Téměř týdenní demonstrace proti odsouzení a uvěznění kontroverzního rapera se v Barceloně zvrhly v násilnosti radikálních skupin, střety s policií a rabování obchodů. Způsobily rozkol ve španělské vládní koalici a komplikují i povolební jednání o regionální vládě v Katalánsku. Napsal to deník El País.

Španělští socialisté zvítězili v předčasných parlamentních volbách. Dle médií je čekají složitá jednání ohledně sestavení vlády. 

Španělští poslanci ve středu nepodpořili vládní návrh rozpočtu na letošní rok, když hlasovali pro několik dodatků, které předložila opozice a několik nacionalistických stran. Podle místních médií je tak skoro jisté, že zemi čekají předčasné volby - spekuluje se o konci dubna. Datum ale zřejmě dnes známo nebude.

Soud s katalánskými separatisty není normální soud. Je to politický proces. Přísné tresty ničemu neprospějí.

V Madridu v úterý za přísných bezpečnostních opatření začal ostře sledovaný proces s 12 exčleny vedení Katalánska, kteří jsou obžalovaní kvůli uspořádání referenda o nezávislosti tohoto autonomního regionu na severovýchodě Španělska v roce 2017. Soud má rozhodnout o tom, zda se politici dopustili vzpoury, za což devíti obžalovaným hrozí vysoké tresty 16 až 25 let vězení. Před soudní budovou se sešly stovky demonstrantů jak z řad příznivců, tak odpůrců katalánské nezávislosti; na pořádek dohlíželo několik stovek policistů, včetně protiteroristické jednotky.

Katalánský parlament si zvolil nového premiéra. Stal se jím separatistický poslanec Quim Torra, který tak nahradil sesazeného Carlese Puigdemonta. Torra přitom neuspěl během sobotního hlasování, jenže hrozba dalších předčasných voleb donutila poslance Torru zvolit. Pomohlo mu i rozhodnutí čtyř členů radikálně levicové katalánské strany Kandidátka lidové jednoty (CUP) zdržet se hlasování.

Za mříže se nechce nikomu, ale ucházet se o premiérský úřad je zároveň lákavé. Co s tím? Toto dilema nyní řeší Carles Puigdemont – bývalý, a možná i budoucí katalánský premiér. Nápadů má několik, tím jedním se ale možná jednou zapíše do dějin a ukáže směr, jakým bude jednou fungovat demokracie.

Evropská unie se může přetrhnout, když jde o vysílání nejrůznějších misí do všech koutů světa, a trpělivě dělá prostředníka například v konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem nebo mezi Kosovem a Srbskem. Když ale jde o krizi v Katalánsku, dělá Brusel už delší dobu mrtvého brouka a mlčí jako zařezaný.