Spolek Milion chvilek pořádá už čtvrtou demonstraci proti nově jmenované ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Po předchozích třech, které se uskutečnily na Staroměstském náměstí, se ta čtvrtá odehraje v úterý na Václavském náměstí. Její organizátoři na ni lákají heslem: "Všichni na Václavák! Je čas vystavit vládě účet." Kromě demise Benešové požadují přijetí pojistek nezávislosti justice, které zformulovali experti výzvy Mantinely demokracie sdružení v projektu Rekonstrukce státu.

Zároveň už teď avizují, že pokud jejich požadavky nebudou splněny, uspořádají v úterý 28. května další vlnu akcí po celé republice, kdy maximálně posílí ty lokální, které považují za nesmírně důležité. Přitom již v případě předchozích demonstrací se protesty konaly souběžně v mnoha desítkách obcí.

Organizátorům se nelíbí, že premiér Andrej Babiš s ministryní Benešovou jejich požadavky buď ignorují, nebo se jim vysmívají. Je zřejmé, že ani jeden z nich zatím nemá důvod demonstrantům ustupovat. Protesty po celé republice jsou pro ně sice nepříjemné, ve výsledku však mnoho neznamenají.

Pokud by jejich dopad byl takový, že by hnutí ANO o víkendu propadlo ve volbách do Evropského parlamentu, začal by se jimi možná jeho předseda vážněji zabývat. Prozatím nemusel. A stejně tak je pochopitelné, byť to může působit trochu umanutě, že spolek Milion chvilek pořádá jednu demonstraci za druhou, ačkoli jeho členům musí být jasné, že nemají moc velkou šanci dosáhnout toho, co požadují. Ale dokud jim na akce chodí lidé, byli by hloupí, kdyby toho nevyužili a přestali s nimi.

Nakonec je pozitivní, že se občané aktivizují a že v době, kdy se čeká, zda státní žalobce podá na premiéra Babiše obžalobu, je veřejnost v pohotovosti. Přesto je dobré vědět, jaké jsou limity protestů, čeho lze s jejich pomocí dosáhnout, a čeho naopak nikoli, aby jejich pořadatelé a spolu s nimi i občané, kteří se jich účastní, nebyli v posledku zklamáni.

Občané s očima na stopkách

Dopad demonstrací může být za určitých okolností značný, ne však v situaci, kdy má předseda vlády za sebou sílu 78 poslanců svého hnutí, neochvějnou podporu oficiálních i neoficiálních koaličních partnerů, a k tomu ještě posvěcení od prezidenta Miloše Zemana. To pak demonstranti mohou nanejvýš sloužit jako připomenutí toho, že občané nespí a mají oči na stopkách.

Samozřejmě, to by se změnilo, kdyby ministryně spravedlnosti například odvolala nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Pak by kombinace protestů, mediálního tlaku a znepokojení sociálních demokratů zřejmě k odvolání Benešové vedla.

To, že se takové občanské vzedmutí probudilo právě letos (podle organizátorů bude úterní akce na Václaváku nejspíš největší za posledních sedm let), kdy si připomínáme 30 let od sametové revoluce, může svádět k paralelám, které nejsou úplně namístě, protože reálie roku 1989 a 2019 jsou zcela odlišné. Nelze srovnávat demonstrace, které přispěly k pádu minulého režimu, s protesty namířenými proti premiérovi Babišovi a ministryni Benešové.

Zajímavý ale v této souvislosti může být příběh Občanského fóra a jeho následný rozpad na Občanskou demokratickou stranu a Občanské hnutí. Tehdy se krásně ukázalo, jak bezzubé a vágní může být operování s občanským principem, a jaký tah a sílu naopak může mít konkrétní politická práce zaměřená na vytvoření mocenské základny. A že nevítězí ti, kteří mají pravdu nebo to myslí dobře, nýbrž ti, kteří jednak vědí, co chtějí, jednak mají strategii, jak své cíle realizovat, a kromě toho jsou schopni pro ně pracovat a bez okolků jednat.

Husarský kousek populárního ministra

Je to podobné, jako když se kampaň Milion chvilek pro demokracii prezentuje větou: "Spojujeme lidi, kterým na demokracii záleží." Na jednu stranu je to strašně moc a může to sehrát velkou a historickou úlohu, když někdo takové lidi spojí. Na druhou stranu je to však velmi málo. Většinou je totiž mnohem důležitější něco jiného.

Historik Jiří Suk v knize Labyrintem revoluce píše: "V létě 1990 si Klaus na rozdíl od většiny politiků nevezme dovolenou, ale začne objíždět okresní a krajská OF a hledat podporu pro svou ekonomickou politiku. Naváže tím na četné předvolební mítinky v Severomoravském kraji, které mu ve volbách zajistily nejvíce preferenčních hlasů ze všech lídrů OF. V polistopadové politice je to něco zcela nového. Ohrožená ambice populárního ministra se prolne s permanentní nespokojeností většiny krajských OF. Zmocnit se Občanského fóra zdola byl vskutku husarský kousek, který se nemohl podařit každému."

Z tohoto pohledu není tak významné, kolik demonstrací Milion chvilek ještě zorganizuje a zda se jich zúčastní 30 tisíc nebo 100 tisíc lidí. Podstatné není ani to, byť si za to pořadatelé protestů zaslouží ocenění, jak četné jsou jejich akce v mimopražských obcích, a v neposlední řadě nezáleží ani na tom, kolik občanů podepíše jejich hlavní petici vyzývající k rezignaci premiéra Babiše.

Hořkosladké vzpomínky a pěkná videa

Zásadní je pouze to, zda se energie a veřejná podpora, kterou členové a dobrovolníci spolku Milion chvilek dokázali vzbudit, přetaví v reálnou politickou sílu, zda se najde někdo, kdo ji dokáže uchopit a využít. To jediné se počítá. A už je jedno, zda to bude některý z dnešních organizátorů demonstrací proti Marii Benešové, nebo někdo úplně jiný.

A když se to podaří, ještě to nutně neznamená, že to bude jen pozitivní a přínosné. Ostatně politický potenciál Občanského fóra dokázal nejlépe použít a uplatnit právě jeho první a poslední předseda Václav Klaus.

Navíc je dobré si připustit, že pokud protesty proti Babišovi a Benešové nikdo nezvládne transformovat do podoby politické podpory pro konkrétní projekt, velmi snadno se všechno, co spolek Milion chvilek dokázal od statisíců podpisů pod peticí po desítky tisíc lidí na náměstích, může rozplynout. A nezůstane z toho víc než hořkosladké vzpomínky a pěkné fotky a videa.

Může se stát, že celá dlouhá šňůra akcí předsedy spolku Milion chvilek Mikuláše Mináře a spol. vyšumí a politické body a moc, která se k tomu váže, mezitím sesbírá někdo jiný. Ten, kdo si v létě nevezme dovolenou, objede republiku a své ambice "prolne s permanentní nespokojeností" - ať už toho či onoho druhu. Nebylo by to poprvé v našich dějinách a asi ani naposledy. Politický kapitál spojený s kampaní Milion chvilek pro demokracii leží na ulici. Buď si pro něj někdo dojde a zvedne ho, nebo tam zůstane a bude promrhán.