Nyní čerstvě šestnáctiletá Greta vzbudila loni pozornost, když začala kvůli protestu chodit za školu. Nejdříve od 20. srpna do 9. září, tedy dne konání švédských voleb, seděla před parlamentem. Vyzývala k rychlému jednání pro zlepšení životního prostředí a plnění cílů pařížské klimatické dohody i výraznější aktivitě médií v těchto oblastech. Po volbách svůj protest omezila na pátky. Doslova na ulici si psala úkoly, četla knihy - a tvrdošíjně odolávala snahám dospělých přimět ji, aby se vrátila do školy.

Její argumentace ve zkratce byla: "K čemu budu v lavicích naslouchat vědeckým faktům, když je politici a další vysoce postavené osoby ignorují?"

O problematiku globálního oteplování se Thunbergová intenzivně zajímá už více než šest let a k jednání ji prý vedle laxnosti politiků vyburcovala i další znepokojující skutečnost: Švédsko totiž zažilo nejteplejší léto, jaké kdy bylo zaznamenáno, navíc provázené požáry. Tato severská země je sice označována za premianta v zavádění opatření pro boj se změnou klimatu, to, co teď činí, však zdaleka nestačí, zdůrazňovala studentka.

Greta má ADHD a Aspergerův syndrom, což jí prý pomáhá nahlížet na věci z odlišné perspektivy. Tomu se ostatně věnovala i ve svém výstupu v rámci cyklu přednášek TED.

Jednání neústupné studentky získalo velice rychle rozsáhlou pozornost, což má vícero důsledků. Prvním je to, že Greta dostala slovo na akcích, kde podobně mladí lidé často nehovoří.

Zároveň však inspirovala své vrstevníky, aby ji následovali v protestu říznutém záškoláctvím. Od loňského podzimu se v téměř třech stovkách měst po celém světě uskutečnily demonstrace požadující razantnější kroky proti změně klimatu, například pod názvem Fridays for Future (Pátky pro budoucnost).

Žáci a studenti vyrazili do ulic nejen v Evropě, ale i ve Spojených státech a v Austrálii. Tam se protesty jen loni odehrály ve zhruba dvacítce měst a poněkud naštvaly australského premiéra Scotta Morrisona. Prohlásil, že by studenti měli být "méně aktivističtí". The Guardian pak citoval například jednu z protestujících, která prohlásila: "Pokud dělají děti nepořádek, řeknou jim dospělí, ať to uklidí, a je to ok. Pokud dělají nepořádek naši lídři, nechají úklid na nás."

Jiná z účastnic pak uvedla, že má pocit, že je její hlas slyšet, i když ještě nemůže volit. Někteří protestující byli jadrnější a na transparentech vzápětí premiérovi mimo jiné vzkázali, že jim může políbit jejich "aktivistický zadek".

Mít názor až v dospělosti?

Ačkoliv se mezi protestujícími bezesporu najdou ti, které otázka klimatické krize zajímá mnohem méně, než možnost zmizet z vyučování, je absurdní "děti" jen tak odbýt. Poselství vyřčená omladinou v ulicích jsou totiž celkem jasná: Dospělí lidé, kteří mají schopnost a moc konat pozitivní kroky, mnohdy spíš bourají vyhlídky budoucí generace.Hodně se mluví a méně koná. A protest je legitimní jednání vyjadřující, že se jim takový postup prostě nelíbí.

Ostatně - proč by měl být aktivismus jen pro ty, kteří dosáhnou "správného" věku? Protest mladých v demokraciích 21. století lze jen stěží vidět jako něco výstředního. Fakta o klimatu jsou pevnou součástí mediální agendy, protesty však poukazují na to, že se nedostatečně zdůrazňuje nebezpečí krize, která podle některých už nastala. Hrozby s ní spjaté se navíc dotknou lidí jakéhokoliv věku.

Zatím poslední protesty se konaly před pár dny. V Mnichově se v pátek sešly zhruba tři a půl tisíce školáků, v Bruselu ve čtvrtek protestovalo na 35 tisíc studentů a o víkendu pak v rámci Pochodu pro klima vyšly do města další desetitisíce lidí s transparenty hlásajícími třeba "Buďte součástí řešení, ne znečišťování".

Mladí v lednu několikrát demonstrovali i ve Švýcarsku. Právě v Davosu se minulý týden také konalo Světové ekonomické fórum, na němž v pátek vystoupila i Greta Thunbergová. Při té příležitosti se také se švýcarskými demonstranty setkala.

Ve svém úderném projevu na fóru pak upozornila na zprávu Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC), podle níž je během dvanácti let třeba snížit emise oxidu uhličitého o 50 procent a udržet globální oteplení na přijatelné úrovni.

Zároveň si rýpla i do účastníků výroky jako "tady každý mluví jen o penězích, zdá se, že peníze jsou naše jediná starost", anebo "jsme v době, kdy každý s vhledem do klimatické krize, která je hrozbou civilizace a celé biosféry, musí mluvit jasně bez ohledu na to, jak nepříjemné a nevýhodné to může být". Svůj projev také zakončila slovy: "Dospělí neustále říkají: 'Dlužíme to mladým, dát jim naději.' Ale já nechci vaši naději, Nechci doufat. Chci u vás vzbudit paniku, chci, abyste pocítili strach, který zakouším každý den. A pak chci, abyste jednali. Chci, abyste jednali jako při krizi. Chci, abyste jednali, jako by vám hořel dům. Protože hoří."

Projev si vedle hvězd jako Bono Vox či slavné bioložky Jane Goodallové vyslechla i řada investorů a bankéřů. Těžko říct, kolik si dotyční ze slov mladé aktivistky (ne)odnesou, a zda vůbec něco. Už v příjezdu na celou tu slávu se nemohli lišit víc. Zatímco řada účastníků přiletěla letadlem, včetně soukromých tryskáčů, Greta absolvovala více než třicetihodinovou cestu vlakem. Letadlem totiž cestovat odmítá. Nebydlela v hotelu, ale ve stanu. S ohledem na ekologii se také celá Gretina rodina na její popud stravuje vegansky.

Thunbergová, která se nedávno účastnila i konference o klimatu v polských Katovicích, čelí samozřejmě i kritice. Někteří ji osočují, že je maskotem environmentálních aktivistů, případně že jen touží po pozornosti. Na tom, že pomohla zburcovat desetitisíce (nejen) svých vrstevníků, to však nic moc nemění. Ostatně magazín Time ji loni zařadil mezi 25 nejvlivnějších teenagerů současnosti.

Do Česka tyto protesty dosud nedorazily, ačkoliv aktivismus i mezi teenagery tu pomalu zapouští kořeny. A jak reagují učitelé na to, že děti místo do školních lavic vyrazí na demonstraci? Různě. Někteří k demonstracím přistupují jako k oficiálně organizované školní akci, jiní požadují omluvenku od rodičů. Nu a jiní studenti třeba, lehce kuriózně, doručí selfie z demonstrace jako důkaz, že se opravdu věnovali aktivismu. A nedali si absenci z méně bohulibých důvodů, než jsou protesty proti nečinnosti.

Ostatně je třeba - bez ironie - zdůraznit, že co se člověk v mládí naučí... se mu v budoucnu může tuze hodit.