Informovat o ozbrojeném konfliktu prostřednictvím filmových záběrů, fotografií či zpráv víceméně v přímém přenosu je dnes zcela běžné, se skutečným válečným zpravodajstvím v reálném čase se ale veřejnost setkala až za krymské války v polovině 19. století. Tehdy se objevil také první válečný fotograf.

Angličtí lučištníci bývali ve středověku velmi obávanými bojovníky – a právem. Jejich zbraně totiž pomohly rozhodnout nejednu bitvu.

Přísloví "dopadnout jak sedláci u Chlumce" jistě dobře znáte. Událost, podle které vzniklo a která se odehrála před téměř 250 lety, však dnes už tak známá není. Pojďme si ji na její výročí připomenout. 

V první polovině března 1940 skončil nevyrovnaný válečný střet, v němž se finští vojáci hrdinně bránili sovětské přesile. Jedním z těchto finských hrdinů byl i legendární odstřelovač Simo Häyhä, lépe známý pod zlověstnou přezdívkou Bílá smrt.

Islamistická skupina Haját Tahrír aš-Šám (HTS), která v poslední době kontrolovala většinu území poslední syrské opoziční provincie Idlib, utrpěla významné porážky. Mezitím ale podle OSN na sever provincie uteklo od prosince 900 tisíc lidí a několik jich v posledních dnech zemřelo. Situace je kritická, popisuje syrský humanitární pracovník Džuma Alkasem v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Do čtyřicátých let neznámý, nehostinný japonský ostrov Iwodžima se stal na přelomu února a března 1945 dějištěm jedné z nejkrvavější bitvy v Tichomoří. A symbolem úspěchu americké námořní pěchoty. 

Provincie Idlib je posledním faktickým bojištěm syrského konfliktu. Ofenziva provládních syrských a také ruských jednotek proti opozici způsobila v posledních několika týdnech přesuny 300 tisíc lidí, kteří utíkají k tureckým hranicím. Sedmdesát procent civilistů v Idlibu podle humanitárních organizací tvoří ženy a děti, píše Tereza Engelová na webu Hlídací pes.

V reakci na americký útok, při němž zemřel Kásim Sulejmání, velitel íránských jednotek Kuds, exministr zahraničí a poslanec Karel Schwarzenberg prohlásil, že Trumpovy skutky jsou zločinné a překračují mezinárodní právo. Schwarzenberg se však mýlí. Zabití Sulejmáního bylo v souladu s mezinárodním právem. Svoji případnou kritiku by tak měl exministr zaměřit spíše na normy mezinárodního práva, píše Aleš Rozehnal na webu Hlídací pes.