Marketingové triky, o kterých se nemluví

České pekárny a obchodní řetězce se naučily účinnou fintu: přilepit na běžné pečivo líbivou nálepku, která vyvolá dojem vyšší hodnoty. Na pultech se tak objevují rohlíky označené jako „poctivé“, chleby „řemeslné“, bagety „farmářské“. Jenže co tato slova opravdu znamenají?

Podle vyjádření Asociace pekařů ČR neexistuje oficiální definice toho, co je „řemeslný“ chléb. Nic nebrání tomu, aby se takto označil i bochník vyrobený průmyslově z předpřipravených směsí. Spotřebitel tak platí více, aniž by dostal něco navíc. Horší je, že právě senioři bývají nejzranitelnější – důvěřují tradičně znějícím výrazům a nevědí, že jde často jen o reklamní formu.

Jak se zdražuje tiše a nenápadně

Vedle nálepek přichází další trik: menší balení za vyšší jednotkovou cenu. Chléb, který vypadal větší jen díky nafoukanému obalu, nebo rohlíky, které zmenšily gramáž, ale ponechaly si cenu – to je nová realita. Česká obchodní inspekce opakovaně upozorňuje, že klamání zákazníků je v této oblasti běžné, jen je obtížné prokazovat úmysl. A mezitím ceny rostou dál.

Pro seniory, kteří mají pevně vymezený rozpočet, to může znamenat stovky korun měsíčně navíc. Výrobci i prodejci přitom dobře vědí, že potraviny jsou základ a lidé je kupovat musí – bez ohledu na cenu.

Jak se bránit a konečně ušetřit

Základem je dívat se na cenu za kilogram nebo za 100 gramů. Nenechat se nachytat pozlátkem sáčků ani marketingovou poezií. Rohlík nemusí být „poctivý“, důležité je, kolik opravdu váží a kolik stojí. Chléb nemusí být „tradiční“, pokud je to jen polotovar přivezený přes půl Evropy.

Kde je to možné, vyplatí se chodit do menších pekáren, ptát se na složení a sledovat, odkud pečivo opravdu pochází. Ne vždy je to levnější, ale alespoň člověk ví, za co platí – a hlavně neplatí za vzduch a nálepky.