpátky.

Katalánská regionální vláda přitom tvrdí, že do Madridu odvádí v průměru o 16 miliard eur víc, než od něj dostává zpět. (Madrid tuto částku vyčíslil na "pouhých" 10 miliard – tak si vyberte.)

Katalánci každopádně chtějí získat obdobný daňový režim, jaký mají autonomní společenství Baskicko a Navarra, které si ponechávají většinu vybraných daní. Z nich financují mimo jiné svou veřejnou infrastrukturu. Do Madridu na provoz vlády, společných institucí a do fondu, z něhož se přispívá slabším regionům, odvádějí jen zlomek daní. Je to historické privilegium pocházející z 19. století.

"Daňový systém Baskicka je důvodem, proč tamní veřejné investice dosahují dvojnásobku průměru investic v dalších španělských regionech. Je to neúnosná nerovnost," cituje agentura AFP Alaina Cuencaa, odborníka na rozpočtovou politiku z Univerzity Zaragoza.

Když Katalánci vidí výhody, které rozpočtové určení dává Baskům, pochopitelně v nich klíčí pocit křivdy.

… ne však milodary

Španělský premiér Mariano Rajoy letos v březnu nabídl Kataláncům investice do železnice a do bydlení ve výši 4,2 miliardy eur (110 miliard korun). Peníze by měly být investovány během příštích tří let.

Katalánská vláda mu ale vzkázala, že nestojí o milodary, ale chce danit a utrácet podobně jako Baskové. Kabinet v Madridu to odmítl.

Proč? "Pokud by vláda dala tuto výsadu také Kataláncům, mohla by zbankrotovat," odpovídá profesor Cuenca v rozhovoru pro agenturu AFP.

Katalánsko je vyšší váhová kategorie než Baskicko nebo Navarra. Žije v něm patnáct procent španělské populace (7,6 milionu, v Baskicku 2,2 miliony). Především tam ale vzniká pětina hrubého domácího produktu celé monarchie a vybere se tam pětina daní.

Premiér na barikádě

Spor Katalánců s centrální vládou o určení daní se vystupňoval po krizi v roce 2010, kdy se katalánským premiérem stal nacionalista Artur Mas. Krátce po nástupu do úřadu navrhl nové rozdělení daňových výnosů, obdobu modelu, který platí pro Baskicko. Vláda v Madridu je zamítla.

Právě od té doby je referendum o nezávislosti hlavní téma katalánské politiky. Vláda premiéra Mase před třemi lety uspořádala nezávazný plebiscit o nezávislosti. Původně to mělo být závazné referendum, ale ústavní soud rozhodl, že je neústavní. Stejně jako referendum naplánované na tuto neděli.

"Dokud budu premiérem, ústava a svrchovanost budou respektovány a nikdo nerozbije jednotu země," prohlásil Mariano Rajoy a pro jistotu neodletěl na summit do Tallinnu. Zůstal stát doma na barikádě španělské státnosti.

V roce 2014 hlasovalo pro nezávislost přes 80 procent voličů. Jenže k urnám dorazilo jen 40 procent. Většina z těch, kteří o nezávislost nestáli, zůstala doma. Průzkumy tehdy naznačovaly, že podíl stoupenců a odpůrců referenda je v Katalánsku téměř vyrovnán. A podobné to je i nyní.

Je cesta zpátky?

Vláda v Madridu dělá vše pro to, aby referendum překazila. Obává se, vzpoura Katalánců může v království vyvolat dominový efekt. Následovat by mohlo Baskicko, anebo Baleáry.

Kabinet vyslal do Katalánska tisíce policistů, zadržuje politiky, vyslýchá je, rozdává jim pokuty a vyhrožuje vězením. Zabavuje volební urny i volební lístky. Zastrašuje. Tím ale u mnoha Katalánců touhu po nezávislosti jen posiluje.

Katalánský premiér Carles Puigdemont hlásá, že neustoupí. "Půjdeme až do konce," ujistil.

Katalánci si hrají se španělskými policisty na kočku a myš. Schovávají urny a hlasovací lístky. Vláda otvírá internetové stránky, z nichž se voliči mohou dozvědět, kde hlasovat.

Katalánská vláda a parlament jsou připraveny vyhlásit nezávislost do 48 hodin od potvrzení výsledků referenda. Mají už zákon, který bude sloužit jako dočasná katalánská ústava.

Dosáhli snad Španělé a Katalánci bodu, z něhož není návratu?

Raül Romeva, ministr zahraničních vztahů katalánské vlády, tento týden v Madridu diskutoval se členy centrální vlády: "Jsme připraveni naslouchat a zvažovat všechny návrhy," prohlásil.

Naznačil, že kompromis není vyloučen – ale ani zaručen.

Ať už to ale v neděli dopadne jakkoli, je jisté, že Španělé z monarchie Katalánce jen tak nepustí.