Právě pomocí bonbonů, které několik dní před únosem rozdával ve vlaku na předměstí Filadelfie, si získal neznámý muž důvěru dvou chlapců – pětiletého Waltera a jeho o rok mladšího bratra Charleyho. Když pak 1. července 1874 ten samý muž s přítelem zastavil kočár před jejich domem a nabídl jim, že je vezme do cukrárny, chlapci příliš neváhali. Vždyť to byl ten hodný pán, kterého znali z vlaku…

Waltera po chvíli únosci z neznámých důvodů vysadili u cesty, odkud trefil sám domů, jeho mladšího bratříčka si ale nechali. Když Walter nedorazil domů, zalarmovali vyděšení rodiče policii, ta ale nebyla na podobné případy zvyklá, a tak otci Christianu Rossovi jen řekli, že syna pravděpodobně odvedli nějací opilci a vrátí ho, až vystřízliví.

Požadovali 20 tisíc dolarů

Leč nestalo se – tři dny po únosu do otcova obchodu dorazil dopis, v němž se únosci dožadovali výkupného 20 tisíc dolarů (v přepočtu na současné ceny by šlo o zhruba 400 tisíc dolarů, tedy 8,8 milionu korun). Podle historiků šlo o první případ žádosti o výkupné v amerických dějinách. Rodina, ač žila ve velkém domě, však tolik peněz neměla.

Během následujících pěti měsíců dostali rodiče od údajných únosců dalších 22 dopisů. Podobiznu malého Charleyho postupně znal ve Filadelfii snad každý, do pátrání po chlapci se zapojilo až půl milionu dobrovolníků, mezi lidmi kolovalo přes 700 tisíc letáků, kromě policie pátrali i soukromí detektivové, nabízeli se i všichni možní spiritualisté. Policie prohledala každou budovu ve městě a prošla hlášení o více než 600 dětech podobných Charleyemu. Bezvýsledně.

Otec napsal o únosu knihu, jejímž prodejem rodina získala peníze na další pátrání | zdroj: tisková zpráva

Z únosu byli podezřelí William Mosher a Joseph Douglas, podle svědků i pětiletého Waltera přesně odpovídali popisu. Bohužel oba zemřeli v prosinci 1874 při přestřelce během neúspěšné loupeže na Long Islandu. Douglas se na místě těsně před smrtí přiznal, že Charleyho skutečně unesli oni. Jenže zemřel dřív, než stihl říct cokoli dalšího.

Charley, ani jeho tělo, se nikdy nenašel. Jeho rodiče se ale nevzdali a pátrali po něm do konce života. Peníze potřebné k pátrání získali mimo jiné tím, že Chris o únosu svého syna napsal knihu. Opakovaně je kontaktovali muži, kteří se za ztraceného syna vydávali, žádnému z nich ale jeho příběh neuvěřili.