Cesta do pekla bývá zpravidla lemována dobrými úmysly. K tomuto závěru před časem dospěli i ti, kdo se snažili zmírnit dopravní zácpy a ulevit životnímu prostředí.

Za předmanželský sex do vězení či zákaz pohlavního styku v sanitce. To jsou ukázky hloupostí, které dokážou vymyslet politici.

Po bitvě je samozřejmě každý generál. Ale katastrofě nezabrání ani sebelepší technika, když proti ní stojí liknavost a nezodpovědnost. Větru a dešti sice neporučíme, ale musíme se před nimi umět schovat.

Indonésie byla dlouho považována za vzorný příklad země s tolerantním a liberálním islámem. Od té doby, co se tento nejlidnatější muslimský stát stal demokracií, jsou zde ale islámští fanatici paradoxně na vzestupu. Dobrá pověst jediné muslimské země, kde jsou si velká světová náboženství rovna, tak pomalu ale jistě bere zasvé.

O fotbalové Indonésii jste toho asi moc neslyšeli. Není se čemu divit. Místní reprezentační výběr figuruje v žebříčku FIFA až na 185. místě, daleko za Lucemburskem, Lichtenštejnskem, Bermudami a dalšími "giganty" zelených trávníků. Ministr sportu Imam Nahrawi si s tím však hlavu neláme a do jihovýchodní Asie láká světoznámá trenérská jména. V hledáčku má i Josého Mourinha a Guuse Hiddinka, kteří se letos prostřídali na lavičce Chelsea Londýn.

Otázkou není, kde všude najdeme palmový olej, ale kde ho naopak nenajdeme. Denně ho jíme, čistíme si s ním zuby a vtíráme si ho do kůže. Jenže všudypřítomnost palmového oleje si loni vybrala krutou daň, když v indonéské džungli vzplály mohutné požáry. Korporace v čele s Nestlé, Johnson&Johnson nebo Pepsi se předháněly ve slibech okamžité nápravy. S odstupem času se ukazuje, že velké firmy to s dodržováním slova příliš nepřehánějí. A palmový olej zůstává naším věrným společníkem.

Indonésie je v plamenech. Města a obce zahalil štiplavý oranžový kouř, nemocnice hlásí stovky tisíc lidí s respiračními problémy. Požáry si vyžádaly už několik desítek obětí. Jihoasijský stát postihla největší přírodní katastrofa tohoto tisíciletí. Proč se o ní nepíše? 

Vyšetřovatelé pádu letadla společnosti AirAsia po předběžném zkoumání černých skříněk došli k názoru, že za neštěstí nemohl teroristický útok. V zařízení zaznamenávajícím komunikaci v kabině byly slyšet jen hlasy pilotů, píše server theguardian.com.