Epidemie se vrací: Nejvíce ohrožení jsou senioři a chronicky nemocní
9. 9. 2025 – 16:00 | Zpravodajství | Jana Szkrobiszová
Nenápadně se vrací starý strašák. V čekárnách přibývá pacientů s únavou, bolestí kloubů, kašlem a teplotami. Na první pohled to může působit jako běžná sezónní viróza, jenže statistiky i hlášení praktických lékařů ukazují, že jde o něco jiného. Přibývá případů s pozitivním výsledkem testu a obavy, které jsme si mysleli, že už patří minulosti, se znovu připomínají. Nejvíc na pozoru jsou senioři a chronicky nemocní, pro které může mít onemocnění vážnější průběh.
Zatím to moc neslyšíte, ale … epidemie je zpátky. Únava, bolest kloubů, kašel, rýma a teploty. A téměř každé vyšetření končí stejně: „Jste pozitivní.“ Světová zdravotnická organizace skutečně zaznamenala od poloviny února 2025 globální nárůst aktivity viru SARS-CoV-2, kdy pozitivita testů dosáhla až 11 %, tedy hodnot, jaké jsme naposledy viděli v červenci 2024. Na území EU se navíc mírně zvyšují počty případů, zatím bez výraznějšího tlaku na nemocnice.
Proč jsou senioři nejvíc zranitelní
Senioři patří mezi nejzranitelnější skupiny z několika důvodů. Jejich imunitní systém s věkem postupně slábne – fenomén označovaný jako immunosenescence znamená, že tělo už nedokáže tak účinně reagovat na nové viry. Přidává se i tzv. inflammaging, tedy chronický nízkostupňový zánět, který zhoršuje schopnost zvládnout prudké infekce. K tomu se často přidružují další onemocnění, například cukrovka, srdeční choroby či chronické potíže s plícemi, které riziko komplikací výrazně zvyšují. Data ukazují, že lidé nad 65 let mají několikanásobně vyšší pravděpodobnost těžkého průběhu i hospitalizace než mladší ročníky, a u osob nad 85 let je riziko úmrtí až stonásobně vyšší. Není proto divu, že právě senioři a chronicky nemocní tvoří v ordinacích skupinu, která návrat epidemie vnímá s největší obavou.
Návrat známých scénářů
Zprávy z terénu i statistiky potvrzují, že od února 2025 případů postupně přibývá. Pozitivita testů dosahuje hodnot, které jsme naposledy viděli v létě minulého roku, a zvyšující trend se objevuje i v evropských zemích. Částečně za to může nová varianta, která se šíří rychleji než předchozí, i když zatím nezpůsobuje těžší průběh. Přestože nemocnice nejsou přetížené, odborníci zdůrazňují nutnost chránit rizikové skupiny – seniory, chronicky nemocné a pacienty se sníženou imunitou. Právě u nich se i při zdánlivě mírném průběhu častěji objevují komplikace, které mohou vyžadovat hospitalizaci.
Jaká je situace v Česku?
Podle údajů Státního zdravotního ústavu byla koncem února nemocnost akutních respiračních infekcí v Česku stále vysoká, pohybovala se okolo dvou tisíc případů na 100 000 obyvatel. V ordinacích tak dominovaly především chřipky a různé virózy, které v zimních měsících tradičně zatěžují zdravotnický systém. Přesto se do statistik znovu vrací i covid-19. Zatím tvoří jen jednotky procent všech případů, ale u rizikových pacientů, tedy seniorů a lidí s chronickými nemocemi, zůstává pod pečlivým dohledem lékařů. Odborníci připomínají, že i když celková čísla působí nízce, právě u těchto skupin může i zdánlivě mírná infekce vést k vážným komplikacím. Je to trochu jako stín, který se drží v pozadí – není dominantní, ale jeho přítomnost je nepřehlédnutelná a připomíná, že ostražitost ještě není možné úplně odložit.
Rodina jako nejsnazší cesta přenosu
Největší riziko se často skrývá tam, kde bychom ho nečekali – doma. Děti, které mívají mírnější nebo úplně bezpříznakový průběh, dokážou nakazit dospělého či seniora doslova během několika dní. Podle odborníků může být inkubační doba covidu dva až čtrnáct dní, přičemž nakažený člověk je infekční už 1–2 dny před objevením příznaků. U dětí se navíc častěji stává, že infekci vůbec nerozpoznají, nemoc probíhá skrytě, jen s lehkou rýmou nebo únavou. To ale stačí k tomu, aby se virus snadno rozšířil mezi generacemi. Právě rodinná propojení tak představují nejčastější cestu přenosu a pro seniory jsou nejrizikovější. Přenos v rámci domácnosti byl už v dřívějších vlnách označen za jeden z hlavních faktorů šíření – těžko se mu brání, protože blízký kontakt je v rodině samozřejmostí.
Strach, který zůstává
Na první pohled by se mohlo zdát, že už není proč se bát. Pandemie je přece za námi, opatření neplatí a nemocnice nepřetékají pacienty. Jenže paměť, zvlášť u těch, kdo si prošli těžším průběhem nebo přišli o blízké, je neúprosná. Senioři si dobře vybavují obrazy z minulých let: přeplněné nemocniční chodby, izolaci v domovech důchodců, měsíce, kdy se nesměli vídat s rodinou.
Pro mnoho z nich není strach jen abstraktní pojem, ale konkrétní zkušenost. Stačí slabý kašel nebo horečka a v hlavě se znovu rozběhne scénář, který už jednou zažili: testování, nejistota, obavy, zda jejich tělo tentokrát vydrží. Přestože současná vlna nepůsobí tak dramaticky, pocit ohrožení se vrací. Je to trochu jako jizva. I když se rána zahojí, připomínka bolesti zůstává. A právě proto senioři reagují citlivěji než ostatní. Vědí, že se situace může rychle změnit a že oni sami patří mezi ty, kteří mají nejméně prostoru pro riskování.
