Dopravní zácpy v indonéské Jakartě tradičně patří k nejhorším na světě. Ve snaze trochu zmírnit situaci v beznadějně zasekaných ulicích, byly od roku 1992 vyhrazený zvláštní jízdní pruhy. V nich se smělo jezdit ve špičce (ráno a večer) jenom tehdy, pokud v autě seděly alespoň tři osoby. Toto opatření, nazvané 3-in-1, mělo především podpořit městskou spolujízdu, čili něco na způsob Jízdomatu či BlaBlaCar.

Namísto toho ale zavedený systém vytvořil stovky nových pracovních míst – byť nelegálních. Především chudší obyvatelé metropole si totiž přivydělávali pár rupií jako profesionální spolujezdci. Postavili se k vyhrazeným zónám jako stopaři a za úplatu nasedali do aut k řidičům, kteří ve vyhrazeném pruhu chtěli přece jen plynuleji a rychleji dojet z A do B. Těmto "pasažérům z povolání" se říkalo žokejové (joki). Řidiči nejraději brali matky s malými dětmi, protože za stejný peníz měli rázem dva spolujezdce.

V dubnu 2016 bylo sporné pravidlo 3-in-1 kvůli své neefektivitě opět zrušeno. Následná studie nicméně prokázala, že se doprava v Jakartě poté ještě zhoršila. V ranní špičce se doba dojezdu prodloužila téměř o polovinu, ve večerní dokonce o 87 procent.

Vzhledem k tomu, že příliš nefunguje ani systém sudých a lichých registračních značek, údajně se opět uvažuje o zavedení 3-in-1, tentokrát ovšem ve verzi 4-in-1, kdy by se minimální počet cestujících v autě měl zvýšit na čtyři. Těžko ale říct, zda spěchající řidiče odradí, že budou muset za přibrané "žokeje" vypláznout o nějakou tu rupii navíc.

"Žokejové" na ulicích indonéské Jakarty | zdroj: Profimedia