Ubytovny pro bezdomovce nejsou zrovna místem, které by oplývalo pohodlím. Přesto za pár korun mohou zájemci z ulice dostat teplou sprchu, jídlo a noc v jakž takž pohodlné posteli. To, co by se dalo nazvat "lůžkem" se ale v minulosti dalo vykládat různými způsoby, zejména pokud jde o noclehárny pro ty nejchudší členy společnosti.

S nástupem průmyslové revoluce čelila velká města náporu chudých dělníků, kteří potřebovali místo k přespávání, jehož nájem by je nepřipravil o všechny těžce vydřené peníze. Přišly proto ke slovu noclehárny, které se snažily využít všechno možné i nemožné místo. Indonéské vězeňské cely jsou proti nim Hilton.

Tedy alespoň proti těm nejlevnějším alternativám – pokud měl někdo čtyři pence, mohl si ve viktoriánském Londýně pískat. V noclehárně Armády spásy dostal jídlo, střechu nad hlavou, mohl si lehnout do jakési rakve a dokonce dostal i deku na přikrytí.

  Pohodlné čtyřpencové "rakve" | zdroj: Wikimedia Commons

Ne všichni lidé bez domova nebo (ne)zaměstnaní dělníci si ale mohli takový luxus dovolit a když chtěli spát pod střechou, museli si zvyknout na drsnější podmínky. Specialitou byl v originále "two penny hangover", což může spíš než typ noclehu evokovat kocovinu z levného alkoholu.

Nicméně význam je tu poněkud doslovnější – za dvě pence si mohl dotyčný sednout vedle ostatních "nájemníků" na lavici (někdy ani to ne a muselo se stát) a hlavu si při spaní opřít o natažené lano, nebo se za něj zavěsit.

Původ stejného anglického výrazu pro kocovinu v téhle poloze ale tak úplně hledat nelze. I když spolu občas zavěšení a kocovina souvisely, protože to byl způsob noclehu vyhledávaný opilci, případně evokoval opileckou polohu při usnutí na stole. Budíček býval drsný – za rozednění se lano jednoduše odvázalo a muži popadali na zem.

O dvoupencovém přespávání se ve svých dílech zmiňují například i Charles Dickens nebo George Orwell. Dickens o dvoupencových lanech píše například v Kronice Pickwickova klubu a použití lan vysvětluje tím, že kdyby si nocležníci mohli lehnout na zem, za dvě pence by se to provozovatelům "hotelu" nevyplatilo, protože by zabírali příliš místa. Navíc by je ráno hůř vyháněli zpátky na ulici. Takhle se zaručeně probudí a odejdou.

Zdá se vám to dostatečně bizarní a nepohodlné? A přece se šlo dostat ještě níž – za jednu jedinou penci mohl bezdomovec dostat komfort v podobě jídla a střechy nad hlavou. Noc však musel strávit vsedě na dřevěné lavici a nesměl usnout. V zimě mu ale i to mohlo zachránit život.