Kdysi ale býval cylindr běžnou součástí oblečení doslova všech společenských vrstev. Podle legendy jej vynalezl kloboučník John Hetherington, který si s ním 15. ledna 1797 vyrazil do londýnských ulic, aby jej vyzkoušel. Pokrývka hlavy, která dnes už vyvolává spíše úsměv, tehdy způsobila neuvěřitelný poprask a vyvolala hrůzu u kolemjdoucích. Podle dobových záznamů prý děti plakaly strachy, psi vyli, několik dam dokonce omdlelo a následná panika si vyžádala i zraněné.

Dnes by si asi těžko někdo mohl pro zavedení nového produktu přát lepší PR, Hetherington to ale tehdy pěkně odskákal. Nešťastný kloboučník byl zatčen za to, že vyvolal veřejné pohoršení, a odsouzen k peněžité pokutě. Uplynulo ještě několik desetiletí, než se cylindr stal součástí oblečení. Rozšířil se v 19. a zkraje 20. století.

Podle některých zdrojů ovšem Hetherington cylindr nevynalezl. Čtyři roky před ním zřejmě s touto pokrývkou hlavy jako první přišel kloboučník George Dunnage z Middlesexu. V květnu 1812 si pak nechal londýnský kloboučník Thomas Francis Dollman patentovat klak, čili poněkud praktičtější skládací cylindr, který později značně vylepšil Francouz Antoine Gibus.

Později vyšel cylindr z módy, stal se spíše atributem šlechty a boháčů a téměř symbolem toho nejhoršího, co nejvyšší vrstvy představují: Cylindr má Strýček Sam, Strýček Skrblík nebo Dickensův Ebenezer Scrooge (který byl mimochodem Skrblíkovým předobrazem). A těžko si bez něj představíme třeba Abrahama Lincolna, kytaristu Slashe nebo Marlene Dietrichovou.