Anglický král Jindřich VIII. Tudor má po právu pověst tyrana. Během jeho téměř čtyřicetileté vlády bylo v Anglii popraveno asi 72 tisíc lidí. Dostat se do jeho nepřízně znamenalo většinou rychlou smrt, což ostatně poznaly i dvě jeho manželky.

Každý, kdo chtěl něco v zemi znamenat, se ale musel snažit dostat k náladovému králi co nejblíže. Základ byl dostat se ke dvoru a následně se stát jedním z králových komorníků. Kvůli nejlepší pozici, nejbližšímu vztahu s panovníkem, a tedy i vlivu na jeho rozhodování a dění v zemi, ale museli spolknout svou hrdost a umět zadržovat dech, píše profesor antropologie na finské Univerzitě v Oulu Edward Dutton.

Toaleta z poloviny 17. století | zdroj: Wikimedia Commons

Nejužší vztah s králem měl totiž muž, jehož funkci bychom mohli volně přeložit jako "toaletní komorník". Tedy člověk, který krále doprovázel na záchod, pomáhal mu tam se svlékáním, po vykonání potřeby mu utřel zadek a následně mu opět nasadil kalhoty. Kromě toho měli na starost udržování toalety, doplňování vody, ručníků, ale i sledování královy stravy a zažívaní.

Finanční poradce krále 

Jindřich VIII. svému "vrchnímu utírači" tak věřil, že ho pověřil i správou svých osobních financí a udělal z něj tak královského osobního pokladníka. Ten tak měl v podstatě v rukou celou ekonomiku království. Kromě toho měl pod palcem i panovníkův soukromý život a podílel se na volbě jeho manželek, případně i na odstavení těch již "vyřazených".

Celkem Jindřich VIII. do své smrti vystřídal čtyři "toaletní komorníky". Asi nejbližší vztah měl s Jindřichem jeho první "utírač", sir William Compton z Comptonu ve Warwickshiru, který čestnou roli zastával od korunovace v roce 1509 až do své smrti v roce 1528.

Compton začal svou kariéru jako páže tehdy ještě prince Jindřicha, který když se dostal na trůn, jmenoval svého celoživotního přítele právě svým vrchním "toaletním komorníkem", a tedy i osobním bankéřem. Král se mu za služby bohatě odměňoval nejen penězi, ale i mocí – do roku 1521 Compton spravoval víc královských statků než všichni ostatní dvořané dohromady.

A to už se vyplatí. Nebo ne? Mocechtivé šlechtice tahle cena stála hodně sebezapření, byť byla funkce vnímána jako pocta. Už práce jako taková není zrovna chuťovka a když se k tomu přidá panovníkův zdravotní stav, dá se říct, že to byly hodně draze vykoupené bohatství a moc. Jindřich VIII. byl totiž silně obézní, což s sebou neslo řadu zdravotních problémů – mimo jiné trpěl cukrovkou druhého typu, dnou, migrénami a vředovým onemocněním nohou, kvůli kterému měl v pozdějších letech nohy plné otevřených vředů, které podle svědectví silně zapáchaly.

Mimochodem, svého toaletního asistenta neměl jen Jindřich VIII., funkce existovala už dřív, Tudorovci ji však povýšili. Funkce se ale hodila každému z následujících králů a tradice skončila až v roce 1901 s nástupem krále Eduarda VII. na trůn.