Praktičtí lékaři nejsou specialisté, a jejich čekárny, zejména v menších městech, praskají pod náporem seniorů ve švech. Ti se ale často nemají kam jinam obrátit. Pokud totiž potřebují péči odborníka, musí počítat s čekáním. Termíny se pohybují mezi třemi až šesti týdny  a to v tom lepším případě. Během prázdnin nebo kolem Vánoc se lhůty ještě prodlužují, a tak si na potřebnou léčbu musejí jednoduše počkat.

Kolečko, které nedává smysl

Není divu, že mají senioři strach. A tak se znovu a znovu vracejí do nemocničních ambulancí, doufajíc, že tentokrát už někdo zasáhne. Jenže ten, kdo by měl pomoci, často nemá kapacitu – ani čas. Pacienti přicházejí s hotovými výsledky, pečlivě absolvovanými testy, a přesto odcházejí bez jasné odpovědi. Místo léčby dostanou doporučení: „Vraťte se k obvodnímu lékaři.“

A tak začíná znovu to samé kolečko. Z nemocnice k praktikovi, od něj zpět, se stále stejnou bolestí i nejistotou.

Nemocnice jako by toho měly plné zuby a kdo by se jim divil

Ambulance jedou na doraz. Možnosti mají omezené a pokud senior zavolá záchranku, musí se mu udělat všechna potřebná vyšetření. Jenže když se to opakuje, když jde o chronická onemocnění srdce, plic, nebo jiná závažná rizika, zdravotníci ztrácí trpělivost a systém přestává fungovat jako celek.

Pacienti se ocitají v bludném kruhu – vyšetření, krátká hospitalizace, žádné řešení, návrat domů. A znovu. V lepším případě je pošlou zpět k praktickému lékaři, v horším bez jasné instrukce nebo termínu ke specialistovi. Mnozí senioři se přitom bojí, že bez opakované pomoci prostě nepřežijí.

Praktický lékař není odborník a ani jím být nemá

Cesta k obvoďákovi je často jen mezistanicí. Pokud jdete s rýmou, chřipkou nebo potřebujete potvrzení do práce, svůj účel splní. Ale jakmile se jedná o něco vážnějšího – opakované potíže se srdcem, nevysvětlitelná slabost, dušnost či bolesti, narazíte na hranice jeho možností.

Praktičtí lékaři nemají k dispozici ani specializované přístroje, ani detailní znalosti komplikovaných diagnóz. Mnozí dělají, co mohou – vyslechnou vás, pošlou na krev, vystaví doporučení. Ale v jádru jsou to „vrátní systému“. Přeposílají dál. A pokud specialisté nemají volné termíny, pacienti zůstávají viset mezi dveřmi.

Není to vina jednoho lékaře, je to důsledek systému, který počítá s tím, že všichni zvládnou čekat.

Kam se tedy může senior skutečně obrátit, když systém selhává?

Když praktik nemá kapacitu, nemocnice vás pošle domů a specialisté mají plno na týdny dopředu, ocitne se starší člověk v bezmoci. Jenže existují i jiné cesty – méně známé, často přehlížené.

Pomoc může přijít třeba od mobilních zdravotních týmů, které některé kraje poskytují seniorům až domů. Nebo od pacientských organizací, které dobře vědí, jak těžké je domoci se péče, a dovedou poradit krok za krokem.

Zdravotní pojišťovny provozují infolinky, kde nejen poradí, ale někdy i pomohou s objednáním ke specialistovi. Je tu i možnost změnit praktického lékaře, protože někdy stačí narazit na někoho, kdo má kontakty, a celý systém se hne.

Ne, není to ideální. Ale i v tomhle bludišti občas svítí světlo, jen je třeba vědět, kde ho hledat.

Neodkládejte, pokud potřebujete pomoc – existují i jiné cesty než čekárna plná lidí

Když se zdravotní stav zhorší a vy už nemáte sílu běhat po ordinacích, může být domácí ošetřovatelská nebo pečovatelská služba alespoň začátkem cesty k potřebné pomoci.

Nemusíte trpět v bolestech jen proto, že se na vás nedostalo místo u specialisty. Terénní sestry a pečovatelky přijdou až k vám domů, posoudí situaci, zmírní akutní potíže a pomohou vám zvládnout každodennost, ať už jde o podání léků, převazy, měření tlaku nebo jen pocit, že na to nejste sami.

Často navíc fungují v propojení s praktickým lékařem, a mohou tak urychlit další kroky, které by jinak trvaly týdny.

I malá úleva může být v začátku velkým rozdílem.